Just Friends? [l.h.]

17.část

O rok později:
"Mederith, měla by jsi přestat chodit do toho baru," řekla moje kamarádka, spolubydlící a spolupracovnice v jednom.
Před dvěma měsíci jsem si našla práci tady v Los Angeles. Máme s Melissou takové svoje beauty studio. Já dělám manikůru, pedikůru, občas se starám o pleť a Meli se stará o vlasy.

Do LA jsem letěla kvůli tomu, že v Sydney na mě vše padalo, malém jsem se z toho zbláznila a tady jsem se chtěla stát novým, lepším člověkem, no asi mi to zatím trochu nevychází, ale pořád lepší, než každý den sedět na posteli a sledovat okno, kterým jsem viděla na okno jeho pokoje, kde bylo prázdno.
Nevrátil se, ozval se mi tak čtyřikrát a určitě už zapoměl.
Jenže já zapomenout nedokázala, nikdy a čím víc jsem na něj myslela, tím víc mě to ničilo a užíralo.

"Mel, je to moje věc co si dělám a co ne, je to vše jen na mně," odpověděla jsem a dál jsem seděla před zrcadlem.
"Ale neměla by jsi každou noc spát s někým jiným, jen kvůli němu," řekla. Jen ona věděla vše, vše o něm, jediné co jsem jí neřekla, proč odešel, to byl detail.
"Ale mně to pomáhá," naznala jsem. Během sexu s jinými chlapy jsem se uvolnila a nemyslela jsem na něj, pomáhalo mi to zapomínat, ale vždy jen chvilkově. Denně jsem mohla mít tak pět sexů, no co, že je to divný, taková moje terapie. Někdo ujíždí na práškách a já na sexu. Všech závislostí se dá zbavit, jenže na to jsem si nevěřila. Strašila mě moje  minulost.
"Jestli nedokážeš zapomenout Meddie, tak ho asi miluješ a jen tak ho z hlavy nedostaneš," pousmála se.
"Jenže já chci aby už byl pryč," odpověděla jsem a začala jsem plakat, někdy jsem se prostě zlomila a slzy letěly ven. Bylo to pro mě citlivé téma, ale ona mě chápala.
"Pojď sem," objala mě.
"Možná ho chci jen vidět a obejmout, abych byla zase v klidu," pošeptala jsem.
"Zítra nikam nepůjdeš, vezmu tě s sebou na koncert a i do zákulisí, třeba ti to pomůže," pousmála se.
"Dobře, ráda půjdu," odpověděla jsem.
"Tak domluveno," řekla.
"Ale dneska mě nech jít do toho klubu," zaškemrala jsem.
"Půjdu s tebou, dneska jen jednoho, musíš se trochu ovládat," odpověděla.
"Fajn," řekla jsem a dodělala jsem si make-up, vzala jsem si tílko a sukni dneska žádné extra sexy oblečení, když mi Melissa omezila počet chlapů v posteli, chtěla jsem si užít víc, než jen sex s jedním.
+++
"Hej ty tam u toho baru," slyšela jsem za sebou nějakého kluka, pomalu jsem se otočila, musela jsem se pousmát nad jeho červenými vlasy.
"Co potřebuješ," pousmála jsem se.
"Tebe," odpověděl.
"Myslíš, že bych měla zájem?" zeptala jsem se.
"To se uvidí," pohladil mě po tváři a sjel rukou až k mému vystříhu, trochu jsem se začervenala.
"Vždyť tě ani neznám," sklopila jsem zrak.
"Michael, pro tebe Mikey," podal mi ruku. Achjo, už je to tady, vzpomínky.
"Mederith," odpověděla jsem.
"Nějak jsem tě rozhodil, že?" zeptal se.
"Trochu, jen to jméno jsem rok neslyšela," pousmála jsem se.
"Tak jdeme nahoru?" začal nejistě.
