RETURN 《FF - HP》

NINETEEN

Fourth part - first year

Na nádraží King's Cross dorazili v půl jedenácté. Strýc Vernon složil jeho kufr na zavazadlový vozík, a dokonce mu ho odvezl dovnitř. Harry si říkal, že je k němu nějak až podivně laskavý, pak se však strýc Vernon najednou zastavil a s nepěkným úšklebkem se zahleděl k nástupištím.

"Nelíbí se mi jak se chová. Proč je tak natěšený?" promluvila Lily.

"Nevím, ale taky se mi to nelíbí," odpověděl ji James.

„Tak jsme tady, chlapče. Nástupiště číslo devět – nástupiště číslo deset. To tvoje by mělo být někde uprostřed, ale zdá se, že ho ještě nepostavili, co?"

Měl samozřejmě pravdu. Nad jedním nástupištěm byla velká plastiková číslice devět a nad sousedním veliká plastiková desítka; mezi nimi nebylo vůbec nic.

„Přeji ti pěkný školní rok, Harry," řekl strýc Vernon, usmál se ještě ošklivěji než předtím, otočil se a byl pryč. Harry se ohlédl a viděl, jak Dursleyovi odjíždějí; všichni tři se smáli. Harrymu vyschlo v ústech. Pro všechno na světě, co si teď počne? Díky Hedvice se na něj už soustředilo množství užaslých pohledů. Musí se někoho zeptat.

"Petunie ví kde je!" Vykřikla Lily. "Jednout tam se mnou byla."

Po jejich slovech Euphemie začala Petunii probodávat zlostným pohledem.

Zastavil průvodčího, který šel kolem, o nástupišti devět a tři čtvrtě se však raději vůbec nezmínil. Průvodčí o Bradavicích nikdy neslyšel, a když mu Harry nedokázal ani říct, v které části Anglie jsou, zatvářil se rozzlobeně, jako by se Harry naschvál tvářil jako hlupák.

"Protože každý chce vypadat jako hlupák," odfrkl si James. Remus protočil oči v sloup, jako by tím chtěl něco říct.

To už si málem začínal zoufat; zeptal se aspoň na vlak, který odjíždí v jedenáct hodin, průvodčí ale prohlásil, že v tu dobu žádný nejede. Nakonec dlouhými kroky zamířil pryč a mumlal si pro sebe něco o lidech, kteří ho zbůhdarma připravují o čas. Harry teď dělal, co mohl, aby nepropadl panice. Podle velikých hodin nad tabulí s příjezdy mu zbývalo už jen deset minut, aby nastoupil do vlaku do Bradavic, a on neměl tušení, jak to udělá; trčel bezradně uprostřed nádraží s kufrem, který stěží uzvedl, s kapsou plnou kouzelnických peněz a s velkou sovou.

Hagrid mu zřejmě zapomněl říct něco, co má udělat, jako zaklepat na třetí cihlu vlevo, aby se dostal do Příčné ulice. Přemýšlel, jestli má vytáhnout hůlku a začít klepat na turniket mezi nástupišti devět a deset.

"To by mu nejspíš i pomohlo," řekla Euphemie. "Prostrčil by ruku skrz zeď a už by věděl kam jít."

V tu chvíli těsně za ním prošla skupinka lidí, a on zachytil několik slov z toho, co říkali.

„– samozřejmě tam bylo plno mudlů –"

Harry se prudce otočil. Pronesla to jakási baculatá žena, která mluvila se čtyřmi chlapci. Všichni měli ohnivě rudé vlasy a všichni před sebou tlačili stejný kufr jako Harry – a každý z nich si vezl sovu.

"Weasleyovi!" zakřičel Teddy a ukázal na dav zrzků. Dora se uchechtla a Remus mu s úsměvem dal ruku dolu.

Harry s bušícím srdcem vyrazil se svým vozíkem za nimi. Zastavili se, a proto zůstal stát také, dost blízko, aby slyšel všecko, co řeknou.