my shadow savior

kapitola 32

Takže hned na začátek vám řeknu že příběh bude probíhat ve formě Wilbur x Quackity a mám dva důvody 1. Přemýšlela jsem o tom a bude pro mě lehčí to takhle psát a 2. Byl jenom jeden hlas pro obojí což sem si vyložila tak že ostatním je to jedno a tím pádem mi dáváte na výběr

Quackity pov"
"Jseš docela odvážněj" Řekne a podívá se mi do očí

"Ne, jenom unavenej a už si chci lehnout do postele" řeknu opět narovinu a koukám na jeho reakci

"Tím pádem jsi u nás host tak pojď dál" řekl a otevřel mi dveře

Vešel jsem do neuvěřitelně prostorné haly kde byly věšáky, skříně a botníky po stranách vedle dveří a naproti dveřím byly v levo i v pravo schody kamsi nahoru. Pod schody přímo na proti vchodovým dveřím byly další velké dveře někam dál do baráku. Po obou stranách místnosti byly dveře ale už o normální velikosti a prázdná místa na zdech zdobily *portréty* jakého si ptačího může vedle kterého stála jakási žena. Potom též fotky Wilbura, techna, Tommyho a na pár fotkách byl vidět i Tubbo.

"Tak půjdeš nebo ne?" Zeptal se otráveně Wil když byl na prvním schodě a tím mě vyrušil z mého přemýšlení o místnosti

"Jo už jdu" řekl jsem podobně otráveně jako on

Vedl mě chodbami a někdy sme vešli někam jenom kvůli procházení ale co mi bylo divné je to že za celou dobu co mě vede přes barák sme nepotkali JEDINÉHO člověka. Ani techna kterej předpokládám že tu žije a ani Dreama.
Úkol mám stejně jasný, najít tu Dreama. Byl tu a já ho viděl. Vím to a chci udělat vše pro to aby byl Gogy zase s Dreamem protože až se mu bude zase věnovat tak já budu moct být s Nickem a Karlem.

"Takže tohle je můj pokoj kde teď chvíli počkáš než ti seženu tvůj pokoj. Za žádnou cenu nikam nechoď a na nic nesahej je ti to jasný?!" Na poslední větu dál hodně velkej důraz

"Stejně usnu" řekl sem a sedl si na postel

Wil nad tím jen protočil očima a odešel

Willbur pov:
Snad nic neudělá, nevím jestli sem udělal dobře s tím že sem ho tam nechal samotného.

"Sakra Renato tak kde si!" Zařvu v místnosti kde je pár uklízeček co tu uklízí a Renata je ta hlavní

"Ano pane?" Zeptá se mile a mě to ještě víc naštve

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč není uklizený pokoj pro hosty?!" Zeptám se naléhavě a naštvaně v jednom

"Já se omlouvám, netušila jsem že budeme mít návštěvu" řekne a sklopí hlavu k zemi

"Renato! Musíš zařídit úklid i když nečekáme návštěvu."zařval sem "promluvíme si o tom později teď mám na práci důležitější věci"řeknu už klidněji a odejdu zpět za Quackitym

Otevřu dveře a vidím jeho jak spí na mé posteli. To nemyslí vážně. No alespoň vím že nic neudělal. Nechal sem ho tam a šel si sednout ke stolu dělat nějaký papíry.

---

Po asi hodině a půl sem že zvedl ze židle protože sem měl starost o Quackityho sice jenom není zdravé spát takhle dlouho.

"Hej- spíš" řeknu šeptem a šťouchnu do něj

"Ještě chvíli" řekne a ....

Takže další kapitola venku jak sem řekla na začátku budu to psát takhle ale určitě se k tomu ještě vyjádřete možná že kdybych věděla víc než dva názory tak bych vám mohla vyhovět více lidem. Nicméně zase brzy paaaa <3