They Will Never Die

2.Kapitola

Rekapitulace: 

,,Fajn když nechceš jít s ním, tak pojď se mnou a nebuď jak malý dítě co nedostalo svoji hračku." Řekl ten neznámý voják.

,,Až mi řekneš kdo k sakru jsi!" Odpovím mu.

,,Fajn." Odpověděl. Začal si sundávat kapuci a masku.

Když si sundal kapuci tak se mu spustil culík dlouhých oříškových vlasů. 

,,Co to-"

Sundal si masku a před námi stála 

,,NICOL?" ozvalo se od Pánvičky a Thomase zároveň. 

,,No nazdaar." řekla a nasadila ironický úšklebek. 

Stál jsem jako opařený. ,,To, jak, však si umřela, přímo v mojí náruči. Jak to že jsi živá, co to má znamenat! Si jen halucinace, tohle není opravdový!" nemám slov, však je mrtvá. 

,,Čekala jsem větší nadšení." odfrkne si, změnila se. Už to není ona, moje Nicol byla hodná, milá. Ale tohle je pravý opak, tohle není ona... 

Pánvička se  k ní rozešel a obejmul ji. Alespoň víme že je opravdová. Ona mu objetí opětovala. To není možný.

,,Tak pojďte, nemáme nekonečno času." řekne Gally a my se všichni rozejdeme za ním. 

Šli jsme chodbou, Gally nás někam vedl a Nicol šla vedle něj, lhal bych kdybych řekl že nežárlím, bůh ví co mezi nimi v té době bylo... 

,,C-co se stalo?" zeptal se Pánvička. 

,,Po labyrintu nás našla parta co šla do města. Došlo jim že jsme imunní. Pomohli nám, a dovedli sem. K Lorencovi. Vedou válku se Zlosynem od chvíle, co se zmocnil města, ale Zlosyn nemůže být za zdmi navěky. Jednou zaplaťej za to co udělali." vysvětlí Gally 

,,O tom, ale jindy až bude čas. Teď vás vezmeme za Lorencem." odsekne Nicol. 

,,Hele, on nemívá moc návštěvy, takže nechte mluvit mě." ,,NÁS." Opraví Gallyho Nicol. ,,A snažte se nezírat." dodá. 

Dojdeme do nějaké místnosti kde je voják a muž, který si povídá s růží. 

,,Gally, Nicol. Jsem rád že jste se vrátily. Jasper mi řekl co se stalo." řekne ten muž. 

,,Byl to masakr, na ty jejich zbraně jsme krátký." odpoví mu Nicol. 

,,Jo, budou ale šťourat do vosího hnízda tak dlouho, dokud nedostanou žihadlo." řekne ten muž, hádám že to je Lorenc. Vezme růži a přivoní si  k ní, ale něco se mi na něm nezdá, nevidím že by měl nos... Budu mu říkat Voldy junior, neptejte se mě jak jsem na to přišel, prostě jsem si najednou vzpomněl na to jméno, i když jsem ho nikdy před tím neslyšel. Tedaaa, myslím. 

,,Kdo jsou ti lidé? Proč tu jsou"" zeptal se Voldy Junior zkráceně VJ. 

,,Chceme proniknout do Zlosynu." řekne Thomas a vystoupí vpřed, klasika zase velitel, ne že by mi to vadilo. ,,Gally a Nicol řekli že nás dostanete za zeď." pokračuju za něj. 

,,Aaaaaa.... Neměli by dávat sliby které nemůžou splnit...." odmlčí se, vidím jak Nicol nervózně přešlápne z nohy na nohu. ,,Ta zeď... je jen půlka vašeho problému... Do Zlosynu se nedostanete." řekne, vezme nějakou tyč na které je připevněný pytlík s jakousi tekutinou a popojde k nám. 

,,Teď to snad půjde. Musí u toho ale být Thomas." řekl Gally a Thomas se na něj koukl pohledem AKA co to sakra meleš?!  

,,Vážně? Víš co dělám, Thomasi." na jeho jméno dal obzváště důraz. Vyšel na světlo, byl ohavný, znetvořený obličej. Pajdavá chůze. Šel z něj strach. 

,,Živím se obchodem." dořekl a přiblížil svůj obličej k tomu Thomasovu, Thomas se však ani nehnul, vypadalo to že je úplně v cajku. 

,,To znamená že JÁ. NIKDY. ZBYTEČNĚ. NERISKUJI. Proč bych ti měl věřit?" dořekl svůj kratší výstup. 

,,Můžu vám pomoct. Jestli mě dostanete za ty zdi... Dám vám to co chcete." odpověděl mu Thomas s ledovým klidem. 

,,A co je TO, co podle tebe chci?" zeptal se ho VJ

,,Čas." řekl rozhodně. ,,Každičkou vteřinu." odůvodnil to ještě. 

,,Hmmm... A opravdu je to to, co chci?" zeptal se Lorenc a čekal na Thomasovu reakci. 

,,Mají něco, co chceme oba." řekl mu Thomas. 

Lorenc prvně vypadal že ztratil slova, pak ale pokračoval. ,,Tak poslouchej, Dva z vás můžou jít, ostatní zůstanou jako pojistka, že mě nepodrazíš." řekl mu podmínky Lorenc. 

Všichni jsme si vyměnili pohledy. ,,Tak platí?" zeptal se Lorenc a natáhl k Thomasovi ruku. Thomas ji přijal a Vypadalo to že si Gally i Nicol značně oddechli. ¨

,,Ukažte jim cestu." řekl Lorenc a koukla na Gallyho a Nicol. 

Vydali jsme se někam, pryč. Došli jsme až ke kulatému otvoru v zemi. 

,,Kanál? Vážně?" zeptala se Brenda. Gally dal dovnitř žebřík, a Nicol se vydala dolů. 

,,Dej pozor Thomasi." řekl Chorche. 

,,Gally. Postarej se o ně." řekl Pánvička a hlavou poukázal ke mně a Thomasovi. ,,Neboj." odpověděl mu. Gally a Thomas se vydali dolů. Já si rychle šel zpravit botu, ale začali se mi šíleně klepat ruce. Vyděšeně jsem se na ně koukl, je to horší než jsem si myslel. Stiskl jsem je v pěst a taky se vydal dolů. 

Když jsme byli všichni dole tak nám Gally dal baterky, rozsvítil jsem ji a koukl se kolem sebe. ,,Tak to je hnus." řekl jsem. ,,Bože, jo je to děsný." přitakal Thomas. 

Nicol stála u nějaké zdi a zatáhla za páku. Celý tunel/kanál se rozsvítil. Na stropě vedli dráty a sem tam světlo. ,,Držte se pohromadě, nechcete snad umřít jen protože jste zabloudily ne?" řekla Nicol. 

Vydali jsme se napříč tunelu. ,,Řeknete nám jak to že oba žijete?" zeptal jsem se. 

,,Tak takhle...."