RETURN 《FF - HP》

TWELVE

Sirius se pomalu vydal za Marlene. Sirius zvedl ruku k jejímu obličeji a Marlene se na něj usmála. Netrvalo to ani dvě vteřiny a už se líbali.

Musel jsem se na to dívat s vytreštěnýma očima. Nikdy jsem neviděl Siriuse se s někým líbat a tohle rozhodně nebyl jenom letmý a něžný polibek.

"Hou hou hou. To by stačilo," snažila se je rozdělit Ginny. "Jsou tu malí děti, tak se prosím ovládejte nebo běžte do pokoje." konečně se od sebe odtrhli.

"Takže tohle je Harry tvoje manželka?" zeptala se mě Euphemie s pohledem upřeným na Ginny.

Usmál jsem se, došel k Gin a objal ji kolem pasu. "Babi, dědo," pořád to je divné. "tohle je Ginerva Molly Potterová, moje manželka. Gin tohle je Fleamont Henry Potter a Euphemie Potterová, moji prarodiče." vzal jsem si od Gin Jamese, takže si mohli potřást rukama.

"Těší mě pane a paní Potterovi."

"Ale prosím tě. Žádný pan a paní Potterovi. Pro tebe buď babi nebo dědo, když jsi si vzala Harryho jseš teď naše vnučka." k překvapení Ginny ji Euphemie objala.

"Vidím, že jste nemeškali ani chvíli a tvrdě jste pracovali." zasmál se Fleamont, když také Ginny objal a narazil na její břicho.

Ginny si položila ruku na břicho a usmála se. "Ne, to opravdu ne."

"A tenhle drobeček je kdo?" začala se babi rozplývat nad roztomilostí mého syna. Ani se nedivím, já to dělám každý den.

"Tohle je náš syn James Sirius Potter." potom co jsem řekl jeho jméno babi vyhrkly slzy z očí, děda se usmíval jako sluníčko a Marlene se otočila na Siriuse který stál vedle ní. "Doufám, že nebude jako vy dva. Jestli jo tak nás všechny trefí."

"Ale prosím tě. Tak hrozní jsme nebyli." protočil Sirius oči v sloup.

"Ale byli." řekla babi, mamka a Marlene najednou. Táta se Siriusem si založili ruce na hrudi a tvářili se uraženě. "Za celou dobu co jste byli ve škole nám přišlo přes tisíc sov."

Museli jsme se jenom smát. "Jamesi, synu, ty se nezměníš ani když už jseš děda." smál se děda.

"Tati, to mi ani nepřipomínej." po slově děda táta zapomněl hrát uraženého. "Ještě před pár hodinami tenhle mladý muž," poukázal na mne. "sotva chodil a teď má vlastního syna a dalšího na cestě." teď ukázal na Jamese a na Ginnino břicho.

"Jak víš že to bude kluk?" zeptala se Ginny. "Může to být klidně holka."

"Prostě vím že to bude kluk." prohlásil rozhodně táta. Ginny jenom zvedla obočí a hned bylo na tátovi vidět jak znejistěl.

Pak se Ginny otočila ke mě s tázacím pohledem jestli to může říct. Jenom jsem se usmál a přikývl na souhlas.

"Ano, bude to kluk." oznámila Ginny všem.

To jsme neměli říkat. Další čtvrt hodinu nám pořád dokola jenom blahopřáli.

"Po dlouhé době nebude v rodině Potterů jedináček." radoval se děda.

"Po jak dlouhé době to bude?" zeptal se táta dědy.

"Minimálně tři generace. Řekl bych okolo sto let."

"A ty Ginny máš nějaké sourozence?" zeptala se Marlene. Musel jsem se jenom uchechtnout.

"Ano, šest starších bratrů." odpověděla ji Ginny.

"Jak si to udělal, že ti její bratři dovolili si ji vzít?" ohromeně se děda na mne podíval.

"To bych také rád věděl." zasmál jsem se.

Podíval jsem se na hodinky. "Co by jste řekli, kdybych vám ukázal moje vzpomínky?" zeptal jsem se.

S touhle myšlenkou jsem si již hrál od té doby co jsem našel ve výtahu své rodiče.

"To by jsme byli moc rádi," odpověděla za všechny mamka. "Ale jak?"

"Myslánka." pokrčil jsem rameny.

"Myslánka?" zeptal se nechápavě táta.

"Ano. Jednu mám tady doma. Když chvíli počkáte, tak ji donesu." nečekal jsem na odpověď a vydal se nahoru i s malým Jamesem v náručí.

Než jsem vzal myslánku z mého a Ginnina pokoje, zastavil jsem se v pokoji našeho syna a uložil Jamese do jeho postýlky. Chudák mi už usínal na rameni.

"Kráturo!" zavolal jsem na našeho domácího skřítka.

S lupnutím se přede mnou objevil.

"Ano pane Harry? Co pro vás mohu udělat?" zeptal se mě.

"Můžeš tu prosím zůstat s Jamesem a kdyby se něco dělo přišel nám to říct? Budeme dole v kuchyni dívat se na mé vzpomínky. Máš dovoleno jít za námi do myslánky, kdyby se něco dělo. Ano?"

"Ano pane Harry. Můžete se spolehnout pane Harry. Kdyby cokoliv bylo s mladým panem Jamesem, okamžitě vám to řeknu, pane Harry."

"Dobře." rozcuchal jsem mu zbytek chmýří co měl na hlavě a usmál se na něj. Konečně jsem šel do svého pokoje pro myslánku.

Myslánka ležela na pracovním stole. Vyndal jsem z ní vzpomínky na misi, kterou jsem musel kvůli incidentu do podrobna projít a vzal ji dolu do kuchyně kde už všichni na mě čekali.

A/N: Nová kapitola po necelých dvou týdnech. Omlouvám se za delší odmlku, ale necítila jsem se dobře. A když se necítím dobře, tak píšu nesmysly.
Takže se ještě jednou omlouvám a další kapitolu zkusím vydat dříve s menší časovou odmlkou.