Great detective (CZ Doctor Who)

Krvavá řež

Jenny pomalu otevřela oči. Pokusila se pohnout rukama, ale zjistila, že je má svázané za zády. I tak zachovala klid a rozhlédla se okolo. Ležela v poměrně malém kumbále bez oken a tedy jedinou únikovou cestou byly dveře. I kdyby se k nim dostala, což bylo v jejím stavu nemožné, určitě by byly zamčené.

"Madame!"

Zakřičela, i když si byla skoro jistá, že tu s ní není. Najednou se otevřely dveře a jí do očí zasvítilo ostré světlo. Oproti němu viděla siluletu muže, ten se zasmál a promluvil.

"Zlobivá holka. Chceš vědět co dělá Stlolenův gang lidem které unáší?  Tak teď se to dozvíš."

Přistoupil k ní a hrubě ji zvedl ze země. Ona nějak neprotestovala, vlastně to chtěla vědět. Když vyšli z její kobky, zjistila, že jsou v opuštěné továrně. Jenny se rozhlédla a uviděla spoustu lidí chodících sem a tam v klecích. Někteří ale jen seděli a zbědovaně pozorovali nově příchozí. Dívka sebrala všechnu svou odvahu a zeptala se.

"Co tu provádíte?"

Pronesla co nejhrději to šlo a muž se na ni otočil.

"Vyrábíme vesmírnou loď."

Jenny se zasmála.

"Vy? To sotva."

Tím si vysloužila ránu do obličeje.

"Tak drzá tedy nebudeš. Stavíme ji pro naše pány."

Otevřely se dveře a v nich se objevili divní tvoři.

A to je konec. Ne dělám si srandu.
Apríl. Zpět k příběhu.

Vypadali jako lidé, jen měli tři oči. A vysocí byli asi dva metry. Jenny to očividně nevyvedlo z míry a usmála se.

"Jenny Flintová, těší mě."

Věc se na ni podívala a promluvila k muži.

"Samička je vhodná. Napoj ji do stroje."

Jenny se začala vzpouzet a škrábat, protože se jí chopili dva muži. Najednou práskly dveře a všichni se tím směrem otočili. Stála tam osoba v kápi a s mečem.

"Odhoďte zbraně a vzdejte se ve jménu Britského impéria."

Jenny se usmála.

"Madame."

Ještě nikdy ji tak ráda neviděla. Možná v tom mělo roli i něco jiného, než strach.

"Jenny Flintová, jdu si pro tebe."

Pravila ještěrka trochu ochranářsky a vydala se za ní. Hned se proti ní rozběhli dva muži, které zastavila jednou ránou meče.

"Někdo další?"

Zeptala se škodolibě. Jenny využila chvilkové nepozornosti svého věznitele a vykroutila se mu. Jediným pohybem ho složila k zemi a druhého zvládla kopem do určitých partií. Lidé v klecích se začali dobývat ven. Bytost velící celé té akci po ní vyrazila a pokusila se ji chytit. Jenny jen tak tak uhla a rozběhla se k Vastře, která osvobozovala vězně. Ta po ní koukla a podala jí svůj meč. V ruce držela nějakou krabičku a s její pomocí odemykala zámky. Jenny se ohnala mečem po stvůře a usekla jí ruku. Věc nelidsky zakřičela a ohmala se po ní zdravou končetinou. Až teď si všimla, že má ta věc drápy. Odnesla to pravá strana jejího obličeje a ona sekla znovu.

"Chcípni stvůro!"

Zakřičela a bodla znovu. Očividně se trefila a věc se zhroutila k zemi. Chvíli po ní se skácela i dívka, protože jí z obličeje prýštila krev a kaluž rudé tekutiny pod ní se zvětšovala. Vastra okamžitě přestala odymkat zámky a padla na kolena vedle ní.

"Jenny, Jenny, klid. Jenom dýchej, ano?"

Jenny jí věnovala zbědovaný pohled a zašeptala.

"Je mi to líto. Je mi to moc líto, Madame."

Vastra si sundala kapuci a přitiskla jí ji na ránu.

"To je v pořádku. To se stane. Poslouchej mě, ano?"

Dívka mírně přikývla a Vastra vstala. S vypětím všech sil ji vzala do náručí a nesla domů. Nebylo to daleko.

"Hlavně neusínej, Jenny. Pořád mě poslouchej."

Jenny skoro neslyšně zašeptala.

"Děkuji. Děkuji vám, Vastro."

To bylo poprvé co jí řekla jménem. A Vastra se bála, že i naposled.

JÁ JSEM KRÁLOVNA ZLA! Za tohle mě zabijete. Dneska jsem se trochu rozepsala.