Roztrhaná ozonová díra aneb Cáry pocitů a myšlenek

Banánový koktejl v hlavě naivní holky

Sedíš u špinavýho stolu
sama s banánovým koktejlem
a díváš se na tu šťastnou holku
opřenou o klavír,
na který ten kluk tak hezky hraje.

Jak jí závidíš...
Stejně jak tý, která právě prošla kolem, ruku v ruce s tím urostlým mladíkem.
Nebo jako tý,
co se tamhle objímá s tím klukem, kterého vždycky slyšíváš hrát na kytaru.
(Tak krásně...)

Srdce rozervaný na kusy
už přestává bolet.
Pomalu začínáš zapomínat a výčitky, které se ti objevují v hlavě vždy,
když se usměješ na jiného, slábnou.

Už se s tím smiř.
Jsi volná.
Neohlížej se zpět na toho,
kdo tě nechal brečet.

Včera to bylo fajn, že?
Tančila jsi swing s šarmantním mužem.
Moc vám to nešlo, pravda,
ale i tak sis to užívala.
Jo, bylo to vidět.
Mužská náruč,
ta tě vždycky ukonejší a rozveselí.
Ale u tance to končí.
Byl přeci jen o dost starší...

Pak tě ulovil ten fešák.
Chtěl si zatančit polku,
když najednou
uprostřed swingového večera
pustili Vysoký jalovec.
Bylo to bláznivé.
Já vím, že se ti na první pohled zalíbil.
Byl milej,
i když tančit neuměl,
líbilo se ti to.

Chtěla jsi s ním někam zmizet
a povídat si.
Pak ale přišli tvoji kamarádi
a odvedli tě pryč
a ty ses dozvěděla krutou pravdu,
že ten kavalír je jenom sprostý děvkař,
který to tady zkouší na každou.

Potvrdilo se jen to,
co ti říkal ten kluk,
který ti byl oporou,
když jsi nevěděla,
co si máš myslet.
A to zkutečnost,
že jsi velmi naivní.
Naivní a nezkušená romantická duše.

Nesnaž se si za každou cenu
hned najít někoho jiného.
Je to přece blbost.
Jenom bys mu ublížila
a sobě taky,
protože je jasné,
že by byl jen náplast.

Náplast
na ještě ne zcela uzdravené srdce.

Tak už dopij ten koktejl, prosímtě.
Ať tu upatlanou sklenici
můžeš konečně odnést.
Ten kluk u klavíru už dohrál.
Nezlob se na něj,
nemůže hrát věčně.
Nemůže za to,
že ty jsi závislá na jazzu
a ani za to,
že jsi zase zapomněla, kdo jsi.

To je tvůj boj...