Cítíš se nesvá,
když se ten muž
posadil vedle tebe.
Napínáš všechny svaly
při letmém dotyku
nohy spolucestujícího.
Uklidni se.
Měla by ses naučit
nebýt nervózní z cizích lidí.
Nic to není.
Do okna vráží vosa -
jak otravné.
Na vosí bodnutí jsem alergická.
Hele, to je ten kluk,
Který se ti tak líbil,
když jsi ho kdysi potkávala
na chodbách základní školy.
A tak báječně se směje
na tu hezkou holku
s kterou si povídá -
jak milé.
Do vlasů mi sedla beruška,
když jsem stála na zastávce.
Poslední vzpomínka na léto...
Stromy vedle dálnice žloutnou.
Auta uhánějí kdovíkam.
Vypadají jako pilní mravenci,
nebo spíš jak roj naštvaných včel.
Šedý mraky se honí
po modrým nebi.
Na poli rostou paneláky.
V tý dálce jsou malý jak brouci.
A tvoje ruce svírají kabelku
příliš pevně.
Malá muška se mi zachytila
na rukávu svetru.
Odpinkla jsem ji dvěma prsty
neznámo kam.
Slunko dneska svítí nějak ostře.
Až to bolí do očí
a pálí na spánku.
Vzpomínky na něj také pálí,
ale zároveň hřejou.
Však ve dvě ráno jsou otravné
jak hejno ovádů...
ČTEŠ
Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek
PoetryCáry roztrhaných pocitů a myšlenek. Naivních myšlenek a zbytečných pocitů. Prosby. Prosby o život. Nejen. Přání. Nevyslyšená, či nesplnitelná přání. Monology mé duše. Monology smyšlených postav. Monology vedené ze zoufalosti ze samoty, nebo ze strac...