"Jo, pojď," odpověděla jsem.
"Můžu se zeptat?" pousmál se.
"Na co?" zeptala jsem se.
"Proč se ti mé jméno nelíbí?" odpověděl.
"Já neříkala, že se mi nelíbí," řekla jsem.
"Tak proč je nemáš ráda," opravil se.
"To by bylo na dlouho," pousmála jsem se.
"Máme času dost, ne?" lehl si na manželskou postel.
"Asi jo," sedla jsem si za ním a hladila jsem jeho červené vlasy.
"Doufám, že ti nevadí, že se ti hrabu v soukromí," pousmál se.
"Ne, i když jsi první koho moje minulost zajímá," řekla jsem.
"Jsi zajímavá, někoho mi připomínáš, proto ten zájem," odpověděl.
"Nejsem ničím zajímavá, jen normální holka, kterou opustil kluk," naznala jsem.
"Jak opustil?" zeptal se.
"Odletěl sem, do LA a slíbil, že se vrátí, ale jak vidíš není tu," setřela jsem si slzy.
"Promiň, nechtěl jsem tě rozplakat," objal mě.
"Jenže já ho pořád miluju," pošeptala jsem.
"Jak se jmenuje?" zeptal se.
"Luke Hemmings," odpověděla jsem.
"Luke?" zopakoval.
"Víš co, neřeš to, jsi tu kvůli něčemu jinému, ne kvůli tomu, abych si výlévala srdce," pousmála jsem se a chytila jsem jeho tričko, chtěla jsem mu je sundat, ale zastavil mě.
"Tohle nemůžu," odpověděl.
"Proč Mikey?" zeptala jsem se.
"Protože bych to kamarádovi neudělal, nezapomněl na tebe," sklopil zrak.
"Mikey?" nechápala jsem.
"Mikey, ten Mikey, co jsi byla v jeho garáži, co jsi s ním blbla venku, když Luke a Cal psali písničku," řekl.
"Mikey!" objala jsem ho.
"Jak si žiješ? Asi ne moc fajn, že?" zeptal se.
"No, tak dá se to, jen, prostě já už o něm nechci slyšet, nikdy," řekla jsem.
"Před chvíli jsi řekla, že ho miluješ," nadzdvihl obočí.
"Taky, že jo, já nevím co s tím dělat," naznala jsem.
"Nevím jak bych ti pomohl," odpověděl.
"Stejně už zapomněl, nic nebude stejný," řekla jsem.
"Kdyby zapomněl, nemyslíš si, že by byl veselý, šťastný a že by chodil do barů se mnou?" zeptal se.
"Já už teď nevím vůbec nic," naznala jsem.
"Notak Meddie," objal mě.
"Myslíš, že by mi po tom všem dal šanci?" zeptala jsem se.
"Víš co, dej mi svoje číslo, zítra tě někam vytáhnu," usmál se.
"Zítra se mi to nehodí, už něco mám," odpověděla jsem a podala jsem mu papírek s číslem. Stoupli jsme si a šli jsme pomalu dolů.
"A slíbíš mi něco?" pohladil mě po tváři.
"Záleží na tom co by to bylo," usmála jsem se.
"Už nikdy do žádnýho klubu nepolezeš, Luke si to nezaslouží, jestli s ním chceš být," odpověděl.
"Co když to nezvládnu?" zeptala jsem se.
"Stačí jen chtít," řekl.
"Fajn, hele pozítří se klidně ozvi," usmála jsem se.
"Mám Lukovi říct, že jsem tě potkal?" zeptal se.
"Mně je to jedno, dělej si co chceš," odpověděla jsem.
"Rád jsem tě viděl Mederith," objal mě.
"I já tebe Mikey, chyběl jsi mi," řekla jsem.
"Ty mě taky Meddie, brzy se uvidíme," usmál se.

Děkuju za přečtení! Tahle část je ultra dlouhá, protože má skoro 1K slov :3
Mám vás strašně moc ráda. Máte k příběhu nějaké připomínky? Nějaké věci, co se vám nelíbí? (Ps. Budu sw snažit udělat happyend)
Děkuju za všechno! ♡ ily