Just Friends? [l.h.]

11.část

"Na, tohle je pro tebe, aby jsi na mě nezapomněla, nikdy," podal mi složený papír. Pomalu jsem papír rozkládala. Písnička. Wherever you are.
"Prosím zlato, zahraj mi jí," usmála jsem se. Vzal si kytaru, začal brnkat akordy a u toho zpívat.
"Řekni mi upřímně, že to není tak strašný," řekl, když dohrál.
"Je to ta nejkrásnější písnička, kterou jsem kdy slyšela," objala jsem ho a text i akordy jsem si vložila do svého deníku, nosím si ho všude.
"Co teď? Nemáš hlad?" staral se.
"Nemám hlad, ale ty očividně jo," zasmála jsem se.
"No, vlastně," pousmál se.
"Tak jdeme," odtáhla jsem se od něj.
"Na vivu?" zeptal se.
"Jo a platím já," naznala jsem.
"Meddie, v žádným případě platit nebudeš," odpověděl.
"Fajn, vzdávám se," usmála jsem se.
"Je strašně krásný tě vidět šťastnou," sklopil zrak a pousmál se do země. Je strašně stydlivý.
"A strašně vzácný," odpověděla jsem.
"Miluju tě," přitáhl si mě blíž k sobě.
"I já tebe," pošeptala jsem.
"Tak pojď," naznal a mířili jsme do restaurace.
"Co si dáš?" zeptala jsem se.
"To co ty," odpověděl.
"Já ale nic nechci," řekla jsem.
"Notak Emily, já myslel, že už jíst budeš," naznal.
"Vždyť jo, jakmile Ashton odjede, budu v klidu," usmála jsem se.
"Tak nám objednám dvě pizzy a banánový shake, ano?" odpověděl.
"Tak dobře," řekla jsem.
"Užijeme si a na Ashtona nemysli," pohladil mě po tváři.
"Asi máš pravdu," usmála jsem se.
+++
"Ustelu ti na zemi," řekl Luke.
"Jasně," naznala jsem.
Vytáhl rozkládací matraci a donesl mi polštář s peřinou.
"Myslím, že tu budu častěji, mám se tu líp než doma," zazubila jsem se.
"Mně by to nevadilo," pohladil mě po tváři.
"Ale mámě jo," naznala jsem.
"Jsou prázdniny, můžeš tu být jak dlouho chceš," usmál se.
"Jsi úžasný, děkuju," odpověděla jsem.
"Nejsem úžasný," naznal.
"To si myslíš ty," řekla jsem.
"Dojíš si tu pizzu?" zeptal se.
"Kdyžtak později," usmála jsem se.
"Fajn," odpověděl.
"Já, jdu se převléct," naznala jsem a běžela jsem do koupelny. Na spaní jsem si vzala volné triko a tepláky, vlasy jsem si zapletla do culíku, dál jsem svůj vzhled neřešila.
"Dobrou noc," usmál se Luke.
"Dobrou," zahrabala jsem se do peřiny.
+++
V noci mě vzbudila bouřka a začala jsem nervózně přecházet po pokoji, z bouřek mám ještě větší strach než ze tmy nebo z hororů.
"Co tu strašíš?" slyšela jsem Luka.
"Promiň, já tě nechtěla vzbudit," odpověděla jsem.
"Co blbneš Meddie," posadil se na postel.
"Já neblbnu, jen se bojím," řekla jsem.
"Tak pojď za mnou," poklepal vedle sebe.
"Děkuju," pousmála jsem se.
"Nemusíš se bát, jsem tu s tebou," objal mě.
"Prosím, můžu tu spát s tebou? Je mi to strašně trapný, ale ono to je vážně strašný," odpověděla jsem.
"Ani se na to neptej," povalil mě na postel.
"Jsem ráda, že tě mám," usmála jsem se.
"Aspoň mám koho ochraňovat," odpověděl.
"To rozhodně, já se od tebe teď chvíli nehnu," naznala jsem.
"Pojď zkusit usnout," usmál se.
"Ale ono to nepůjde," řekla jsem.
"Neodmouvej," přitiskl si mě blíž k sobě.
"S tebou se cítím v bezpečí," vdechovala jsem jeho vůni.
"Jsi v bezpečí, to je fakt a ne pocit," naznal.
Po chvíli jsem usnula, vzbudila jsem se ve čtyři ráno. Luke vedle mě sladce spal, mám štěstí, že ho můžu mít a že je tu se mnou. Snažila jsem se dostat z jeho sevření.
"Nepustím tě pryč Meddie," vydechl.
"Já se potřebuju projít, stejně už neusnu," odpověděla jsem.
"Tak mi dej chvilku na probrání, sama by jsi stejně nešla," pousmál se.
"Pravda," zazubila jsem se a šla jsem se převléct do legín a na triko jsem si hodila mikinu.
"Jdeme?" zeptal se.
"Jasné," odpověděla jsem.
Procházeli jsme se parkem. Bylo vlhko po dešti a vzduch byl krásně pročištěný, v Sydney moc často neprší, ale já déšť pozoruji ráda, jak se kapky deště z oblohy snášejí na zem. A po něm je vždy příjemně, aspoň není pořád takové velké teplo.
V tomhle parku je ukryto mnoho krásných vzpomínek, když se tak nad tím zamyslím Luka jsem poprvé viděla asi tu, na písku půjčil mi svou formičku, stačila chvilka a byli z nás nerozluční kamarádi. Nebo na prolézačce, to bylo tak před dvěma lety, se Luke zasekl v takovém tunelu, nemohla jsem ho dostat ven, pořád se chováme jako děti.
Po tváři mi steklo pár slz, štěstí. Protože on tu byl se mnou pořád.
"Park plný vzpomínek," objal mě Luke.
"To jo," usmála jsem se.
"Taky, když sem příjdeš se ti vše vybaví?" na jeho otázku jsem jen přikývla.
"Nikdy o tebe nechci přijít Hemmingsi," naznala jsem.
"Já o tebe taky ne," usmál se.
"Tak snad aby jsme se vrátili zpátky," řekla jsem.
"Jojo," Luke se prudce otočil a spadl do bláta, začala jsem se nekontrolovatelně smát.
"Nesměj se mi," začal se zvedat.
"Promiň," zakrývala jsem si pusu.
"Taky chceš být špinavá?" zeptal se.
"To rozhodně ne," odpověděla jsem.
"Vypadá to, že jo," špinavými prsty mi udělal dvě čáry na tváři.

Původně jsem vám díl chtěla přidat až v pátek alee. Potřebuju aby jste se mi koukli na první část nové povídky, jestli v ní mám vůbec pokračovat, jmenuje se Letters to Luke bude to zase něco trochu jiného. NAJDETE JI NA MÉM PROFILU!
Děkuju! A užijte si krásné počasí :D ily ♡