Cookbook of Bitterness✔️

13. kapitola - EREN

„Počkejte! To mi chcete říct, že... že...," nedopověděl jsem to, jen jsem zmateně žbleptal, ještě nechápaje, co mi teď vlastně sdělil.

„Ano, přesně to chci říct, Erene! Já s ní nikdy nic mít nebudu, protože je na holky, prostě jsme si jen hezky popovídali, tak, jak jindy nemůžeme. Vždycky je s námi Marwin, pochop, že před ním spoustu věcí probírat nemohu."

„Aha...," hlesl jsem. Pořád mi to ještě úplně nedocházelo.

Otočil se a znovu si ke mně přisedl.

„Chtěl bys vědět, co mi řekla?" podíval se mi do očí a já jen němě přikývl.

„Řekla mi, že mi čumíš na zadek a že na mě v jednom kuse zíráš... Takže já bych potřeboval vědět, o co ti jde? Už jsem si zvyk', že civíš v kuchyni, ale ty to děláš i venku, takže se tě zeptám a chtěl bych upřímnou odpověď - jsi na chlapy?"

Málem se mi pod jeho pohledem zastavilo srdce. Netušil jsem, jakou opověď by slyšel raději. Z jeho nečitelného, naprosto neutrálního výrazu, jsem nepřečetl vůbec nic. Opovrhovat mnou za to, že jsem gay asi nebude, ale mohlo by mu být nepříjemné, že se na něj dívám očima kluka, kterému se líbí mužská těla. Respektive jeho tělo a bohužel jsem si musel přiznat, že mě přitahuje a fascinuje jeho rozhodnost, energické chování a neskutečná dominance, která z něj vyzařuje na sto honů. A nejen to, jeho charisma okolo něj proudí jako aura.

Do prdele! Musím se mu přiznat, ať z něj nakonec vyleze cokoliv!

„Jsem gay, je na tom něco špatně?" ohradil jsem se a zkusil jeho taktiku útočení. On tradičně jen pozvedl obočí a opět mě propálil pohledem.

„Ne, to není, jen bych teda rád věděl, co po mně chceš?" zeptal se znovu.

Sklopil jsem hlavu a mlčel.

„Líbí se ti moje tělo? Chtěl by sis se mnou zašukat?" zeptal se bez okolků. „protože moje povaha není zrovna hodna milování, nebo myslíš, že ano? Cholerický, uřvaný, nespíš o dekádu starší chlap, který má na krku malé dítě..."

Na pár sekund jsem v jeho očích zahlédl smutek, než se vzpamatoval a nasadil svou obvyklou nečitelnou masku. Nevěděl jsem, co mám odpovědět a vlastně jsem začal pochybovat o tom, jestli se mi jeho smutek ve tváři jen nezdál. Mlčel jsem ale. Nezvládl jsem se mu svěřit a v krku se mi usadil obrovský knedlík, takže i kdybych chtěl něco říct, nedokázal bych ze sebe vydat hlásku. Hlavu jsem měl stále skloněnou, ale cítil jsem jeho pohled.

„Dobrou noc, Erene," řekl tiše a pak udělal něco, co mi zastavilo srdce a na celém těle mi vyskočila husí kůže. Chytl mě za bradu, políbil na líčko a v jeho očích se opět zaleskl smutek.

Nečekal na mou reakci, zvedl se a odcházel.

Věděl jsem, že jestli něco neudělám hned teď, tak už to nebude mít cenu nikdy. Teď tímto jednoduchým polibkem mi dal naději, že ani já jemu nejsem úplně lhostejný, a víc indicií už jsem po něm opravdu nemohl chtít. I tohle se totálně vymykalo jeho přirozenosti. Vystřelil jsem na nohy a chytil jej za rukáv trička.

„Levi! Počkejte..."

Strnul v pohybu a já jsem zapochyboval, že byl dobrý nápad ho oslovit jménem. Začal jsem se bát co bude...

Otočil se ke mně, chytil mě za paže a zadíval se mi zpříma do očí.

„Erene, já ti toho nemůžu moc nabídnout. Toto, o co se snažíš, není moc dobrý nápad, uvědomuješ si to?"

„Ano," hlesl jsem tak potichu, že jsem pochyboval, jestli to vůbec slyšel.

„A přesto to chceš?"