They Will Never Die

5. Kapitola

Měli jsme plán. Počkat až bude večer. Poté ji Thomas zavede do uličky kam moc lidí nechodí a my ji "unesem".

Brilantní, ne moc složitý ale účinný. Nicol se mě každých deset minut ptá, jak mi je. Chápu že se o mě bojí ale takhle se akorát utrápí k smrti. Už to ví i Thomas. Takže se bude muset sehnat lék. Ale krom nás tří a Gallyho to neví nikdo. Nechci aby to věděli. Možná vám to připadá dětinské, ale je to tak lepší.

Thomas

Byl jsem na jedné straně přechodu. Měl jsem kapuci a na druhé straně byla Teresa. Zřejmě mě konečně zpozorovala. Když blikla zelená otočil jsem se a odešel, místo toho abych jako ostatní přešel přechod. 

Teresa se rozběhla za mnou, přesně jak jsme očekávali. 

,,Thomasi?" zavolala, ohlédl jsem se na ni přes rameno, ale pokračoval dál. Sváděl jsem vnitřní boj s tím abych se nezastavil. Ani jsem nevěděl jestli se na ni zlobím či ne. Na jednu stranu jsem byl vzteky bez sebe, ale druhá moje půlka mi říkala abych ji nechal být že to neudělala schválně. Měla k tomu důvod. 

Došel jsem až k opuštěné uličce a zůstal stát za sloupem. Slyšel jsem její kroky, popatky jí klapaly do země. Vyběhla zpoza rohu. Neustále se otáčela do stran a rozhlížela se všude kolem sebe. Když ke mně byla zády, vylezl jsem ze své skrýše a sundal si kapuci. Musel jsem si ponechat kamenný výraz. 

Stáli jsme naproti sobě. Pomalu se ke mně otočila. ,,Thomasi." vydechla. ,,Ahoj Tereso." odpověděl jsem jí. 

,,Neměl bys tu být. Jestli to Janson zjistí-" ,,Nezdržím se dlouho. Jen jsem tě... Musel vidět. Na něco se zeptat." řeknu a přiblížím se k ní. 

,,Lituješ toho... cos nám provedla?" zeptal jsem se a doufal v kladnou odpověď. 

,,Občas. Považovala jsem to za správné." objasní mi. Slzí jí oči a ve mně se hromadí smutek, zklamání a i něco, co nedokážu popsat. 

,,Udělala bych to znovu." dodá. Teď všechny ty pocity sou ještě víc intenzivní, akorát se k nim přimýchal vztek. 

,,Fajn." odvětil jsem pouze. Neměl jsem slov.... 

V tom jí Gall hodil přes hlavu pytel a z rohu vyšli i pánvička a spol. 

Mezi tím u Nicol a Brendy

Já s Brendou jsme měli za úkol nachystat to tady, abychom tu mohli pracovat. Tím samozřejmě myslíme, vytahovat informace z Teresy. 

,,Ty Brendo. Potřebuju si  s někým promluvit aaaa víš-" Brenda se na mě usměje. ,,Vpohodě. Povídej o čem jen chceš." řekne, je vážně hodná, začínám ji mít ráda. 

,,Newtsenakazilajánevímcomámdělat." sesmolím to do jednoho slova. 

,,Šlo by to pomaleji?" uchechtne se. 

,,Newt se nakazil a já nevím co mám dělat. Hrozně mu chci pomoct, ale není lék..." řeknu se sklopnou hlavou. Brenda se na mě podívá. ,,Víš že když jsem si to schovávala, tak jsem věděla že to bude někdy potřeba?" řekne.

Newt

Když jsme úspěšně unesli Teresu tak jsme ji odvedli do jakého si kostela nebo co to bylo, kam nás zavedl Gally s Nicol. Už tam byli připravené věci které budou potřeba. Nicol jí sundala z hlavy pytel a odnesla ho dát na stůl. Poté došla za mnou a já si ji za pas přitáhl k sobě blíž. Teresa se rozkoukala. Před ní stál Gally jak si již mohla všimnout. 

,,Gally? Nicol?!" vyšlo z ní. Jo, všimla si toho. Dokonce i Nicol nepřehlédla. Byla svázaná na židli.  

