Just Friends? [l.h.]

18.část

"Tak jdeme domů," chytila mě Mel.
"Já s ním nic neměla," řekla jsem.
"Cože?" zasmála se.
"Vážně," odpověděla jsem.
"Meddie to už jsi tak moc na sračky, že plácáš tyto kraviny?" zeptala se.
"Ne, já říkám pravdu," řekla jsem.
"Meddie, notak, já viděla jak tě sváděl, tak mi nelži," pohrozila prstem
"Pojď, radši jdeme," usmála jsem se.
"Dobře," odpověděla.
+++
"Mederith, co ti je? Jsi úplně mimo a to jsi nic nepila," řekla.
"Přemýšlím," odpověděla jsem a dál jsem pozorovala lampu.
"Hele začínám ti věřit, že jsi s tím týpkem nic neměla," pousmála se.
"Vždyť jsem ti říkala, že to nic nebylo," řekla jsem.
Vzpomněla jsem si na svůj deník. Běžela jsem do svého pokoje a hrabala jsem v kufru, nechala jsem si tam věci, které nepoužívám tak často. Našla jsem papír s textem a akordy, jak bych mohla zapomenut. Vzala jsem si kytaru a brnkala jsem, nebylo to tak dokonalé, jako od Luka. Zpívala jsem text a slzy mi telky po tváři.
"Meddie, jak znáš tu píseň?!" přiletěla Mel.
"Je od něj, napsal mi jí," odpověděla jsem.
"Počkej, jak to myslíš?" zeptala se.
"Tak jak to říkám," pousmála jsem se.
"Počkej, ale vždyť," vzala si notebook a ťukala na něj. Po chvíli našla video. 5 Seconds of summer - Wherever you are. Začala jsem plakat ještě víc, byl v tom videu tak dokonalý, oni všichni.
"Mel, notak," zahrabala jsem se pod peřinu.
"Můžu se podívat?" ukázala na papír.
"Jasně," řekla jsem.
"Proč jsi mi to neřekla, že to byl on, co tě zranil," objala mě.
"Bála jsem se, že mě budeš kvůli němu brát jinak," naznala jsem.
"Meddie, pořád budeš jako má ségra, kterou jsem si vždycky přála," usmála se.
"Děkuju," řekla jsem.

Mezitím u kluků Luke's pov.
"Lucasi, přestaň pořád jíst, upravovat si vlasy a mlčet," houkl na mě Ashton. Už jeho přilblé komentáře na mě.
"Jenže Ashtone, já jí opustil, kdo ví, kde teď je," sedl jsem si na sedačku v našem domě.
"Nic si nevyčítej, já jí taky opustil a přenesl jsem se přes to," usmál se.
"Jenže to já narozdíl od tebe nedokážu," řekl jsem.
"Jsem doma!" křikl Mikey.
"Tak to zkus chlape," bouchl do mě.
"Nějak brzo," odpověděl jsem. Snažil jsem se Ashtona ignorovat, pořád mi jí připomínal.
"Copak, došly děvky?" zeptal se Ash.
"Neměl jsem náladu, dal jsem si drink a pokecal se starým známým," pousmál se.
"Tak fajn," řekl jsem.
"Koho si myslíte, že jsem potkal," pohupoval se na špičkách chodidel.
"Fakt nevím," odpověděl jsem, ani jsem nemyslel, nechtěl jsem vědět nic o jeho dokonalém večeru.
"Mederith," usmál se.
"Cože? Ona je tu? Musím za ní," pohotově jsem se zvedl ze sedačky.
"Počkej, ještě jsem ti nic víc neřekl, ani nevíme kde bydlí," odpověděl a sedl si.
"Ty jsi s ní mluvil? Jako vážně? Není to žádný z tvých dalších vtipů, že ne?" ujišťoval jsem se.
"Ne Luku, vážně tu je," řekl.
"A co ti říkala? Změnilo se něco?" zeptal jsem se.
"Užírá jí to, že s ní nejsi," odpověděl.
"Takhle ti to řekla?" sklopil jsem zrak.
"Nech mě domluvit," zvedl prst.
"To jsem zvědavej co z tebe vypadne," zasmál se Ash.
"Nezapomněla a pořád tě miluje," odpověděl.
"Chci jí vidět, obejmout a říct jí, že už je vše v pořádku, že jsem tu s ní," objal jsem si svého plyšového tučňáka. A vzal jsem do ruky prstýnek, který nosím vždy v kapse, chci si jí vzít, jestli mi to vše odpustí. Bez ní to nejsem já.
"Neboj, brzo se to spraví," usmál se Michael.
"Co když ještě vše zhorším, neměl jsem jí opouštět, nikdy," začal jsem si vše vyčítat. Dokonce jsem si psal deník, který byl jen o ní, jak je úžasná.
"Lucasi, seber se, teď máš šanci jí dostat zpátky, tak se snaž," bouchl do mě Ash.
"Myslel jsem, že nejsi fanoušek našeho vztahu," odpověděl jsem.
"Nejsem, to se nezměnilo, ale jinak není šťastná a já chci pro ni to nejlepší," objal mě.
"Pořád mě překvapuješ," řekl jsem.
"Já vím, teď se běž vyspat," usmál se Michael.
"Asi máte pravdu dobrou," zazubil jsem se a šel jsem si lehnout.
Asi po 300 nocích jsem konečně mohl spát, konečně se ve mně rozsvítil plamínek naděje, že bychom mohli být spolu.

Děkuju za přečtení, co na část říkáte? Potkají se? A bude svatba? :O
Děkuju za všechno co pro mě děláte! ♡ ily