They Will Never Die

7. Kapitola

Četli jste: 

,,Chcete ho zabít?" zeptá se. ,,Byl by to problém?" odpoví jí otázkou. Milí Jansone, je neslušné odpovídat na otázku otázkou. To tě to snad doma nenaučili?! ,,Já jsem problém." odpoví.

Výtah se zastaví a my vystoupíme. Proč mám takovej pocit že něco tuší?

Newt

Za Jansonem se zavřeli dveře výtahu a my pokračoval v cestě. 

,,Thomasi poslouchej mě. To sérum Newta nezachrání. Možná mu získá čas ale-" ,,Zklapni, Thomasi neposlouchej ji, snaží se nás oblbnout." Okřikne Teresu Nicol a dál vlídně pokračuje na Thomase. ,,Poslouchej Thomasi, vždyť víš co se děje venku. Umírají lidi, SVĚT umírá!" vyjekne. ,,To je sice moc hezký, ale teď-" ukáže si na zápěstí Nicol ,,-na to není čas!" dořekne. ,,Poslouchej co chci říct a neskač mi do řeči." zpraží Nicol pohledem. ,,Máš v krvi něco, čemu nerozumím." dořekne i Teresa svůj proslov. Mezi tím dojdeme k dveřím a Thomasovi už zřejmě taky dochází nervy. ,,Otevři!" rozkázal jí. Ona je tedy otevře a my vejdeme dovnitř. Teda až na Thomase. ,,Nech mě udělat pár testů, slibuju že tě ochráním." řekla Teresa naléhavě. Nicol si sundala masku a došla za ní. ,,Jo?! Tak jako si ochránila Minha?!!" Řekla a prstem ji dloubala do hrudi. chytl jsem ji za ruku a stáhl k sobě. ,,Klid." řeknu a dám jí pusu do vlasů protože jsem si masku taky sundal a Thomas taktéž. 

,,Kolik životů to bude stát?! Kolik lidí musí ještě chytit, mučit, zabít. CO?! Kdy to peklo skončí?!" Pokračoval Thomas v tom co Nicol začala směrem k Terese. Asi jí došli slova. ,,Skončí, až najdeme lék." aha tak jsem to asi zakřikl. ,,Není žádnej lék!" zařval na ni přiškrceným hlasem Thomas. (já vím, dost si to protiřečí, ale snad chápete jak to myslím)

,,Šetři dechem Tereso." ozve se za námi, všichni se tam podíváme, i když už po hlasu víme o koho se jedná. Mířil na nás zbraní. Já s Nicol jsme pohotově zakročili a udělali to stejné. ,,On už si dávno vybral." řekl po krátké odmlce Janson. ,,On je horší než rmut. Jestli jsem se v dětství bála bubáka pod postelí tak jsem ještě neznala jeho!" zaklekne Nicol vedle mě. Zasměju se její poznámce. 

,,Odhoďte zbraň!" ozve se z pravé strany, podíváme se tam a i na druhou stranu, ze všech stran na nás nabíhali vojáci. 

Thomas chytl Teresu a zbraň jí přiložil k hlavě. ,,ZPÁTKY! Ať se stáhnou. AŤ SE STÁHNOU!!!" řval Thomas. ,,Thomasi, notak. To jsem já-" Pche však právě si to ty! Řeknu si v hlavě. ,,-znám tě déle než si pamatuješ. Nezastřelíš ji. Nemáš na to." uchechtl se. V tomhle s ním poprvé a naposledy musím souhlasit, všichni víme že to nedokáže. ,,Jste si jistej?" odvětil mu Thomas ale ruka se mu klepala což svědčilo za vše. ,,Dobrá... Do toho." řekl a sklonil zbraň ten krysí ksycht. ,,Zasřel ji. Dokaž že se mýlím." Snažil se Thomase vyprovokovat. Bylo to víc než do očí byjící. Pomalými krátkými krůčky se k nám blížil a my se od něj zase vzdalovali. ,,Tak střílej." pokračoval. Nic se nedělo. Bylo až ledové ticho že i špendlík by byl slyšet padat na zem. Z ničeho nic Teresa strčila Thomase k nám a dveře za námi zavřela tím že spustila páčku která po celé budově rozhoukala varovné sirény a rozblikala červené světlo. 

Janson a ostatní začali do dveří střílet, ale jak se ukázalo... Sklo bylo neprůstřelné. Takže nám nic nehrozilo. Vyběhli jsme pryč, ale Thomas si opět nemohl odpustit ukázání prostředníčku na Jansona. Bože, furt ho musí nějak provokovat.