RETURN 《FF - HP》

SEVENTEEN

Third part - First year

„Už jsme tady,“ řekl Hagrid a zastavil se, „todle je Děravej kotel. To je slavný místo!“

Stáli před malou, špinavě vyhlížející hospodou. Kdyby na ni Hagrid neukázal, Harry by si jí býval vůbec nevšiml. Lidé, kteří spěchali kolem, o ni ani okem nezavadili; sklouzli pohledem z velkého obchodu s knihami na jedné straně ulice k prodejně gramodesek na protější, jako by Děravý kotel vůbec nevnímali. Po pravdě měl Harry prazvláštní pocit, že ho mohou vidět pouze on a Hagrid; ale než to stačil vyslovit, Hagrid ho už zavedl dovnitř.

Na slavné místo tam bylo málo světla a všecko vypadalo velice ošuntěle. V jednom koutě sedělo několik stařen a pily z malých kalíšků sherry; jedna z nich kouřila dlouhou dýmku. Jakýsi malý mužík v cylindru hovořil se starým výčepním, který byl úplně holohlavý a vypadal jako zpuchlý ořech. Ve chvíli, kdy vešli, tlumené brebentění kolem ustalo; zdálo se, že Hagrida tu všichni znají. Mávali mu a usmívali se na něj, a výčepní sáhl po sklenici a zeptal se: „Jako obvykle, Hagride?“

"Zajímalo by mě," ozvala se Marlene. "kolikrát tu Hagrid musel být, když znají co si dává."

„Nemůžu, Tome, zařizuje něco pro Bradavice,“ odmítl Hagrid a poplácal ohromnou rukou Harryho po rameni, až chlapec poklesl v kolenou.

„Můj ty bože,“ řekl výčepní a vytřeštil oči na Harryho, „není tohle – nemůže to být –“

V Děravém kotli náhle zavládlo naprosté ticho.

„Pro boha živého,“ zašeptal starý výčepní, „Harry Potter… jaká čest pro nás!“

"On je doopravdy slavný už od mala, že ano?" promluvila Lily.

"Od té doby co přežil vražednou kletbu," přikývl Sirius.

Spěšně oběhl výčepní pult, vrhl se k Harrymu a se slzami v očích ho uchopil za ruku.

„Vítejte zpátky, pane Pottere, vítejte zpátky!“

Harry nevěděl, co na to říci. Všichni se na něj dívali. Stařena s dýmkou dál bafala a nevšimla si, že jí dýmka vyhasla. Hagrid úplně zářil.

Ze všech stran bylo slyšet hlasité šoupání židlí a v příští chvíli už si Harry podával ruce s každým v Děravém kotli.

„Já jsem Doris Crockfordová, pane Pottere; ani se mi věřit nechce, že vás konečně vidím.“ „Je to pro mne pocta, pane Pottere, veliká pocta!“ „Vždycky jsem si přál stisknout si s vámi ruku – úplně se mi z toho rozbušilo srdce.“

"Nemůžou toho ubohého chlapce nechat na pokoji?" řekla Euphemie.

„Velice mne těší, pane Pottere, ani nevíte jak. Jmenuji se Kopál, Dedalus Kopál.“

„Vás jsem už viděl!“ řekl Harry, když Dedalovi Kopálovi samým vzrušením spadl cylindr. „Jednou jste se mi uklonil v krámě.“

"Takže oni chodili a dívali se na něho jako na nějaké zvíře v kleci?!" přeskakoval Lily hlas.

„On si to pamatuje!“ vykřikl Dedalus Kopál a rozhlédl se po všech kolem. „Slyšeli jste to? Pamatuje se na mě!“

Harry si tiskl ruku s dalšími a dalšími – Doris Crockfordová si přišla ještě několikrát.

Potom se dopředu protlačil bledý mladík, který se tvářil velice nervózně. Jedno oko mu křečovitě cukalo.

„Profesor Quirrell!“ řekl Hagrid. „Harry, tady profesor Quirrell bude jeden z tvejch učitelů v Bradavicích.“