Just Friends? [l.h.]

8.část

"Luku, já si jen odskočím, za chvíli jsem zpátky," řekla jsem po chvíli.
"Jasně, běž," usmál se.
Je na čase přestat myslet, šla jsem za člověkem, který o tom ví víc, než já.
"Ahoj, Mali, je Cal doma?" usmála jsem se na jeho starší ségru.
"Jo, jen ještě spí, pojď," odpověděla a poslala mě k němu do pokoje.
"Cale, vstávej, notak," hladila jsem ho po tváři.
"Na něj musíš jinak," ozvala se Mali a vlepila mu facku.
"Ségra, jdi někam," řekl Calum.
"Tak já jdu, zatím pa," usmála se a odešla.
"Cale, už vstaň, potřebuju s tebou mluvit, je to nutný," naznala jsem.
"Mederith?" otevřel oči.
"Co se tak divíš?" zasmála jsem se.
"Po tom všem bych tě tu nečekal," posadil se na postel.
"Já vím, chci to všechno urovnat, můžeme být aspoň přátelé?" zeptala jsem se.
"Jasně že jo, kvůli tomu jsi mě nemusela tahat z postele," odpověděl.
"Já vím, to je ta druhá věc, prosím řekni mi koho jsi tím člověkem myslel," řekla jsem.
"Měla by jsi na to přijít sama," odpověděl.
"Já vím, ale mně se nechce myslet," pousmála jsem se.
"Neřeknu ti to," řekl.
"Cale," zazubila jsem se.
"Ne," odpověděl.
"Notaaak," zamračila jsem se.
"Mysli," pousmál se.
"Říkáš, že je mi blízký?" zeptala jsem se.
"Myslím, že někdy i bližší, než rodina," usmál se.
"Bližší než rodina je mi jen jeden člověk," odpověděla jsem.
"On tě miluje a jsi s ním šťastná," řekl.
"Jak to všechno víš?" zeptala jsem se.
"Jen, vidím jak se na tebe dívá, jak se ti věnuje a navíc přiznal se mi," pousmál se.
"Proč mi nikdy neřekl, co ke mně cítí?" nechápala jsem.
"Protože chtěl, aby jsi byla šťastná, spolu jsme štastní byli a když jsi předtím byla s ním jen jako kamarádka a taky jsi byla šťastná," odpověděl.
"Já to nechápu," zakroutila jsem hlavou.
"Je to jednoduchý, jen přemýšlej, sama jsi mi říkala, že je divný a viděl jsem jak mě propíchává pohledem," řekl.
"Nikdy si nestěžoval," nechápala jsem.
"Protože jsi byla šťastná," odpověděl.
"Myslím, že půjdu a děkuju," usmála jsem se. Nevím jestli to všechno je pravda, ale něco na tom je.
"No, máš zač," zakroutil hlavou.
+++
"Jsem zpátky, promiň, že jsem byla pryč tak dlouho," řekla jsem.
"V pohodě, kde jsi vlastně byla?" zeptal se.
"U Cala," odpověděla jsem.
"A-a co tam?" znervózněl.
"Jen si něco ujistit," pousmála jsem se.
"Mederith, řekni mi pravdu," upřel na mě svoje dokonalé oči.
"Co chceš slyšet? Jak mi řekl, že kvůli mně jsi byl zticha, když jsem s Calem chodila i když ti to vadilo?" zeptala jsem se. Co teď. Nechci se s ním hádat, očividně je pozdě.
"Byla jsi s ním šťastná, neměl jsem právo ti do toho kecat," odpověděl.
"Vždycky jsi mě nechal abych byla šťastná a potom to skončilo všechno strašně," řekla jsem.
"Nechtěl jsem tě ztratit, proto jsem ti do toho nekecal," naznal.
"Já tě milovala," pošeptala jsem.
"Jenže teď miluješ Cala," odpověděl.
"Myslela jsem si, že jo, ale teď vidím, že to byla jen myšlenka, člověk se většinou plete," pousmála jsem se. Nechci se hádat, ne s ním, hodně pro mě znamená.
"Promiň, bál jsem se, že tě ztratím," objal mě.
"Neztratil by jsi mě, nikdy," řekla jsem.
"Hodně pro mě znamenáš," pošeptal.
"Ty pro mě taky," prohrábla jsem mu vlasy, které mu padaly do obličeje.
"Milovala nebo miluješ pořád?" zeptal se, díval se mi do očí.
"K čemu by ti to bylo? Stejně už to teď nic nezmění," řekla jsem.
"Meddie, já tě totiž miluju, z ničeho jsem nevyrostl," vydechl.

Původně jsem vám tuhle část nechtěla přidat tak brzy, ale já musela, protože mi to příjde strašně divný a budu ráda, když vám to dopíšu co nejdřív.. děkuji za přečtení! Jáký máte názor na storku vy?:) ♡ily.