London boy L.S.

9

Z Louiho pohledu

To snad ten učitel nemůže myslet vážně! Je vůbec legální někoho takhle ztrapnit před několika ročníky najednou? Co to plácám... vím moc dobře, že pokud je tenhle trapas něčí chyba, tak to Haroldova. A jeho hez- a jeho zadku.

Samozřejmě se všichni smáli tomu, co učitel řekl. No ještě aby ne, vždyť bývával komikem. A někdo se zmiňoval ohledně nějaké show, kterou snad stále vede...

„Na druhý pokus, kapitáni budou Tomlinson a Roth." A deset minut je evidentně v háji.

Možná bych vám měl něco málo povykládat o tomto jistém Porteru Rothovi, abyste ho mohli začít nenávidět stejně jako já. Je ze druháku... ale koho sakra zajímá, že je o rok starší? To si myslí, že díky jeho věku má nárok na Harryho?! Celý den ho očumuje kdykoli, kdy má tu možnost, nehoráznost. Fakt že jo.

Teď mi došlo... asi zním jako žárlivá přítelkyně. Proboha. Radši bych měl umlčet svoje myšlenky.

Porter ke mně přišel. Kámen, nůžky papír. V tom jsem mistr. Když se totiž někoho před hrou zeptáte na jakoukoli otázku, měl by dát nůžky. Smůla je, že tento "trik" už znají opravdu všichni. Takže budu dělat blbého a převezu ho.
„Chceš Harryho?" Začal jsem. Otráveně na mě pohlédl „Hm.. možná." Ten úsměv je opornej. Nenávidím ho stejně jako celého Portra. „Lewisi, tohle už dávno nefunguje." Dělal jsem, že vůbec nevím o čem mluví, jen si povzdech. "Tak na tři- raz, dva, tři!"

Dal papír...idiot. Já nůžky. Něco zaklel a pokynul mi, abych si vybral, byl jsem na sebe pyšný.

Nemohl jsem si pomoct, hodil jsem ten nejzářivější úsměv směrem k Portrovi.
„Harry!" Přiběhl ke mně a naklonil se mi k uchu. „Stejně sis mě vybral jenom kvůli mým přednostem." Měl jsem chuť ho něčím přetáhnout, ale budu ho ještě potřebovat. Nejen na zničeni Portra. „Moc si věříš." Zašeptal jsem směrem k němu, tak jako to udělal on předtím mně.

Nebudu lhát. Mám hvězdný tým. Mám Hazzu, Liama i Nigela. A to se vyplatí. Už mi chyběl jenom Zayn a bylo by to perfektní.

Jelikož se "bojím míče" jak říkají kluci- v překladu to znamená, že mi prostě nejde chytání-no a co, koho to zajímá- tak jsme se dohodli, že Liam půjde na místo kapitána.

Už jsem zbyl jenom já a Harry. Proti nám byl, hádejte kdo? Porter.

Usmál jsem se na Harryho, tohle prostě dáme, ať to stojí co to stojí.

Na něco jsem během hry přišel. Nejlépe se spřátelíte, nebo alespoň sjednotíte, když máte společného nepřítele.

„Tým Larry! Joooo!!!" A tohle že je náš učitel? Miluju ho! Ale ne tak jako- Pomoc, dneska už jsem fakt rozbitej.

Porter hodil míčem na mě, a málem by mě opravdu vybil, kdyby přede mě neskočil Harry a nezachránil mě. Musel jsem mu v duchu poděkovat.
Harry měl míč, naznačil přehození na druhou stranu, čímž Portra dokonale zmátl. Přeběhl jsem na okraj hřiště. Místo toho přihrál mně. Já se nezastavil ani na chvilku. Chytil jsem míč a téměř okamžitě ho vyslal na Portra.

Trefil jsem se. Ani nevím jak, ale najednou mě někdo svíral v náručí. Byl to Harry.

Nebo spíš já jsem svíral v náruči jeho, protože na mě skočil. Blbec jeden. „Hele hele kluci! Tohle si nechte na doma jo?" Ano, opět Corden. Rozcuchal jsem Haroldovi jeho kudrnaté vlasy a pustil ho dolu. Samozřejmě celou tuhle (Dneska už druhou! Proč zrovna já...) trapnou situaci doprovázelo Liamovo a Niallovo pískání. No že zrovna oni dva... Harry mě ještě poplácal po rameni, pak už nás zavolal učitel.

„Dneska to nebylo k zahození, zvlášť vás pět-" ukázal na mě, Harolda, Nialla a Liama se Zaynem. „Můj hvězdný tým, no, možná někdy půjdete reprezentovat školu... každopádně. Dneska už máte volno, vyučování končí za deset minut, tak nedělejte blbosti a běžte se převléknout." Při odchodu jsme pozdravili a spěchali pryč z budovy.

Společně s klukama jsme kráčeli domu, naštěstí nebydlíme daleko od sebe, tak máme společnou cestu.

Z Harryho pohledu

Chvíli bylo ticho. Konečně. „Louisi?! A jdeš tedy zítra s El?" Zeptal se najednou Liam. Měl jsem chuť tu holku zabít, ať už to je kdokoli- aha, už vím, ta příšerná bruneta s ještě příšernějším- fajn, to by stačilo. „Noo..." začal jakoby stydlivě Louis. No to si dělá prdel!
„Kdybys teď viděl svůj obličej Hazza! Snad nežárlíš." Začal se chlámat Louis i s ostatními.
Musím, zmizet. Hned!

Nasupeně jsem se na něj podíval, tohle už fakt přehnal. I když... měl pravdu. „Tak tedy hezký zbytek dne kluci." Řekl jsem klukům a vydal se jinou ulicí, která ale rozhodně nevedla ke mně domu. „Měj se!"

Odešel jsem od nich pouze pár kroků. A nejednou slyším Louise „Hele já už taky budu muset, pa!" Odpovědí mu byly pozdravy kluků. Slyšel jsem za sebou rychlé kroky, ale záměrně jsem se neotáčel a dělal, že jsem si ničeho nevšimnul.

„Hazza už stůj sakra! Vím že o mně víš." Tak jsem se tedy zastavil. „Mohl by ses na mě otočit? Prosím." A tak jsem se mu podíval do očí. A zase se v nich ztratil. Odpuštěno, úplně všechno. Pro tyhle studánky bych vraždil.

Tohle není normální. Jednu chvíli bych ho umlčel tím nejhorším způsobem a jindy zase...

Svůj pohled stále přemisťoval z mých očí na moje rty. Možná jsem se v těch oceánech přeci jen našel...
Proč mám pocit, že mě chce-

Stoupl si na špičky a já se k němu sehnul.„Nenávidím tě." Zašeptal. Pak se rty přitiskl na ty mé a- tohle se nemůže dít. Proč mě nikdy nenapadlo, že by mohl tak dokonale líbat. Tento pocit jsem si zamiloval okamžitě. Obavám se, že jsem mu propadnul. Zatočil se se mnou snad celý svět. Když nám došel kyslík, ačkoli neradi, museli jsme se odtáhnout. Naše čela se dotýkala a my se usmívali jak měsíčci na hnoji. Když jsem sebral dech, odpověděl jsem mu. „ Já tebe zlato." A znovu se přisál na jeho rty.