RETURN 《FF - HP》

TEN

AN/ Na začátek se chci omluvit. Vím  řekla jsem že tuhle kapitolu vydám buď o víkendu nebo na začátku minulého týdne, ale nějak jsem neměla čas. Byla jsem ráda že jsem přišla ze školy domů, naučila se na písemky na druhý den a flákla sebou do postele.
Doufám, že se vám nová kapitola bude líbit.

---

"Počkej Harry. Ty jsi vedoucí bystrozorů?" zeptala se McKinnonová.

"Já myslel, že vám to už došlo, slečno McKinnonová." podíval jsem se na ní.

"Říkej mi prosím Marlene a tykej mi." usmála se na mě. "A jak se zatraceně stálo že jsi vedoucí bystrozorů v pětadvaceti?!"

"Vlastně jsem vedoucí od osmnácti."

"COŽE?!?" vykřikli všichni. "Jak?" zeptala se Marlene.

"Vysvětlím doma. Už se tam chci konečně dostat." přivolal jsem výtah. "Jinak dole je několik mých fanoušků, kteří nemají snad nic jiného na práci než blokovat átrium." cinkl výtah a vešli jsme do něho. "Občas mám sto chutí být tisíce kilometrů daleko od těch bláznů."

"Ty nemáš rád, když jsi středem pozornosti?" zeptala se Marlene.

"NE!!!" zhrozil jsem se.

"Díky bohu. Aspoň něco máš po Lily." pokřižovala se. Protočil jsem oči v sloup. "Možná víc než jsem si myslela." zasekla se nad mou reakcí.

"Jinak ty a já půjdeme vzadu a dědo ty s babičkou půjdeš před námi. Tady máte letax." podal jsem každému jeden malý pytlíček. "Bydlím na Grimmauldově náměstí 12."

"Nebydlel tam rod Blacků?" zeptal se děda.

"Ano bydlel, ale poté co Sirius zemřel jsem zdědil všechen jeho majetek a později jsme ho s Ginny předělali."

"Ginny?" zeptala se babička.

"Moje manželka." vysvětlil jsem.

Cinkly dveře. Podíval jsem se na trojici. "Připraveni?" přikývli. "Tak jdeme."

První vyšel děda s babičkou a za nimi jsem šel já s Marlene. Jak jsem čekal, byli tam zase a snad jich bylo ještě víc než před hodinou. Výrazy těch třech by se nedal popsat jinak než nadmíru překvapený.

Konečně jsme se vymotali z davu fanoušků ke krbům. První vběhl do zelených plamenů děda, za ním babička, pak Marlene a nakonec jsem do nich vběhl já.

Znova jsem se ocitl v bělostné kuchyni. Nikdo se ještě z Doupěte nevrátil.

"Podle toho co Sirius vyprávěl jsem si to představovala jinak." rozhlížela se kolem sebe Marlene.

"Dřív to tady takhle dobře nevypadalo. Udělali jsme tady celkem hodně práce. A ne jenom tady v kuchyni, ale po celém domě. Jediné co jsme nechali tak jak bylo jsou Siriuse a Reguluse pokoje. Jinak ostatní části domu si prošly výraznou změnou." vzal jsem židli od dlouhého jídelního stolu u kterého jsme stejně vždycky jedli u sebe na jedné straně a sedl jsem si na ni obkročmo.

"A proč nebydlíš v Potter Manor?" zeptal se děda. AN/Potter Manor by v češtině mohlo být jako Potterovský zámeček nebo panství, ale mě se to moc nelíbí. Tak to nechám v angličtině.

"My něco takového máme?" překvapeně jsem se na něj podíval.

"Ano. Ty o něm nevíš?" zeptal se.

"Vlastně nevím skoro nic o naší rodině."

"Můj vlastní vnuk že neví nic o svojí rodině?" zhrozil se.

"Něco vím. Třeba že neviditelný plášť pochází od Peverellů. Vím jak se jmenujete. A pak ještě nějaké drobnosti." bránil jsem se.

"Jak říkám, nic neví." zavrtěl hlavou.

"Proč tohle říká skoro každý při prvním setkání? Nejdřív Hagrid, pak Ron..." zavrtěl jsem hlavou.

"Co kdyby si nám Harry ukázal pokoje ve kterých by jsme několik dní mohli přespat?" zasáhla Marlene.

"Dobře." zvedl jsem se ze židle. "Co kdyby jste byli v prvním patře a ty Marlene by jsi mohla být v horním patře kousek od Siriuse." začal jsem přemýšlet kam je umístit tak, aby to vyhovovalo všem.

"Dej nám klidně ten nejmenší pokoj." řekla mi babička.

Naznačil jsem jim ať jdou za mnou. Jak jsem předpokládal, moji prarodiče měli problém se schody a tak jsem jim dal hned první pokoj, který byl naštěstí prázdný, protože nikdo nechtěl být blízko chodby. I když tohle byl jeden z největších pokojů. Pokud se nemýlím, tak v tomhle pokoji dříve spali Siriusovi rodiče. Možná to je ten důvod proč tam nikdo nechce.

Než zašli do pokoje ještě jsem jim řekl: "Za chvíli dojdu pro ostatní. Pokud budete v pokoji tak vás zavolám." děda mi položil ruku na rameno a usmál se. Úsměv jsem mu oplatil a pak už vešli do pokoje.

"Tak a kam mám jít já?" pozvedla Marlene jedno obočí.

"Pojď za mnou."

Zavedl jsem ji do patra ve kterém měl pokoj Sirius a dal jsem ji hned ten vedle jeho.

Otevřel jsem ho a podíval se na Marlene. "Není zrovna největší, ale snad postačí."

Pokoj měl tři stěny vymalované na bílo a jednu stěnu, kde byla postel, měl černou. Podlaha byla z tmavého dřeva a nábytek byl laděn do černobílé.

Stejně tak jako obývák s kuchyni jsme předělali i všechny ostatní místnosti.

"Harry je nádherný. Opravdu mi stačí." objala mě kolem pasu a chtěla vejít do pokoje, ale ještě jsem se musel zeptat na jednu věc.

"Marlene?"

"Hm?"

"Jak si to myslela tím, že jsi moje kmotra?"

"Ty to nevíš?" zavrtěl jsem hlavou. "Ani Sirius ti to neřekl." znova jsem zavrtěl hlavou. "Siriusi já tě zabiju."

"Takže je to pravda? Jseš moje kmotra?" po těhle slovech ji tvář zjihla.

"Ano, jsem. A je mi opravdu moc líto, že jsem tu nemohla být pro tebe."

"To je v pořádku."

"Ne Harry. Opravdu mi to je..."

"Marlene. Vážně je to v pořádku. Plánovala jsi zemřít? Ne. Jsi zpátky? Ano. Takže můžeme začít znova." usmál jsem se na ní.

Konečně se na mě také usmála a vešla do pokoje. Poté co se za jí zaklaply dveře jsem šel zpět do kuchyně.

Kráturovi jsme dnes dali volno, protože jsme si mysleli, že budeme jíst v Doupěti, ale situace se tak trošičku změnila a tak si budu muset udělat večeři sám nebo si sním hrušku, kterou mám celou dobu v kapse. Vybral jsem si hrušku.

Sedl jsem si ke stolu a poslal jsem patrona Ginny.