my shadow savior

Kapitola 1

Zvedl jsem se že země a viděl ženu co na mě mířila zbraní a řvala ať okamžitě položím tašku na zem, pak..... Byl slyšet jen výstřel.
.
.
Prudce jsem si sedl na postel a nahlas rozdýchával sen co se mi právě zdál a nejspíš jsem tím vzbudil Bada. "Georgi, je všechno v pořádku? Už zase další noční můra?" "Jo už asi dobrý, jo další noční můra, mohl by si mi prosímtě donést sklenku vody, díky" "jo jasně už jdu". Takže abych vás uvedl do děje já jsem George a právě jsem se probral z noční můry co mě nenechá spát už asi 4 měsíce. Přesně řečeno od tý doby co se to stalo. To co mě dodnes dohání na každém kroku a nenechá mě vklidu vypít kafe. Stalo se to před 4mi měsíci ještě v Británii, když jsem byl venku s mým kamarádem Wilem. Šli jsme parkem a po tom co jsme se rozdělili a každý šli svoji cestou domů proběhla ke mě celá od krve má dobrá spolužačka Annie a dala mi do ruky tašku se slovy : běž dokud ti to nohy dovolí ale za žádnou cenu nepouštěj tu tašku ani na minutu z dohledu. Toto byla její poslední slova dokud jsem nezaslechl nějaký dívčí hlas v dálce křičet ať ji tu tašku vydám dobrovolně a nic se nestane, ale to já sem neudělal utíkal jsem dokud to šlo. Když jsem vběhl do nějakého kanálu tak jsem o cosi zakopl, potom co jsem se zvedl že země už jsem viděl tu ženu měla na sobě masku králíka a řvala na mě ať tu tašku pustím. Potom jsem slyšel výstřel a to mě donutilo zavřít oči. Ale potom co jsem nic necítil žádnou bolest a ani jsem nic neslyšel jsem oči pomalu otevřel a viděl jsem člověka zahaleného v zeleném kabátu s maskou s úsměvem :), který držel zbraň dívce u hlavy a ta se pak jen bezvládně složila k zemi. Osoba přišla ke mě naklonila se k mému uchu a zašeptala : tohle si vezmu. A pak jen zmizela. Nikdy jsem se nedozvěděl co v té tašce bylo nebo co to bylo za lidi ale i přes to jak málo toho o té situaci vím tak z toho mám trauma dodnes. Teď už kvůli tomu nebydlím v Británii ale s Badem na Floridě. Bad je můj opravdu dobrý kamarád a když už jsme u něj zajímalo by mě kde je s tou vodou. "tady máš Georgi a už běž spát probereme to ráno" konečně. Ticho. Miluju ticho.

-----------------time skip na ráno --------------

Ráno jsem se vzbudil a Bad už byl vzhůru a něco kuchtil v kuchyni. Máme byt ale ne moc velký jsou tu dva pokoje a každý má svou koupelnu a pak je tu jedna velká společnosti šatna a kuchyň s obývacím pokojem to je vše, ale na naše přežití to stačí. Oba dva jsme single a já jsem nejspíš gay, ještě si tím nejsem jistý ale asi jo a co se týče Bada tak tomu je to podle mě zatím všechno jedno. On pracuje na benzínce a já v kavárně. "Georgi pojď na snídani!!" " jo už jdu" zavolal na mě Bad a já odpověděl. Jak jsem čekal, hned jak sem si sedl ke stolu mě čekala přednáška o tom že bych si měl zajít ke cvokaři ať s tím něco udělá ale to já prostě odmítám.

Po snídani jsem se oblékl do úboru ve kterém chodím do práce a pak odešel. Kavárna naštěstí není moc daleko od bytu takže chodím pěšky zatím co bad dojíždí autem. Jak jsem se zmiňoval o tom nejspíš klukovi v zeleném s maskou tak někdy mám pocit že mě sleduje a nebo že ho někde vidím, když jsem to říkal Badovi tak mi řekl že jsem paranoidní a že se mi to jen zdá. Takže teď už v to že je to skutečné tak velkou důvěru nemám ale dnešek mě donutil myslet si opak. Stál jsem za pultem a myl hrnky, kavárna byla ještě prázdná a já tam byl i ze zaměstnanců první. Slyšel jsem zvonit zvonek který zvoní pokaždé co se otevřou dveře, tak jsem zvedl hlavu s milým úsměvem a byl jsem připraven obsloužit zákazníka, ale hned jak jsem znova uviděl tu bílou masku s úsměvem :) a zelený kabát mi úsměv opravdu hodně rychle klesl. Postava se ke mě přiblížila až nebezpečně blízko a já začal couvat. Za chvíli jsem naboural do zdi a on se jednou rukou o tu zeď opřel a druhou mi chytl bradu a říká "z Floridy do Británie a zase zpět jen kvůli tobě ~ nezklam mě, teď už nevěř nikomu ~" řekl flirtujícím hlasem a u toho mi předjížděl palcem po tváři. Pak se jen rychle otočil a odešel. Nevím proč ale jeho dotek na mých tvářích působil tak... Zvláštně ale hezky zvláštně, měl strašně jemné ruce. Měl jsem z toho všeho smíšené pocity. To jsem si co nejrychleji vyklepal z hlavy a vrátil se k hrnkům dokud nepřišli první zákazníci. Během dne jsem obsluhoval jako normálně a ani nikdo zvláštní tu nebyl ale těsně před zavíračkou sem přišli nějaký potetovaný cápci ze kterých jsem neměl vůbec dobrý pocit ale i tak jsem je šel obsloužit. Když jsem přišel kW stolu tak jsem se usmál a zeptal se co si dají, oni odpověděli a já to šel za pult připravit, ale oni se na mě furt tak zamýšleně koukali jako kdyby mě už viděli přitom já je ještě nikdy neviděl. Když jsem jim položil objednávku na stůl a odcházel slyšel jsem toho jednoho říkat "je to teda on nebo ne?" když jsem to slyšel tak jsem zastavil u nejbližšího stolu a dělal že ho utírám abych mohl poslouchat. "já nevím ale vemem ho i tak ne?" řekl ten druhý "tak seš debil víš jakej by to byl průser kdyby sme vzali nějakýho úplně cizího kluka co s tím nemá co dělat?! Zeptáme me se JEHO a kdyžtak se pro něj zítra vrátíme" řekl zase jinej a to mě dost znepokojilo, co se mnou chtěj dělat a kdo je ten ON kterýho se zaptaj. S miliardou otázek jsem se vrátil domů kde jsem byl sám protože bad má dnes noční. Takže jsem si jen udělal něco málo k večeři a pustil si něco na netflixu.

Lidi první kapitola venku doufám že se vam to zatím líbí 😁 pa pa snad zítra <3