my shadow savior

kapitola 24

Gogy pov:
Ne ne ne ne. To není možný to prostě nejde. Teď se vzbudím a zjistím že je to kurva blbej sen. Ne.

"Zdovolením pane"  řekne saniťák a odstrčí mě tak že už u Dreama neklečím

"Gogy! " Křikne po mě Karl s stáhne si mě do obětí

Celou dobu mu brečím do ramene. On. Člověk kterého jsem miloval úplně nejvíc je teď mrtvý. Já ho viděl umírat! A jeho poslední slova. Patřila mě. Nikdy si to neodpustím. Je to moje chyba! Kdybych od sebe Ponka a Dreama neodtrhnul tak by Willovi tu krev dali.

"Psss to bude dobrý v nemocnici ho zachrání" snaží se mě utišit Karl taky se slzami na krajíčku

"Prosím vás odejděte mohlo by tu ještě něco vybouchnout" křikne po nás saniťák a Karl se semnou zvedne

Venku ke mě okamžitě všichni přiběhli a snažili se mě uklidnit

"Gogy neboj. On přežije. Jestli někdo tak on jo." Řekne klidně Nick

"JAK TO MYSLÍŠ ŽE PŘEŽIJE?! JÁ HO KURVA VIDĚL UMŘÍT! PŘED MOJIMA OČIMA! a jeho poslední slova? *Miluju tě* Já ho kurva viděl umírat. " Zařvu a už se zase topím ve vlastních slzách

Karl to nevydržel a začal taky brečet. Je tu snad jediný normální. Tubbo taky poplakával ale ne tolik jako já a Karl.

"Karle dobrý" řekne Nick a snaží se ho obejmout

"NE. Nech nás chvíli být" řekl a rukou odmítl jeho obětí

Šli jsme pryč směrem Karlův bývalý byt ale sotva sme se otočili hned nás zastavila policie

"Stůjte musíme provést výslech"

Podali nám izolační *alobal* do kterého jsme se zabalili a odvezli nás do výslechovky

_________________________

"Takže pane Davidsone povězte nám co si pamatujete" tato slova policisty mě vrátila zpět do reality

"Pamatuju si kurva to že mi můj přítel zemřel před očima a poslední co mi řekl bylo to že mě miluje. To je to co si kurva pamatuju" vyhrkl jsem na něj krutým hlasem a s rudými oči od pláče protože mě už je teď úplně jedno co si o mě bude myslet už nemám co ztratit

"To je mi velice líto, ale já myslím před výbuchem" fakt teď nemám náladu na něco takového odpovídat

"Před výbuchem huh? Drželi jsme se za ruce. A pak sem mu dal facku. Kvůli tomu že se choval neslušně a hádal se s Ponkem" řeknu to na plnou hubu

"Dobře a máte podezření kdo to mohl udělat" klade dál otázky

"Ne........ Já nemám podezření....... Já vím moc dobře kdo to byl" řeknu zahleděný do blba

"Povězte" tlačí na mě

"Wilbur.... Nevím příjmení ale má krátké hnědé vlasy s bílým melírem ve předu. Nosí většinou dlouhý hnědý kabát a tašku přes rameno, čepici a má hodně zjizvený obličej a obvazy na rukou." Dořeknu tak jak si ho pamatuju

"Nejspíš vím koho myslíte. Prověříme a dáme vám vědět děkuji za spolupráci" řekne a tupě se usměje

"Nechte si to vaše dáme vám vědět na jindy já vím moc dobře že to byl on" s těmito slovy jsem odešel

Po mě šel Karl a tak dál. Ten den jsem se od něj neodlepil. Potřeboval jsem se vybrečet a on byl nejlepší.

___________________

Večer sem furt brečel. Nemohl jsem usnout. Furt se mi přehrával ten moment kdy mi řekl jeho úplně poslední slova. Jeho obličej a jeho slitovačný úsměv. A pak...... Jen jeho bezvládné tělo.

Usnul jsem ani nevím jak a ráno mě probudil telefon zvonící na stole

Skryté číslo

"U telefonu Davidson" řekl jsem ospale

"Pane Davidsone. S lítostí vám oznamujeme....."

Já vím ještě dneska. Úspěch že. Nicméně idk asi prostě paaa děkuji vám moc za podporu <333