Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek

Šťastní lidé, melancholie

Tvrdá židle
Křik kolem
Hluk
Šťastní lidé
Hlava na lavici
Třeští
Šťastní lidé
Si povídají
Příliš nahlas
Teplo
Zima
Horko
Kosa
Ha
Kosu na mě
Leda
Šťastní lidé
Smějí se spolu
Příliš nahlas
Vztek
Smutek
Úzkost
Těžkost
Utíkám na záchody
Chce se mi zvracet?
Asi ne
Jenom chci klid
Klid od šťastných lidí
Závist
Nechutný
Vybírám si kabinku u okna
Chci skočit?
Ne
Jsem v přízemí
Nemělo by to smysl
Navíc je to okno do zahrady
Nikdo by si toho nevšiml
Nikdo si nevšímá toho
Jak je mi na nic
Otevírám okno
Studený vzduch ovane
Holou kůži
Na mých rukou
Proč jsem si nechala svetr ve třídě?
Bylo mi vedro
Teď je mi zima
Vyfukuji ven obláčky páry
Z rukou se stávají kusy ledu
Tak jako z mého srdce
Ale je to fajn
Nic necítím
Jenom to
Jak se mi motá
A třeští hlava
Až sem doléhá
Tlumený hluk
Šťastní lidé
Výskají
Příliš nahlas
Mám chuť
Mlátit hlavou o parapet
Proč to neudělám?
Bojím se
Bojím se že si
Ani nikdo nevšimne
Že chybím
A najde mě až uklízečka
Co bude muset vypáčit zámek
Aby mohla vytřít podlahu
Ještě že svoji práci dělá podstivě
Najde mě tam
Jak ležím na zemi
S krvavým čelem
Ale už bude pozdě
Už mi nepomůže
Pozornost okolí
I když dřív
Bych za to dala cokoliv
Teď už jsem v jiným světě
Kde bolest není
Z očí mi ukápne
Slza zoufalství
A ještě několik
Asi třináct
Ale víc už nic
Pramen té slané vody
Už byl vyčerpán
Opřu hlavu o parapet
Třeští
Šťastní lidé
Se radují
Příliš nahlas
Také jsem to uměla
Dříve
Dávno
Teď už ne
Šťastní lidé
Mě ignorují
Příliš nahlas
Nebo možná
Sama chci
Být ignorována
Úzkost
Pláč
Sedím vedle záchodové mísy
Zády opřená o zeď
O chladnou zeď
Až sem slyším
Jak jsou šťastní lidé
Šťastní
Jsou šťastní
Příliš nahlas
Úzkost
Pláč
Melancholie