„Kde je Alex?" vyhrkl, přičemž nepřetržitě cukal hlavou ze strany na stranu, aby dívku našel. Byl si jistý, že s nimi proklouzla dveřmi ven, jelikož stál vedle ní, když Anderson zamykal.
Jakmile si oba uvědomili, že se jim ztratila z dohledu, zděšeně na sebe pohlédli. Naráz se rozeběhli zpět ke schodišti, přičemž prozkoumávali všechny kouty podzemních chodeb, kdyby náhodou nepostávala právě tam. Zdálo se však nemožné, aby ztrácela čas kdekoliv v tomto patře, jelikož zbytek chodeb vedl jen do zdánlivé temnoty. Bez rozmýšlení proto vyběhli všechny schody, než se jim před očima zjevily zrzavé lokny. Něco jako úleva je však ihned přešlo.
Když obešli sloup, jenž jim stál v cestě, naskytl se jim výhled na celou scenerii. Alexis stála zády k nim, strnulá v postoji připomínajícím jakousi antickou sochu. V místnosti se však nenacházela sama, jelikož přímo před ní stál nepříliš vysoký, avšak již od pohledu statný muž. Jason ho naneštěstí poznával. Nikdo jiný než jeho šéf je do jednoho sjížděl zamračeným pohledem. Nevyjadřoval však vztek, nýbrž zmatení, dost možná i šokování. Zrak se mu nakonec ustálil na samotném Jasonovi, u něhož se nejspíše dožadoval vysvětlení.
Gary Cooper se odjakživa vyznačoval svojí vstřícností. Nejen jako jeho nadřízeného, ale i rodinného přítele si ho Jason vždy vážil a měl v oblibě. Avšak po dnešním zjištění, jako by ho ani nepoznával. Najednou si nebyl jistý ničím, díky čemuž ho přemohl takový zmatek, až se neudržel.
„Co se to tam dole, sakra, děje?!" vykřikl netrpělivě. „Co je tohle vůbec za podnik, Gary?" Po celou dobu ukazoval směrem dolů ke schodišti a nepřestával na svého známého shlížet s patřičným odsouzením a odstupem. Uvnitř něj sice převládal chaos, ale ten se mu dařilo neprojevovat.
„Jak jste se tam dolů dostali?" pronesl typicky chraplavým hlasem, aniž by z Jasona spustil oči. Na Alexis s Dylanem, jako by se ani nesoustředil.
Než stačil jakkoliv odpovědět, z dáli se ozvaly tlumené hlasy. S dupotem se pár vteřin nato rozrazily dveře, ze kterých vyběhli stejní muži, před kterými se snažili utéct. Nejspíš se dostali ven garáží a oběhli budovu, jiné vysvětlení se nenabízelo.
Jakmile oba zaznamenali Garyho přítomnost, zbrzdili a zastavili se těsně před nimi. Ramenatý blondýn, ze kterého šel mnohem větší strach než z jeho obtloustlého společníka, je sjel nenávistným pohledem.
„Tihle smradi se motali dole v garáži," oznámil Garymu hrubě, jako kdyby mu snad slušné vychování nic neříkalo.
„Já vím," podotkl podezřele klidně. „Tohle je můj problém, nechte to na mě."
Muž se oplzle uchechtl. „Žádný takový, starouši," vyplivl, „tvůj úkol je jen jeden; to sám dobře víš. A jestli ti ho dokážou překazit i takhle malý děcka, tak už pro nás nemáš žádnou cenu."
Mužova slova Jasona zmátla snad ještě více než doposud. Nepochopil význam ani jedné informace, kterou doposud dostal, proto raději mlčenlivě přemýšlel a snažil se získat víc vodítek.
„Řekl jsem, že to vyřeším," procedil Gary mezi zuby, aniž by třeba jen mrkl. Už podle jeho mimiky šlo znát, jaký odpor vůči oběma mužům choval. To bylo to jediné, co Jason dokázal určit s jistotou.
„Hm," zabručel se blonďák, „tentokrát to nechám na tobě, ale jestli se ještě nějaký děcka rozhodnou motat se tam, kde nemaj, tak si to vyřeším po svým. A já hodnej teda rozhodně nebudu," pohrozil jak Garymu, tak i trojici vedle něj, které před odchodem ještě věnoval varovný pohled.
Gary navázal na předešlou konverzaci ihned poté, co muži vyšli ven z budovy. „Co jste tam dělali?"
„Já se ptal jako první," vzdoroval Jason.
