They Will Never Die

10. Kapitola

Sprintovali jsme ani nevím kam. Prostě mi moje podvědomí říkalo kam jít jakoby přesně vědělo kde je. A já mu důvěřuji.

Už jsme byli blízko. Slyšela jsem je. 

,,Newte, bojuj. Nenech se tím ovládnout. Za chvíli je tady Nicol a pomůže ti." slyšela jsem jak říka Thomas. Přidala jsem na rychlosti, pokud to tedy ještě vůbec jde. Už jen kousek to dokážeš, v sázce je Newt! Povzbuzovala jsem se tiše. Už jen zahnout a budu tam. Věděla jsem přesně kde jsou. Když jsem z toho rohu vyběhla tak jsem viděla něco co jsem vidět nechtěla. 

,,NE!" zařvu když vidím Newta jak se ohání nožem. Na chvíli se zastaví, potemnělé oči se mu vrátí zpátky do původního stavu. ,,Nicol." vypustí z pusy, pak se koukne na Thomase a nůž v jeho ruce. Sesype se k zemi. Rychle k němu dojdu. ,,Počkej, bude to dobrý." řeknu a snažím se svýma roztřesenýma rukama pořádně uchopit pilulku s protilékem. ,,Už to bude." řeknu a přes slzy a rozmazané vidění přestávám vidět. ,,Pospěš si, neudržím to dlouho a nechci ti ublížit." řekne přes zaťaté zuby Newt. 

Minho si klekne vedle mě. Chytne mi ruku a sevře ji v té své tak že já držím pilulku a on mojí ruku aby se tolik neklepala. ,,Spolu." řekne a podívá se na mě. Přikývnu a společně Newtovi tu injekci píchneme do žíly. Chvíli se nic neděje. Newt m prázdný až mrtvý pohled. ,,Nefunguje to. Nic se neděje. Proč se nic neděje?!" začnu být hysterická. 

Minho si mě vtáhne do objetí a kolíbá se mnou, zatímco já mu smáčím tričko slzami. Thomas zmizel, nevím kam a proč, jen vím že najednou odešel. Z mojí druhé strany se objeví Brenda která mě hladí po zádech. ,,To není možný. On-on.." zlomí se mi hlas a já nemůžu pokračovat ve větě. ,,Já vím Nic. Já vím..." řekne Minho. ,,Musíme ho vzít s sebou. Já, já ho tady nenechám." řeknu rozhodně mezi vzlyky. 

Gally

,,Už jsou pryč nějak dlouho. Půjdu za něma a přivedu je zpátky." řeknu k Pánvičkovi. ,,Dobře ale pospěšte, nemáme tolik času." řekne. Kývnu hlavou a poklusem se vydám do ulic města, aspoň toho co ještě stojí. 

Probíhám ulicemi a vidím jak je celé město ve zkáze. Je hrozné co dokáže lidská nenávist způsobit. 

Když doběhnu tam kde by měli být ostatní vidím jak všichni sedí na zemi. Nicol má hysterickej brek, Minhovi tečou slzy a utěšuje ji. A Brenda sedí u nich a utěšuje je. 

Dojdu k nim blíž a vidím Newta ležet na zemi. Neříkejte mi že to bylo zbytečný a že to nestihly. 

Sednu si k Nicol a vtáhnu si jí do objetí. Ona mi ho opětuje a pořád brečí. Podívám se na Minha který zlomeně kouká na Newta. ,,Musíme jít. Dokud je čas a cesta." řeknu po chvíli ticha. Všichni mlčí a Minho přikývne na souhlas. ,,Tak pojď." řeknu a pomůžu Nicol na nohy. Ona se s mojí pomocí zvedne a dojde k Newtovi. ,,Pomůžete mi?" zeptá se. ,,Jasně." odpoví Minho a dojde k ní. Asi vím na co myslí. Dojdu k nim a s Minhem zvedneme Newta. Nezdá se to ale je těžší než si pamatuju. 

Vydáme se zpátky ale už velmi pomalu protože táhnout tělo vašeho mrtvého přítele není sranda. Nikdo se nesnaží navázat s Nicol konverzaci. Jde vepředu jako první. Už to chce mít za sebou. Dneska už se toho stalo hodně. 

Nicol

Nikdy se z toho nedostanu. Ta jediná osoba která ze mě dělala mě je pryč. Jen tak prostě. Kdyby mě poslechl tak je teď tady. Se mnou. Mám vztek, na sebe, na ZLOSIN, erupci. Prostě na všechno. Mám chuť jít a Newtovi nafackovat, kdyby zůstal s Gallym tak se nic z toho nestane. Měla jsem pravdu, jako vždycky. A teď na to doplatil. 

Ahojkyyy. Zajímá mě jestli to někdo obrečel. Mělo to být víc dramatické ale nu což. Já sama za sebe neuronila ani slzu, ale mám teď takovou pochmurnou náladu. :,(