Ta lavička je natřená na bílo,
je natřená na bílo, ta barva se loupe.
Čekám tu, čekám já tu na dílo,
až na ten klavír někdo brnkne.
Kéž by k němu někdo sedl,
někdo sedl a začal pěkně hrát.
Hudbou by listí zpět na stromy zvedl,
ze země zvedl, já bych se přestala bát.
Samota a ticho spolu ruku v ruce chodí.
Je-li dívka sama, ticho slyší,
slyší-li ticho, sama se cítí,
marně sní o klucích, co básně píší.
(Představy samotu netiší...)
ČTEŠ
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
