They Will Never Die

4. Kapitola

Když jsme došli na konec tunelů, byli před námi dveře. Gally je otevřel a byli jsme v menší místnosti. kde byli další dveře. Na klíč, který Nicol vytáhla z kapsy. Odemčela a otevřela. Před námi se otevřela rušná ulice města. vyšli jsme ven a Nicol ještě zamčela, než jsme se rozešli s davem. 

Došli jsme až někam, odkud byla vidět velká část města. ,,Tohle je hodně jiný než plac." řeknu.

Z jakýchsi rozhlasů se ozve. 

,,Patnáct minut do zákazu vycházení. Jděte prosím urychleně domů. A nezapomeňte. Je to pro vaše bezpečí. Děkuji vám za pochopení." 

,,Raději zmizíme z ulic." řekne Gally. ,,A zkuste se chovat, jakoby jste tu už byli." dodá Nicol. 

Schováme se za roh domu. Projede auto s houkačkami a světly. Když odjede, přeběhneme silnici na druhou stranu. A v tu projede další. ,,Zjevně zvýšili ostrahu. A vsadím se že s tím máte co dělat." řekne Gally. ,,Mizíme odsud." řekne Nicol a vyběhne nějakým směrem. Zřejmě tady není poprvé. Běžíme všichni za ní. 

Doběhneme až do nějaké budovy. Vyběhneme schody až někam nahoru. 

,,Támhle to je, jestli Minha dostali, bude určitě tam." řekne Gally a začne vytahovat nějakou věc. Připevní ji na zábradlí a koukne do ní. Chvíli s ní pohyuje dokud se nezastaví. Mezi tím nám říka Nicol že se tam Lorenc snaží dostat už hodně dlouho. 

,,Je to tam plný vojáků. Všude jsou kamery. Co patro to sekener." řekne Gally a opře se o zábradlí. 

,,Je to nedobytná pevnost." řeknu celkem zděšeně. Už jen představa že TAM se chceme dostat... 

,,Říkals že víš jak dovnitř." řekne Thomas. ,,Možná..." odvětí Gally. ,,Možná?! Co to znamená?" vyhrknu. Gally odstoupí od zábradlí a poukáže na tu věc. ,,Koukni se." naznačí Thomasovi.  Ten se do toho podívá a pak vyjeveně zvedne hlavu. Kouknu se do toho taky a hned chápu o čem je řeč. Je tam ona. Teresa. Nicol se koukne a uvidí ji tam. Znechuceně odstoupí od dalekohledu. 

,,Já vím jak dovnitř, neříkal jsem ale že se vám to bude líbit." podotkne Gally. 

Byli jsme zpátky u Brendy, Chorcheho, Pánvičky a ostatních. Byli jsme u stolu na kterém byli papíry a mapy. 

,,Ne. Musí to jít i jinak." řekne odmítavě Thomas. Už mě začíná štvát. 

Furt je to jen Teresa sem Teresa tam. Nevidí nic jiného než ji. Je zaslepenej. 

,,A jaká, viděls ten barák. Ona je náš klíč." řekne Nicol. 

,,Fakt myslíš že nám pomůže?" zeptal se Thomas. Vážně? Lepší výmluvu tam nemáš? 

,,Neodláme ji žádat o dovolení." řekne Gally. 

,,Něco mi snad uniklo? Je to ta holka co nás zradila, nebo ne?! Ta mrcha!" ozve se Brenda.

,,Líbí se mi." řekne Gally. Nicol se uchechtne. Stojí vzadu opřená o zeď. 

,,O co tu jde?" řekne opět Bren a vyčítavě se podívá na Thomase naproti ní. On se jen neklidně skloní k papírům. Došli mu slova. Už na to nemám, pohár právě přetekl. 

,,Bojíš se že to odskáče co?" řeknu a kouknu na něj. Je mi jasné že mám pravdu. ,,HM? Tobě nikdy nešlo jen o záchranu Minha že ne." třísknu do stolu. Všichni to jen sledují. 

,,N-Newte, o čem to tu mluvíš?" zeptá se Thomas, dělá ze sebe akorát blbce. 

,,O Terese! Ona může za to že Minho zmizel! Teď máme konečně šanci, dostat ho zpět, ale ty nechceš udělat kvůli ní!" vyjedu na něj a zaženu ho ke zdi. Stojím naproti němu. Vztek ve mě bublá. ,,Protože ti na ní pořád záleží co?! PŘÍZNEJ SI TO!" Řvu na něj. ,,Newte já-" ,,NELŽI MI!" přirazím ho ke zdi, propaluju ho pohledem. ,,Sakra nelži mi!" Vidím jeho výraz. To mě jakoby probudí z tranzu. Najednou si uvědomím co jsem udělal. Odstoupím od něj. Otočím se a uvidím pohledy ostatních, nikdo nic netuší a nechápe. ,,Promiňte." řeknu a odejdu. 

Dojdu na střechu a sedím na jejím kraji. Držím se za ruku která mě pálí. Nejhorší je, že ani nevím kde se to ve mně vzalo. 

Slyším jak za mnou někdo došel. Otočím se a tam stojí Nicol. Otočím se zase zpátky. Ona si sedne vedle mě. ,,Omlouvám se." řeknu. 

,,Každý občas vybuchne." odpoví mi. ,,To sice ano aleee. Asi bych to měl přestat tajit. řeknu a začnu si vyhrnovat rukáv u pravé ruky. Nicol se naskytne pohled na moji ruku pokrytou fialovými žílami. Vyděšeně se kouká na moji ruku. Následně mne obejme. Objetí jí opětuji, chybělo mi to.  ,,Jsme v tom spolu, nenechám tě umřít." řekne mi do ucha. 

Takhle tam spolu sedíme ještě nějakou dobu, tohle mi hrozně chybělo. sedět v jejím objetí, a neřešit nic jiného než jen to že je u mě, a jenom moje.