Just Friends? [l.h.]

10.část

"Závod k houpačkám?" zeptal se Luke.
"Porazím tě, jako vždycky," usmála jsem se. Nechává mě pokaždé vyhrát a je to milý.
"Já vím," odpověděl. A rozběhli jsme se.
"Můžu se na něco zeptat?" začal Ashton.
"No?" čekala jsem.
"Vy dva máte spolu něco?" zeptal se.
"Jsme kamarádi Ashi," usmála jsem se. Trochu jsem zalhala, ale Ashtonovi to bylo jedno.
"Proč se ptáš?" nechápal Luke.
"Já jen, že to vypadá jinak," odpověděl.
"Jsme si hodně blízcí," objasnila jsem.
"Tak to jo," usmál se.
"Hele, co je? Nesměj se," bouchla jsem ho do ramene.
"Nic, radši," odpověděl.
"Díky," usmála jsem se.
"Hele Luku, má někoho?" zeptal se Ash tiše.
"Ani na to nemysli," odpověděl Luke.
"Proč? Je sexy," zamyslel se.
"Ashtone, zapomeň," naznala jsem.
"Fajn, fajn, časem mi podlehneš sama," pousmál se.
"Dobrý vtip," řekla jsem.
"Vážně, počkej si tak měsíc, dva," mrknul.
"Jak myslíš," zasmála jsem se.
Zazvonil mi telefon.
"No, Mederith kde jste?" zeptala se máma.
"V parku na hřišti," odpověděla jsem.
"Nejste na to už velcí?" neubránila se poznámce.
"Možná, že jo. Co potřebuješ?" pousmála jsem se.
"Už pojďte domů, pojedou," odpověděla.
"Fajn, za chvíli jsme doma," zavěsila jsem.
"Co je?" zeptal se Ash.
"Filrtování si nech na jindy, už prý odjíždíte domů," usmála jsem se.
"Fajn," odpověděl.
+++
"Jsme zpátky," ohlásila jsem náš příchod.
"Tady na zahradě!" ozval se táta.
"Pojďte se najíst," řekla máma.
"Kvůli tomu jste nás hnali z parku?" zeptala jsem se.
"Ano, musíte jíst a návštěva tu dneska přespí, tak jdeme nachystat pokoj pro hosty a Ashton může spát u tebe ve spacáku," odpověděla máma. Tak jako ženou nás z parku a mezitím se domluví na tom, že tu zůstanou. Vážně skvělý.
"Klidně mu uvolním mou postel, přespím u Luka," naznala jsem.
"To nemusíš, mě spacák vyhovuje," vložil se do konverzace Ash.
"Bude to tak lepší," pousmála jsem se.
S mámou jsme šly připravit pokoj pro hosty a Luke šel domů s tím, že si musí poklidit.
Sbalila jsem si do vaku pyžamo a čisté spodní prádlo na ráno, dala jsem tam mobil a kartáček na zuby.
"Nemusíš chodit," řekl Ash ode dveří.
"Ale musím," naznala jsem.
"Bojíš se, bojíš se toho, že mi podlehneš," pousmál se do země.
"Tak to není," odpověděla jsem.
"Dokaž to," řekl.
"Jak?" zeptala jsem se.
"Zůstaň tu se mnou," naznal.
"Víš co, já ti nic dokazovat nemusím. Dobrou a ať se ti zdají hezký sny," odpověděla jsem a odešla jsem.
"Tak já jdu k Lukovi, vrátím se odpoledne, takže se už asi potom neuvidíme, každopádně ráda jsem vás viděla, doufám, že brzy přijedete znovu," nahodila jsem úsměv.
"Taky jsme tě rádi viděli," objala mě Anne.
"Tak pa," usmála jsem se a dveřmi jsem mířila k Lukovi.
+++
"Ahoj, můžu?" objala jsem Luka.
"Jasně pojď," usmál se.
"Díky," odpověděla jsem, věci jsem si hodila k němu do pokoje a mířila jsem na zahradu, kde byl vyvalený v houpací síti.
"Tak co se děje?" zeptal se.
"Ashton je divný," řekla jsem narovinu.
"Mně příjde v pohodě," odpověděl.
"On by byl v pohodě, kdyby nezačínal s kecama, že mu podlehnu a ať mu dokážu, že se toho nebojím," pousmála jsem se.
"Mederith, bude to v pohodě, neřeš ho, jsme jen ty a já," pohladil mě po tváři.
"Máš pravdu," odpověděla jsem.
"Já vím," usmál se.
"Zdálo se mi, že jsem vás zaslechla," přišla Lukova máma.
"Dobrý den Liz," řekla jsem.
"Ahoj mami," odpověděl Luke.
"Dáte si něco k jídlu?" zeptala se.
"Já ani hlad nemám," naznal Luke.
"Kdyžtak později, děkujeme," usmála jsem se.
"Tak dobře, zatím," zaplula do domu.
"Strašně se bojím budoucnosti," řekla jsem po chvíli.
"Na co to myslíš?" zeptal se Luke.
"Já nevím, prostě se bojím," odpověděla jsem.
"Mederith, teď neřeš žádnou budoucnost," usmál se.
"Asi bych neměla, že?" podívala jsem se.
"Ne," odpověděl.
"Fajn, co chceš dělat?" zeptala jsem se.
"Nevím, třeba, za hodinku, dvě jít spát?" vykulil oči.
"Dobře," odpověděla jsem.
"Pojď dovnitř," usmál se.
"Rozkaz," zasmála jsem se.

Děkuju za přečtení. Prosím přečtěte si nový příběh I hate you Lucas! DĚKUJU. další díl bude brzy.. jaké máte zatím pocity s příběhu?
Mám vás ráda, děkuji vám ♡ ily