Just Friends? [l.h.]

6.část

"Mám tě rád, víc, než si myslíš Mederith," zaslechla jsem Luka, jestli se snažil mě neprobudit, nepovedlo se.
"Dobré ráno, co tu strašíš, musí být brzy," řekla jsem se zavřenýma očima.
"Dobré, nestraším a brzy taky není," odpověděl.
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se a pomalu jsem si sedla.
"Devět," usmál se na mě.
"Prázdniny," řekla jsem nadšeně.
"Pamatuju si, jak nám bylo tak sedm," zasmál se Luke.
"A ty jsi mě vyklopil z houpací sítě," začala jsem vzpomínat na všechno, co jsme spolu prožili.
"Byl jsem do tebe blázen, ale už jsem z toho vyrostl," pousmál se.
"Byly to krásné časy," odpověděla jsem, taky jsem do něj byla blázen, jenže čím jsem byla starší, tím víc mi docházelo, že jsme jako sourozenci a jako pár by to nedělalo dobrotu.
"Jo, to jo," naznal.
"Jenže už je to všechno teď pryč," posmutnila jsem.
"Všechno bude zase v pohodě," usmál se.
"Minulý týden jsem si koupila šaty, jdu se do nich převléct," řekla jsem.
"Dobře," zasmál se, běžela jsem do koupelny a nasoukala jsem se do nich.
"Co myslíš?" zeptala jsem se.
"Jsi.. jsou krásné," začervenal se.
"Tak si myslím, že někam můžeme vyrazit," zazubila jsem se.
"Kam?" vykulil oči.
"Co třeba koupaliště, aquapark, kino, termály," odpověděla jsem.
"Tak fajn, zvu tě do kina," pousmál se.
"Dobře," zahihňala jsem se.
"Jsi strašně roztomilá," řekl.
"Někdy si sama sobě připadám jako malé dítě," usmála jsem se.
"Taky jsi," odpověděl.
"No dovol," urazila jsem se.
"Já to tak nemyslel, jsi úžasná," objal mě.
"Děkuju," pousmála jsem se.
Zadívala jsem se do jeho očí, až teď jsem zjistila jak jsou krásné, modré. Pomalu jsem se k němu přibližovala, chtěla jsem ho políbit, byla bych schopná se s ním vyspat, ale bylo by to z lásky?
"Meddie, takhle to nejde," zastavil mě.
"Proč ne?" zeptala jsem se.
"Protože nechci být jen tvoje náhrada za Cala, už jsem ti to říkal včera," pohladil mě po tváři.
"Co když to myslím vážně?" zeptala jsem se.
"Včera tě nechal kluk, kterého jsi milovala a dneska už jsi z toho v pohodě? Med, to si nemyslím," odpověděl.
"Asi máš pravdu, promiň," usmála jsem se. Jen jsem se ztratila v jeho očích. Divila jsem se, že nemá přítelkyni, jeho očím by podlehla každá, možná i já, kdybych nebyla slepá a nevnímala jsem si Caluma.
"Však v pořádku," objal mě.
"Jakto, že nemáš holku?" zeptala jsem se.
"Já nevím," pokrčil rameny.
"Miluješ někoho?" vyptávala jsem se.
"Jo, ale nemyslím si, že ona miluje mě," usmál se do země.
"Třeba jo, máš krásné oči, málokdo jim odolá," odpověděla jsem.
"Myslíš?" zeptal se.
"Jo, akorát jsem si jich pořádně všimla až teď," zahihňala jsem se.
"Mám tě rád Mederith," usmál se.
"Já tebe taky," řekla jsem.
"Jen kamarádi?" zeptal se.
"Asi jo," povzdechla jsem si.
"Notak, zlato," objal mě.
"Hm?" pousmála jsem se.
"Radši nic," odpověděl.
"Máš hlad?" zeptala jsem se.
"Strašnej," zasmál se.
"Tak já pro něco jdu," usmála jsem se a běžela jsem dolů.
Na tác jsem položila opražené toasty, vedle jsem položila burákové máslo, dvě sklinky a džus.
"Vypadá to luxusně," vykulil Luke oči.
"Snad to bude i dobře chutnat," odpověděla jsem.
"Určitě," usmál se.
"Jsem ráda, že tě mám," naznala jsem.
"Vždycky tu budu pro tebe Mederith, vždycky," objal mě.
"Vážně?" zeptala jsem se.
"Slibuju, nikdy tě neopustím," pousmál se.
"Děkuju," pošeptala jsem.
"Není zač," odpověděl a pramen vlasů mi zastrčil za ucho.

Co si myslíte o části téhle části, kdy Luke říká: "Byl jsem do tebe blázen, ale už jsem z toho vyrostl,".. třeba se ani dohromady nedají :O
Děkuju za vaší podporu, hrozně to pro mě znamená, protože na příběh myslím denně takových 8 hodin denně. Hned jak přicházím ze školy, otevírám si poznámkový blok a přemýšlím jak příběhy oživit, jak to napsat, aby se vám to líbilo
... no každopádně nechci tohle už dál protahovat, takže děkuju za vše! ♡ ily.