my shadow savior

kapitola 17

"jseš si jist" zeptal se Wilbur a hned po tom co to dořekl se z davu okolo nás vynořili nějací lidé co nám dali nože pod krky. Byli jsme všichni bezbranní až na Dreama kterého nechali naschvál volného

Dream pov:
Teď sem na něj sám. Naposledy mi dal docela přes hubu ale mám pocit že od té doby sem se zlepšil, ovšem on nejspíš také.

Koutkem oka sem viděl jak odvádí George pryč. Ostatní taky odvedl ale jiným směrem

"Nechám vás tu si pohrát a já si jdu zatím taky pohrát" řekl Wil a odešel

Tohle bude bolet....

Počkat...

Kanál...

Sebral sem se a utekl do kanalizace kam techno neměl nejmenší šanci se vejít. Utekl jsem domů a šel si vyprat.

Ještě tu nikdo nebyl tak sem se sbalil a šel na místo kde měli být.....Nebyli tam

Kde jsou ...

Šel jsem ještě na ostatní místa kde jsem měl nahlášeno že by měli být ale nikde nikdo. Vrátil jsem se domů ale stále tam nikdo nebyl. Sedl jsem si na gauč a koukal do prázdna.

Obvykle mám nápadů plnou hlavu ale teď .... Nic ...

Vyrušil mě telefon zvonicí v kuchyni.

Skryté číslo

"Ano?" Snažil jsem se mile

"Jsou v kavárně ve skladu ale víc ti nepovím. Maximálně to že nejsme tak daleko jak si myslíš, víš jak se to říká že? Pod lampou je největší tma" řekl a položil to

Co tím sakra myslel no teď jdu pro ně a pak se jich zeptám.

...

"Dreame je mi to strašně líto, promiň ale nedalo se to zastavit." Vyhrkl na mě se slzama v očích Karl a objal mě

"Co je co se děje a kde je Gogy" pomalu ale jistě se mi taky nahrnuly slzy do očí.

"Šli s ním do letadla" řekl sklesle Nick protože Karl nemohl mluvit

V tuhle chvíli jakoby se mi zastavil svět.

Není tu

Letěli s ním úplně někam pryč

Padl sem na kolena a začal brečet.

Ten jeho hlas

Ty jeho oči

Ty jeho vlasy

Ten smích, ten milej hlásek kterej mě ale dokáže i seřvat

Bylo to pryč

"Běžte domů, tohle končí" vydal sem ze sebe

"Dreame přece to nevz-" ani nedořekl Nick

"BĚŽTE DOMŮ" křikl jsem po nich a oni se rozešli pryč

Ještě furt se slzama v očích sem šel domů lehl jsem si a chtěl usnout ale nešlo to.

Tolikrát sem ho zachránil ale teď to prostě nešlo. Jde mi po krku to přerostlý prase a nemám nejmenší tušení kde George je.

Chci to udělat už zas ... Už zas to mám potřebu dělat

⛔ Došel jsem do koupelny a vzal žiletku co ležela na umyvadle. Dal si ji na zápěstí ale pak ji opět odložil. Tohle je moc malej trest.

Šel sem do kuchyně pro nůž a začal si po těle dělat různě jizvy .

Je mi špatně...

Nechci tu být...

Chci .... Mám nápad....⛔

George pov:
Odvedli mě do letadla a pak opět vyvedli ven a zbytek si nepamatuji.

Uspali mě. Jsem v jakémsi sklepě ale nemám tušení kde by mohl být.

"Gogy už ses probral, mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu začnu tou dobrou"řekl Wil a já jen kývl na souhlas

"Tvoji přátelé už tě hledají" řekl

"A ta špatná" bojím se co z něj vypadne

"Dream skočil že střechy a zemřel" řekl

Ne ne nevěřím tomu

Zastavil se mi dech a mlžil se mi pohled to mění možné

Ty jeho jemné ruce a úžasné rty

Ten jeho smích co zní jak konvice ale i ten jeho hlas když na mě promluví ospalej

Nemůže to být pravda to se nestalo nemohlo to být naposled co sem ho vyděl to prostě nejde

"Copak nějak nám došli slova" Já ho zabiju

"Řekni kde je ta krev co byla v tašce a oživíme ti i Dreama " řekl

"TY IDIOTE, TOBĚ TO JEŠTĚ FURT NEDOŠLO?! KDYBYCH VĚDĚL KDE JE TAK BYCH TI TO UŽ ŘEKL, KDYBYCH TO VĚDĚL TAK BY SE NIC Z TOHOHLE NESTALO" začal sem řvát a u toho sem brečel

"No nic nechám tě tu a až se uklidníš přijdu" řekl a odešel

Chvíli po tom přišel tubbo a stalo se něco co bych opravdu nečekal

Dobře, dobře tak tady máte ještě jednu ale jestli to čtete teď tak už spát <3