They Will Never Die

12. Kapitola

Minho

Když jsme došli konečně k Pánvičce a ostatním, tak jsme položili Newta na zem. Seděl jsem u něj. Celou dobu. 

Sledoval jsem ho. Každej kousek jeho obličeje, jako by se teď měl vzbudit a říct že to jen hrál. 

Jak ho tak sleduju. Asi se mi to jen zdá, ale přijde mi, že vypadá líp. 

Uslyším trhaný nádech. Rychle zvednu oči a vidím jak se Newtovi nadzvedá hrudník. ,,Newte?" zeptám se v naději. Všichni se ke mně nahnou. ,,Co se stalo Minho?" zeptá se Gally.

,,On... Nadechl se." řeknu a zadívám se mu na hrudník. Zvedá se, sice nepravidelně, ale zvedá. 

,,Newte!" řekne Pánvička. Najednou se Newt hrozně rozkašle. ,,Hej brácho. Si cajk?" zeptám se ho. Po chvíli otevře očí. My se začneme radovat. 

,,Běžte pro Nicol!" řekne Brenda. ,,Ne." ozve se chraplavě. ,,Proč ne?" zeptám se a otočím na Newta. Tohle nechápu. 

,,Ch-chci za ní s-sám" řekne trhaně. ,,Tak mu aspoň dejte napít!" řeknu a obejmu ho. ,,Už jsem se bál že ses na nás vybodl ty frasáku!" řeknu mu do ucha. 

Gally přijde s lahví vody. ,,Na." a podá mi ji. ,,Díky." řeknu a otevřu ji. Podám ji Newtovi a pomůžu mu si sednout. On se pomalu napije vody.

 ,,A teď mi řekni. Kde je." řekne po tom co se rozkouká a my mu vysvětlíme situaci. ,,Nevím, popravdě zmizela hned co jsme sem došli." zkonstatuju a zadívám se na ostatní jestli to náhodou neví. Všichni záporně zakroutí hlavou. ,,Myslíte tu holku? Tak ta šla tam těma dveřma někam pryč." řekne  nějaká holčička okolo 13-14 let. ,Děkujeme." řekne jí Newt a vydá se tam. ,,Opatrně, teď si vstal z mrtvých." křiknu ještě za ním. 

Newt

Šel jsem přesně tam jak říkala ta holka. Otevřel jsem nějaký další dveře a byl jsem na střeše. Ona seděla na jejím kraji. ,,Proč si mě neposlechl..." řekne. Pomalu se vydám jejím směrem. ,,Kdybych tě poslechl tak tu teď nejsem." řeknu jí za zády. ,,No ale ty tu nejsi, a mě teď ještě hrabe." řekne zoufale a práskne rukama o stehna. ,,Nejsem? Mám snad zas odejít?" zeptám se. ,,Zmiz, si jen představa a celkem otravná." odsekne. ,,Dokázala by tvoje představa tohle?" zeptám se a přitisknu své rty na její krk. Slova se jí zadrhnou někde na půli cesty. Po chvíli se odtáhnu. ,,Tak, co myslíš?" zeptám se. Ona se na mě otočí. ,,To není možný. Umřel si. Přímo předemnou." řekne a má slzy v očích. Já jí je utřu a vtáhnu jí do pbjetí. Ona mi ho okamžitě opjetuje. Usměju se a dám jí pusu do vlasů. ,,Prosím neodcházej. Že nejsi jen představa." řekne a začne brečet. ,,Neboj. Už tě neopustím. Zůstanu s tebou. Neumřel jsem, stihla si to. Si moje běžkyně." řeknu jí. Kouknu se jí na ruku. ,,Furt ho máš." usměju se. Koukne se na svůj prsteníček. ,,Mhm..." broukne souhlasně. Chytnu jí bradu mezi ukazováček a palec a políbím jí. Ona mi polibky bezproblémově oplácí. Odtáhneme se protože nám dojde dech. asssssssssss

Sedíme tam tak spolu v objetí. 

Po ani nevím jak dlouhé době uslyším zvuk vrtulníku nebo něčeho takového. Kouknu se a vidím takovej ten letoun zlosinu. ,,Musíme zmizet." řeknu a zvednu se, pomůžu i Nicol a oba se rychlím krokem  vracíme k ostatním. 

Rozrazíme dveře. ,,Letí sem letoun Zlosinu." řeknu. 

,,Cože?!" zeptá se Brenda. Jen se na ní kouknu pohledem abych ji v tom utvrdil. 

Všichni se začnou rychle pakovat a schovávat. My uděláme to stejné. Najednou to přistane u nás. Začne se otevírat poklop. Z něj vyjde Vinc. ,,Tak jdeme ne? pospěšte!" řekne. Usměju se. ,,Všichni rychle dovnitř." řeknu. Děti se tam začnou hrnout a za chvíli jsme tam už všichni. 

,,MŮŽEME!" křikne Vinc a já vidím jak Chorche pilotuje. ,,Brendo? Slyšíš mě?" ozve se z vysílačky. Všichni se na ni podíváme. Brenda ji vezme do ruky. ,,JO. Kde seš?!" řekne rychle. ,,Brendo jsme na střeše hlavního mrakodrapu, všechny okolo jsou zbořené, pospěšte. Kvůli Thomasovi." řekne Teresa. Znechuceně nakrčím nos. Ta mi v záhrobí nechyběla. ,,Hned jsme tam." odpoví jí brenda a Chorche kterej to slyšel je už na cestě tam.

Jsme tady. Můžeš otevřít poklop." řekne Vinc a přede mnou se začne otevírat přesně ten poklop kterým jsme se sem dostali my. Vsadím se že jinej vchod tady ani není. 

,,Jdu taky." řekne vedle mě Nicol. ,,Ne to teda nejdeš, oni to dokážou." řeknu a za pas si jí zase stáhnu na klín. ,,Ne, já vím co dělám." řekne a zas se postaví a jde  k nim aby jim pomohla naložit Thomase a Teresu.