my shadow savior

kapitola 23

Když sme přišli zpět k ostatním tak Wil držel v ruce podivný zařízení jak kdyby ovladač a já hned spustil

"Wile ne pojď si o tom ještě promluvit!" Křiknul jsem jen tak tak než na tý věci zmáčkl jaké si tlačítko

"O čem se chceš bavit Karle? Dream stejně řekl že mi krev nedá a teď když se Ponk prokecl už mi ani on žádnou nepřinese a duše mojí Sally nevydrží polepená před temnotou navěky" odpoví psychopatickým hlasem

"Já vím že ne ale kdyby si zkusil Dreama poprosit třeba by kývnul" musí přece jít nějak přemluvit

Mezitím co jsem takto vyjednával s Willem se na mě všichni koukali jak na Ducha totálně nechápavě

"Hah já a prosit? Ne. To on bude ten co tu bude prosit" odpoví mi a já se začal zcela upřímně bát co se stane

"Víte...... Historie je tu abychom se z ní poučili a neopakovali ty stejné chyby, ale také pro to abychom odhadli následky našich činů...... A každý máme svou minulost ze které sme se většinou ponaučili a už ty chyby nikdy neudělali znova....... Ovšem já se z té mé neponaučil" dořekl svůj proslov a v zápětí se ozvala z Laboratoře obrovská rána a zem se úplně celá zachvěla.

Všichni sme se otočili ke schodům do Laboratoře ze které se hrnul kouř do celého domu. Já po tom co jsem tohle spatřil sem vzal kluky a vyběhl s nimi ven.

Dream pov:
Když sem se otočil zpět na Wila a byl připraven mu jednu vlepit už tam nebyl.

Počkat...

KREV!

rychle sem běžel do Laboratoře ale přes kouř toho nebylo moc vidět. Cítil jsem jak se mi kouř dostává do plic a já už pomalu omdlívám. Je to přesně ten moment kdy se vám promítnou nejlepší chvíle vašeho života. Viděl jsem sebe a Gogyho jak sme v létě na louce plné květin. Jak se držíme za ruce. Opět sem viděl náš první polibek. Naší první noc strávenou spolu. Viděl jsem ten jeho úsměv když byl u mě v nemocnici. Znova jsem viděl jak byl nadšený když sme se přestěhovali sem. Taky jsem viděl sebe jako malého když sem se bál zabít pavouka u mě na zdi protože sem mu nechtěl ublížit a dokonce měl i jméno a pak ten moment kdy sem zabil prvního člověka. Měl rodinu, manželku, dvě děti a velkou rodinu. A já ho zabil. Sem monstrum....

Tak tohle je to, na co lidi myslí před smrtí? Ta pravda která tě má poslat do říše mrtvých. Asi to tak mělo být už od samého začátku. Já si to zasloužil. A má poslední slova? No-

"DREAME! DREAME NE NE NE NE VSTÁVEJ  notak Dreame ...." Tohle byl hlas Gogyho co mě vtáhl zpět na poslední vteřiny mezi živé

"Gogy?" Řeknu z posledních sil

"Dreame dreame vstávej to zvládneš. Nick už volá sanitku" říká a u toho brečí

"Je mi to líto Gogy" poslední na co jsem se zmohl

"Ne to neříkej. Dělej. Vstávej. To zvládneš. ..... Dreame? Dreame Ne" říká mi stále brečící Gogy

"Miluju tě" už to cítím tak tohle byla má poslední slova? Jsem rád že patřila člověku kterého miluji. A je to tu ...

Všichni říkají že předčasná smrt je hrozná tragédie ale já si to se svými 89 vraždami zasloužil. Bude mi chybět. On. Ty jeho jemné tváře. Ty jeho kaštanové vlasy a oči ve kterých se topím pokaždé když se do nich podívám. Jeho smích.

To ticho.....

Tak takhle to vypadá.....

Takovýhle je to pocit....

Pocit temna co do vás proniká....

To uvědomění si úplně všeho.....

Ten nepopsatelně obrovský pocit zrady...

Gogy..... Člověk na kterého myslím na pokraji života a smrti...... Bude mi chybět

Už jdu tati. Máma říkala že se sejdeme v  nebi, ale já.... Já jdu za otcem do pekla.

To ticho......

Jen myšlenky......

Konečně jen já......

Budu Gogyho chránit..... Furt.... I když už nejspíš ne tak jako do teď.

Ten chlad.....

Černo.....

Temnota.....

Ticho.....

Smrt.

Jo já vím zase pozdě ale to bych nebyla já. Nicméně teď možná budu vydávat častěji. No.... Nebrečím ale dýchá se mi těžko xD