They Will Never Die

6. Kapitola

Odtáhneme se od sebe a oba se jdeme obléct do toho co nám bylo přidělěno. 

Když už jsem převlečený tak Nicol už dávno stojí opřená o zeď a sleduje něco za mnou. Otočím se a tam je Thomas s Teresou kteří mluví, Thoms se otočil  a odešel. Stál u nich Gally. Teresa po něčem natáhla ruku, ale Gally jí ji chytil a něco jí řekl. Poté ji někam odvedl. Thomas došel za Brendou taky se převléct do potřebného oblečení. Připadal jsem si jak na Halloween. V maskách. 

Otočil jsem se zpět na Nicol. Musím říct že v tom obleku s dvěma copy vypadala neodolatelně. 

,,Vypadáš sexy. Bacha aby po tobě Janson neskočil." řeknu a oba se zasmějeme. Za boky si ji přitáhnu k sobě, ona mi dá ruce kolem krku a opatrně ji políbím. Přece jen, musím to udělat a užít si to dřív než mi bude všem dnům konec...

,,Připravte se, za 10 minut půjdeme." řekne Gally a my se od sebe odtáhneme. ,,Připravena?" zeptám se jí. ,,Já ano, ale ty. Dokážeš to?" zeptá se nejistě. Přikývnu a usměju se na ní. Přece jen, zvládl jsem sebevražedný pokus v labyrintu. 

Tohle by měla být hračka. 

Nicol 

Byli jsme před budovou Zlosinu. Teresa šla ve předu. Já a Thomas jsme šli oba po jedné její straně. Věechno šlo hladce. Díky bohu... Teresa si s Thomasm vyměnili pohledy a pokračovali dál v cestě.  Najednou před námi zastavil voják s červenou vestou. Po chvíli kývnul hlavou někam dál, a mně došlo že to je Newt. Oddechla jsem si a šli jsme dál. Po chvíli se k nám přidal i Gally a my byli komplet. 

Teresa odemčela jakési dveře. Když jsme do nich vešli objevili jsme se na schodech. ,,Běžte!" řekne Thomas a zavře za námi dveře. My se vydáme po schodech dolů. ,,Počkejte, dostanu se tam." řekne Gally, sundá si masku a jde něco udělat s elektrickým vedením. ,,Zůstaň tu." rozkážu Tesse. ,,Hoď mi vysílačku." řekne Thomas směrem ke Gallymu, a Gally udělá co řekl. 

Newt se opře o zábradlí, sundá i masku a začne kašlat. Dojdu k němu a dám mu ruku na záda. ,,Dobrý?" zeptám se. jen pokývá hlavou v souhlas, zase si dá masku a oba jdeme za Thomasem. 

,,Pánvičko, jsme tam. Co ty?" řekne Thomas směrem k vysílačce. 

,,JO, jo, už tam budu. Pozdravujte Minha." ozve se z vysílačky hlas Pánvičky. (to se rýmuje XD) 

,,Drž se brácho." odvětí mu Thomas a podívá se na nás. 

,,Tady je to." mumlá si pro sebe Gally. 

,,Brendo, jak jsi na tom?" řekne opět Thomas do vysílačky. 

,,Tak, že na tom pracuju." odpoví nám Brenda. 

,,Hlavně buď připravená..." upozorní ji Thomas. 

,,Neboj se, však víš že tam budu." řekne Brenda ale pak už se neozývá. 

Gallymu se povede strhnout to vedení nebo co to s tím dělal. Dá dovnitř rušičku která zablokuje elektroniku Zlosinu, a Lorencovi dá všechny data všech počítačů. 

My dojdeme k oddělení kde by měli být děti. Věděli jsme že tam budou vojáci a museli jsme být opatrní. Stáli jsme přede dveřmi již nachystaní, když se začali otevírat dveře tak jsme vypálily, trefily jsme všechny pěšáky kteří se v místnosti nacházeli. 

Když bylo hotovo, šli jsme otevřít všechny dveře, kde byli děti. Sundali jsme si masky abychom je neděsili. ,,Notak jdeme." řekne Newt. Usměju se na něj od dveří po jeho levici.

,,Tak šup, nemáme moc času." řeknu na holky které se krčily na zemi. Všechny takhle postupně dostaneme ven. Všem se snažíme říkat uklidňující slova aby nebyli tak vystrašení. 

,,Lidi, může to chvíli trvat." řekne Gally který musí rozřezat kovové dveře. 

,,Kde je Mino?" zeptám se protože tady nikde není. Otočím se a dojdu k Terese, chytnu ji za límec a naštvaně jí zavrčím do obličeje. ,,KDE. JE. MINHO?!" ona mě jen vyděšeně sleduje. ,,TAK KDE JE!" zařvu na ní a zatřesu jejím tělem. Jen otočí hlavu ke dveřím. Taky se tam kouknu a rozběhnu se tím směrem. ,,POČKEJ! Vím jak to zjistit." řekne ještě dřív než stihnu k těm dveřím vůbec doběhnout. Ona stojí skrčená u počítače. ,,Převezli ho do lékařského křídla, Thomasi, to je na druhé straně budovy." řekne. ,,Fajn, hned mě k němu zaveď."rozkáže jí. 

,,Jdu s váma." řekneme s Newtem zaráz. ,,Ne ty nikam nejdeš." řekneme opět naráz. Oba se na sebe jen díváme. A dost. 

,,Jdeme oba!" řeknu. ,,Fajn." řekne Thomas a všichni čtyři se rozejdeme pryč. 

Jdeme po chodbě až do výtahu, už jsou jeho dveře skoro zavřený, když do nich dá někdo ruku. 

Dveře otevře a vejde za námi. No samozřejmě že to není nikdo jiný než Janson. Ten vypelychanej potkan. Právě jsem urazila všechny potkany, i ti jsou oproti němu hezcí! 

Postaví se vedle Teresy, a my už tam jsme jako sardinky, kdyby možná nebyl líný prase a šel po schodech! 

,,Jsi tu přes čas... To se mi na tobě líbí. Bez ohledu na situaci se prostě, nevzdáváš. Ve zlé době,  potřebuješ dobrého přítele." řekne jí. 

,,Budu si to pamatovat." odpoví mu. Chvíli je ticho ale pak zase ta krysa začne mluvit. 

,,Měla bys vědět ještě něco. Jako přítel příteli, je tu Thomas." řekne a my všichni znervózníme. Ona na něj otočí hlavu, ve tváři má vyděšený výraz. ,,Naše kamery ho zachytily za zdmi." prohodí jakoby nic. ,,Ava nechtěla aby si to věděla, ale možná se s tebou spojí, a jestli to udělá... Nooo... Dej mi prosím vědět jako prvnímu." řekne jí, nebo spíš rozkáže. Mám chuť si nafackovat. Tohle je hodně v prdeli... 

,,Chcete ho zabít?" zeptá se. ,,Byl by to problém?" odpoví jí otázkou. Milí Jansone, je neslušné odpovídat na otázku otázkou. To tě to snad doma nenaučili?! ,,Já jsem problém." odpoví.

Výtah se zastaví a my vystoupíme. Proč mám takovej pocit že něco tuší?