,,Takže to bude takhle. Položíme ti pár otázek, a ty nám řekneš to co cheme vědět. Začneme zlehka. Kde je Minho?" řekl Gally a dal důraz na každé slovo v poslední větě. Teresa pořád utíkala pohledem k Thomasovi. Gally si toho zřejmě všiml, a nebyl z toho nadšený. 

,,Snad si vážně nemyslíte-" Gally ji přerušil, položil před ni židli opěradlem k ní, a sedl si na ni, rukama se zapřel o opěrátko. ,,Nekoukej na něj. Proč se na něj díváš? Koukej na mě.  On ti nepomůže." řekne dost podrážděně Gally. Není se čemu divit. 

,,Víme že Minho je v budově. KDE?!" ujala se slova Nicol. Zřejmě na Tessu změnila názor, s Minhem byli nerozlučná dvojka, a Teresa může za to že tu není. Takže ji vlastně chápu. 

Teresa se moc k odpovědi neměla, ale když viděla výraz Gallyho tak věděla, že bude lepší když kápne božskou. 

,,S ostatními v izolaci. Podzemí 3." dořekne. 

,,Kolik jich tam je?" zeptám se. ,,28..." odpoví po chvíli ticha. Gally se na nás otočí, vyměníme si rychlé pohledy. 

,,To bude hračka." zkonstatuje Brenda která si doteď hrála s kartou, Kárová 7. 

,,Ne, ne vy to nechápete. Celé patro je hlídané. Eh-e... Nemůžete tam bez otisku prtu." řekne zděšeně. 

,,A proto půjdeš s náma." řekne Thomas, ale dle mého až na něj by všichni radši pracovali bez ní. 

,,No, já nevím." ,,Vlastně ji nepotřebujeme." ,,Ne celou." ,,Stačí nám jen." ,,,,PRST"" dodávají se vzájemně Nicol s Gallym jako by to měli nacvičené. A poslední slovo řeknou zaráz a vytáhnou oba nůž. Thomase to zjevně vyděsilo, a Teresu taky. 

,,Gally, Nicol. Uklidněte se." řekl Thomas. Samozřejmě. Když jde o ní tak je všechno podle něj moc krutý. Teresa si značně oddechla. 

,,Seš citlivka. K Minhovi takhle útlocitná nebyla." odfrkne si vedle mě Nicol dost otráveně. Dám jí pusu do vlasů. ,,To nechceme přestaňte." řekne Thomas a zvedne se. ,,Oprava. TY to nechceš." řekne mu Nicol. 

,,Stejně je to jedno. Přes ty dveře se nedostanete. Senzory vás zachytí." řekne.

,,Zdá se mi to nebo její hlas je tak nechutnej až se mi navaluje." pronese mým směrem Nicol. Uchechtnu se. ,,Jo máš pravdu." odpovím jí. 

,,Máme informace. Majetek Zlosinu. S tím nám taky pomůžeš." řekne Thomas a dřepne si vedle ní. 

Nicol

Teresa nám všem pomalu vyndá čipy. Když jsem byla na řadě a sedla jsem si na židli tak jsem cítila jak si povzdechla. ,,Budeš naštvaná ještě dlouho?" zeptala se. ,,Až do konce svých dnů." odseknu jí. 

,,Jak je to možné. Ty a Gally. Máte být mrtví..." řekla, fajn tahle konverzace mě ubíjí svojí zbytečností. ,,Do toho ti nic není. Teď nemel a dělej. Už to chci mít za sebou, každá sekunda s tebou navíc je další promarněná sekunda mého života." Zkonstatuju a doufám že ji to dostatečně odradilo od dalších zbytečných dotazů. A taky že jo, už se na nic neptala.

Newt

 Už zbývá jen Thomas. Ostatním donesu uniformy vojáků od Zlosinu. 

,,Snad vám padne."  řeknu jen, vezmu si svoji a začnu se vyslékat. Kousek ode mě stojí Nicol a sleduje doslova každý můj pohyb. Zasměju se a zakroutím nad tím hlavou. 

Sundám si tričko a všimnu si že žíly už se rozrostli víc než byli. Nicol ve vteřině stojí u mě. ,,Je to horší a horší..." řekne a rukou přejede od mého zápěstí, přes loket, rameno až na hruď. Kde ruku nechá. Zvedne hlavu a podívá se mi do očí. Smutně se na ni usměju, celkem klišé, sotva se najdeme už zase se můžeme rozloučit. Hold, realita není plná poníků a duhy...