Just Friends? [l.h.]

1.část

"Lukey, chápeš to? On mě pozval do kina," řekla jsem s úsměvem. Zase jsem svému nejlepšímu kamarádovi povídala o klukovi, do kterého jsem blázen už od šesté třídy. Calum Hood, ten nejvíc roztomilý kluk na světě.
"Jo, super," odpověděl. S Lukem jsme byli nejlepší kamarádi, jako bratr a sestra, zkrátka jsme si prostě rozuměli, vždycky jsem poznala, když není něco v pořádku, jako právě teď.
"Děje se něco? Vadí ti to?" zeptala jsem se.
"Ne, všechno v pohodě, dělej jak myslíš," pousmál se. Další přetvářka, pokud to řešit nechce, tak dobře, je to jeho věc.
"A co ty a holky?" řekla jsem.
"Nic moc, jedna by tu byla, jenže já pro ni asi nejsem dost dobrý," odpověděl.
"To neříkej, jsi úžasný kluk, pokud tě nechce, tak je blbá," usmála jsem se.
"Já ani nevím, nikdy jsem jí neřekl co k ní cítím, ani to v plánu nemám, nechci jí ničit štěstí," řekl.
"Mrzí mě to, určitě si časem někoho najdeš," objala jsem ho.
"Jo, času je dost, třeba jí to dojde," usmál se.
"No nic, já se letím chystat, ať všechno stihnu," řekla jsem a běžela jsem domů.
Bydleli jsme v klidné části Sydney a školu jsme měli pár bloků od domu. Chodili jsme s Lukem do stejné třídy, vlastně jsme i sousedi. Známe se díky našim rodičům, moje máma a máma Luka spolu chodili na školu a do noty si padli i naši otcové, Luke a já jsme vždycky blbli na písku nebo jsme šplhali po stromech, prostě jsme byli zvědavé děti. Mezi našemi domy je strom, strašně velký, když Luke nemá čas jít dveřmi, prostě přeleze po větvi, která vede z okna do jeho pokoje, až k mému pokoji.
Luke je strašně hodný kamarád, někdy si i říkám, že lepšího si člověk ani nemůže přát, vždy tu pro mě je. Mám ho strašně ráda, můžu s ním mluvit o čemkoli, od školy až po kluky, vždycky mě vyslechne a řekne mi na celou situaci svůj názor, teda vlastně svůj názor mi neřekne nikdy, když jde o kluky, jen mě podporuje, vždy tu je, když mi je nejhůř. Nikdy bych ho za nic na světě nevyměnila.
Teď už k přípravám na rande snů, o tomhle večeru jsem snila už několik pár let, přece jen Calum, většina holek ze třídy je z něj paf, já teda rozhodně nejsem pozadu, je strašně krásný. Pořád nechápu, proč pozval do kina zrovna mě, nejsem ničím zajímavá. Oblečení jsem zvolila jednoduché, pohodlné a přitom stylové dohromady. Můj obvyklý outfit, klasické černé tílko, rifle a košile, tentokrát jsem si vlasy kulmou navlnila a naplácala jsem si na obličej hodně věcí. Slyšela jsem kamínky, jak mi bouchaly do okna.
"Co potřebuješ?" zeptala jsem se, když jsem otevřela okno.
"Strašně ti to sluší," usmál se.
"Děkuju," odpověděla jsem.
"No vlastně, zítra je sobota, stavíš se a budeme se učit na test ze Španělštiny?" navrhnul.
"To by šlo, ještě se ozvu," usmála jsem se.
"Dobře, pak dej vědět, jak ti dopadlo rande a užij si je," odpověděl a zavřel okno. V půl šesté jsem šla ke kinu, kde už čekal.
"Ahoj, jsi strašně sexy," pousmál se Calum.
"Ahoj Cale, děkuju," odpověděla jsem.
"Jdeme? Už jsem koupil popcorn a lístky," řekl.
"Jo, jdeme," usmála jsem se.
"Snad se ti film bude líbit," chytil mě kolem pasu a vedl mě k příslušnému sedadlu, celý večer byl divný, Calum byl úplně jiný, než jakého jsem ho čekala, myslela jsem, že bude strašnej tvrďák, co se mi pokusí sáhnout na zadek a ne milý a citlivý kluk.
"Děkuju, že jsi mě doprovodil," pousmála jsem  se u našeho domu.
"Není zač, maličkost, já děkuju, že jsi se mnou šla," pohladil mě po tváři.
"Užila jsem si to," poodsoupila jsem od něj.
"Snad to nebylo naposledy, doufám, že spolu ještě někam vyrazíme," řekl.
"Pokud se ti se mnou bude chtít někam jít," odpověděla jsem.
"Ještě se domluvíme, zatím pa zlato," usmál se.
"Ahoj Cale," řekla jsem a radši jsem rychle zaplula domů, lepší utéct, než se ztrapnit. Dala jsem si dlouhou vanu a po ní se mi spalo samo.

Děkuji za přečtení, snad vás první část aspoň trochu zaujala. ♡ ily.