Cookbook of Bitterness✔️

12. kapitola - LEVI

„Prosím tě, Levi, můžeš mi konečně říct, co tě to napadlo?" zeptala se se smíchem Isabell hned, jak jsem si k ní přisedl v restauraci, v níž jsme se měli sejít.

Já jsem jen pozvedl obočí.

„Donutil mě k tomu Marwin, myslel jsem, že ti to došlo. Byla jsi přesvědčivá, ani já bych nepoznal, že tě mé pozvání zarazilo," pokrčil jsem rameny.

Naštěstí chápala, že jsem někdy v lecčems nepředvídatelný, a protože se známe už dlouhá léta, vždycky tolerantně přistupovala na jakékoliv mé úlety, které jsem vymyslel. Bylo to sice už dávno, kdy jsem vymýšlel kraviny, ale evidentně nezapomněla. A rande s ní zase snad takový úlet nebyl...

Po mém přiznání se začala smát: „Myslela jsem si to. A jak mu chceš teď vysvětlit, že to jaksi nedopadlo dle jeho představ?"

Pokrčil jsem nos, jako jsem to dělával vždycky, když jsem musel ze sebe vyplodit něco, co se mi říkat nechtělo, povzdychl si a začal: „Tak jsem si říkal, že bychom to nějakou dobu předstírali, než si někdo z nás někoho najde. Jen před ním, chápeš?"

„No tak to je ta největší kravina, jaká tě mohla napadnout. Nemyslíš, že potom bude ještě víc zklamaný?"

„Já nevím, nevěděl jsem, jak se z tohoto mám vymluvit, a hlavně... to poslední, na co mám teď náladu, je hledat si nějakou ženskou. Po Mikase jich mám plné zuby. Tedy kromě tebe, ty jsi... lesba – to je něco jiného..."

„Anebo je to všechno úplně jinak?" zatvářila se potutelně.

„Co?" nechápal jsem.

„Já jsem viděla ty tvoje pohledy, nezapírej!" zaútočila.

„Teď nerozumím?" zatvářil jsem se zmateně.

„To, jak se díváš na toho nového kuchtíka, který ti občas hlídá Winieho...," zamrkala a začala se pochichtávat.

„Já se na něj nijak nedívám!" řekl jsem rezolutně.

„Ale prosím tě, vždyť tě znám jako svoje boty. Neříkej mi, že se ti ten kluk nelíbí? Minule, když jsme šli od Koně, čuměl jsi na jeho zadek, jako bys mu do něj chtěl vypálit díru."

„Ale jo, je hezký, to nepopírám, ale ty si vážně myslíš, že někdo takový jako Eren by se mnou něco chtěl mít? Ne, to by nefungovalo. On je citlivka, romantik, skoro ještě dítě, kromě toho si nemyslím, že by byl na chlapy."

„Dle mého šestého smyslu je to gay každým coulem. Kromě toho na tebe čumí jako jeptiška na svatý obrázek. Líbíš se mu, Levi! Myslím, že pro tebe i pro Marwina by tohle byla lepší cesta než pár měsíců předstírat, že se mnou chodíš... Dneska tě přemluvil na rande, co to bude příště? Svatba? Jak se z té vymluvíš? Protože na ni bych ti nekývla. Nechci svůj život zaslíbit cholerickému kuchaři, na jehož těle cosi přebývá a cosi chybí. Kámoš jsi skvělý, ale tím bych naši spolupráci raději ukončila. Vysvětli mu to dřív, než bude pozdě, a začni se soustředit na někoho, koho bys dokázal udělat šťastným a kdo udělá spokojeného tebe."

„Víš, jenže já mám ten dojem, že já bych ho šťastným neudělal. On by se mnou trpěl a já svou povahu už nejspíš nedokážu nijak pozměnit. Odmítám chodit na romantické večeře při svíčkách, čumět na hvězdné nebe a nosit mu kytky. To zkrátka nedokážu..."

„Opravdu? Ani párkrát do roka, pro člověka, kterého bys miloval?"

„Nejspíš ne a podstatné je, že já ho nemiluju...," řekl jsem rázně, ačkoliv cosi mi našeptávalo, že takovou jistotu, jakou jsem to řekl nahlas, v sobě necítím.