kapitola 34

199 19 1
                                    

Jako první potřebuju navázat první kontakty a bojím se že aby mi vše vyšlo podle plánu bude to muset zajít i do trochu intimnějších chvíli. Ta představa mě děsí. Ovšem tím se teď nebudu zatěžovat to až později.

Teď půjdu k Willovi do pokoje a začnu konverzaci.

Wilbur pov:
Seděl jsem u stolu a vyřizoval papíry když si to ke mě do ložnice nakráčel Quackity s opřel se o furta

"Můžu tu chvíli bejt? Enormně se nudím" řekl a já mu hned odpověděl

"Jasně, pojď dál" pozvu ho

"Ten designer už odešel a já si teď nemám s kým povídat tak sem sem chtěl zajít" objasnil proč je zde

"Super to jsem rád že už tu byl, ale já mám dost práce a úplně se mi to nehodí" řeknu lítostně

"Nevadí, nejsem náročnej" řekne a než se naděju sedí u mě na posteli "takže... Co rád děláš ve volném čase?" Dodá otázku

"Já nemám volný čas " odbydu ho a opět mám hlavu v papírech

"To není možný. Každej má alespoň chvíli volnýho času" namítl nedůvěřivě

"Ne nemám, jediná chvíle kdy mám volno tak je mých sedm až šest hodin spánku " řeknu

"To není možný, co děláš že máš tak málo volna" je až moc zvědavý ale přesně to mám rád, ještě když má prořízlou pusu což on má

"Ráno v sedm se vzbudím, vezmu si notebook a jdu se s ním najíst u toho se věnuji firmě pak jdu sem kde cca tři hodiny dělám papíry pro firmu, po tom se jdu projít a u toho obvolám vše co potřebuji, no pak se jde na oběd a po obědě si dám kávu a u toho jsem na video schůzkách s ostatními, potom se věnuji technovi a lidem v domě aby se neřeklo že s nimi vůbec nejsem no a protože dbám na hygienu tak si večer odpustím večeři a jdu si místo ní dát horkou sprchu a pak jestli mám ještě čas tak si vlezu opět k papírům, jako teď " dopovím svou denní rutinu

"Wow tak to zírám, no a co kdyby sme se šly někdy projít třeba jen my dva, spolu, sami" řekl a to je přesně ta chvíle kdy se na něj podíváte a řeknete si - on je gay?!-

"Ne nemělo to vyznít divně jen sem myslel že by si mi mohl ukázat okolí když už tu budu těch pár měsíců" objasnil své myšlenky a to se mi ulevilo

"Klidně ale neslibuji že budu mít čas"řeknu už opět v pohodě

Nevím proč mám takový ten pocit nervozity když s ním mluvím, nejsou to motýli, to určitě ne ale jsem nervózní že řeknu něco špatně. NE, dost, neměl bych o něm takhle přemýšlet je to přeci*zajatec* i když je sladkej

"A co ty a tvá denní rutina?" Optám se a tím prolomim ticho

"Každý den jiný, a jediná*práce* kterou jsem zatím měl byl byznys s drogama" řekl a úsměv se mu na tváři ztratil

V tuhle chvíli jsem odložil papíry a sedl si vedle ležícího Alexe na postel.

".....

Stihla jsem to. Sice je pozdě ale co už, Yarichin b club jsem dokoukat chtěla. 🤣 Ily<33

my shadow savior Kde žijí příběhy. Začni objevovat