Mine✔️

23

O jeden den později

Jason

Vešel jsem zpátky do našeho nechutného motelového pokoje a podíval se na Everly, která seděla na posteli a něco si kreslila na papír.

,,Tak co? Kdy už tu někdo bude?" Povzdechla si. ,,Přijede Fredo a měl by tu být snad tak za hodinu" řekl jsem. ,,Sláva. Už fakt nevím, co tu mám dělat" uchechtla si a já si k ní sedl a pozoroval, jak kreslí nějakou květinu. ,,Nevěděl jsem, že umíš kreslit"

,,My dva o sobě vlastně skoro nic nevíme" uchechtla se a podívala se mi do očí. ,,Tak to můžeme změnit. Za tu hodinku si o sobě něco řekneme" pokrčil jsem rameny. ,,Já tě vůbec nepoznávám. Ten Jason, který nenáviděl moje otázky a taky chvilku i to když jsem ti říkala jménem. A teď chceš, abychom se poznali?" Usmála se a já kývl.

,,Šup zeptej se na něco než si to rozmyslím" řekl jsem se smíchem. ,,Dobře fajn, uhm... Co děláš nejradši?" ,,Střílím" ,,Ale no tak, určitě ještě něco" ,,No já nevím. Ještě když žila Jasmine tak jsem zbožňoval hraní hokeje" ,,A proč jsi přestal?" ,,Když mi umřela tak se ze mně stal úplně někdo jiný. Ani sama Jasmine by mě nepoznala"

,,Proč myslíš? Jak jsi se choval když ještě žila?" ,,To je nějak moc otázek" ,,Prosím odpověz mi" ,,Fajn. No i když jsem byl od mala vychovávaný v mafii tak jsem měl dobré srdce myslím. Pořád jsem se usmíval, měl jsem pořád dobrou náladu. S mými sourozenci jsem si vždy hrál. Nikdy bych na holku nevztáhl ruku. Měl jsem hodně zájmů, pistol jsem nějak moc neřešil, tu jsem používal jenom při obchodech a tak. Jinak jsem byl vlastně úplně normální kluk. Teď můj jediný zájem je střílení, pistol je taková moje nejlepší kamaradka" řekl jsem.

,,Co jsi dělala ty nejradši?" ,,Co jsem dělala" uchechtla se. ,,Řekl jsem něco špatně?" ,,Ne jenom jak jsi řekl, co jsem dělala ještě ve svém normálním životě" vydechla. ,,Everly já..." ,,To je jedno. Tohle teď neřešme. No tak já jsem byla šprtka. Nedělala jsem nic jiného než jsem si četla, učila se a potom když mě nebavilo čtení a učení tak jsem si začala kreslit. Byla jsem hrozně nezajímavá holka bez kamarádů" ,,Ty jsi neměla žádné kamarády? Nikdy?"

,,Naposledy jsem měla kamarádku asi v sedmé třídě. Potom se odstěhovala. Pak jsem nastoupila na střední. Zrovna jsem se dostala do třídy, kde byly samé fifleny a taky tam byli vysportovaní kluci. S nikým jsem si tam nerozuměla. Potom když si začali všímat, že si jenom čtu a učím se tak si ze mě udělali takového otroka, který jim dělal úkoly. Takže vlastně jsem nikdy žádné kamarády neměla" ,,Do tohohle života by ses chtěla vrátit? Do života, kde se k tobě chovají takhle hnusně?" ,,Já nevím, asi je všechno lepší než být už celý život uvězněná v domě a nikdy se už nedostat do kontaktu s lidmi" zamumlala. Ach jo proč mě to bolí? Nikdy nebude smířená s tím, že bude se mnou navždy.

,,No máš na mě nějakou otázku?" Zvedl jsem obočí a odignoroval to, co řekla. ,,Kolik je tvým sourozencům? A jak se jmenují?" ,,Mám sestru Jazzy a bráchu Jaxona. Jazzy je 10 a Jaxonovi 9" ,,Tak ti jsou ještě malý" usmála se.

,,Kolik je tobě?" Vyhrkla z ničeho nic a já se zasmál. ,,Teď jsem na řadě já s otázkou" ,,Prosím, chci to vědět" ,,Kolik myslíš?" ,,22?" ,,Tak to opravdu ne. Je mi 25"

,,25? Tolik?" ,,Není to tolik" ,,Jsi o 7 let starší" ,,Ale to přece nevadí ne?" Ušklíbl jsem se. ,,Asi ne, já nevím. Nevypadáš na 25" ,,No tak děkuju" usmál jsem se.

,,Jak je možný, že holka jako ty si nenašla nějakého kluka?" ,,Holka jako já?" ,,Krásná holka. Vždyť máš nádherný tělo, obličej. Kluk na ulici určitě by nepoznal, že jsi šprtka" uchechtl jsem se.