Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

zastav!

Naštěstí s kulkou trefil mimo ale ihned nabila přiložil si ji k hlavě, nechtěla jsem aby ho táta znovu vylekal i když to myslel dobře. ,, tati, běž dál a nemluv prosím" vinnie tátu vzal a šel s ním dál, já chtila jeho matku a odvedla ji dozadu. ,, vím že to nemáš lehký, ve škole vypadáš že je vše v pořádku ale to je jen zástěrka. Sice tě neznám ale co vím je to že tu jsou lidi kterým na tobě záleží a stráta tebe by jim hodně ublížla" mluvila jsem a do řeči mi skočil payton ,, ale oni ublížily mě!" ,, já vím že je teď všechno těžký a ty hceš udělat tohle rozhodnutí ale proč nedát šanci sám sobě? ty nechceš nikdy s nikým plánovat rodinu, pořídit si barák a žít?" ,, chci ale tyhle lidi mě nenechaj" ,, věř že nechají, jenom jimmusíš dát novou šanci a popvídat si s nimi. Nevím kdo ti ublížil ale měl bys tomu člověku dát šanci a vysvětlit mu všechno" ,, já nemůžu" ,, můžeš, spoustu lidí by to zničilo. Sice tobě by se možná ulevilo ale co ty lidi tady? Co by bez tebe dělali? trápily by se a dávali by si to zavinu, přezto ten člověk co ti způsobil tu bolest by si z toho třeba nic nedělal a nebo pravý opak, vzal by si taky život a tím by trpěla zase jeho rodina a tak dále. Když slezeš, pomůžeme ti a všechno se urovná" jeho matka mu to tam odkyvovala a stále ji telky slzy z očí. ,, nechci jít dolů!" ,, dobře to je v pořádku, můžu tedy já?" payton naznačil že neví ,, neboj se já ti jenom pomůžu, půjdu pomalu za tebou jo?" na tuhle větu mi payton už zakýval že jo. Pomalu jsem se vydala za ním, vinnie na mě volal ať tam nechodím ale já chci lidem pomoct. Když jsem tam vylezla a chtěla jít za ním pistoli namířil na mě. ,, v pořádku já ti nic neudělám, slibuju jenom polož tu pistoli a já půjdu k tobě jo?" ,, slibuješ?" ,, slibuju"

Pomalým krokem jsem šla k paytonovi který už položil pistoli vedle své nohy a já rychle pistoli skopla dolu. Když sletěla dolů dělala rámus o střechu. Payton se leknul a zavrávoral, já ho přidržela a upřímě ale lítostně se na něj usmála. Roztáhla jsem ruce a on se mi vtáhnul do objetí. V tu chvíli se mi ulevilo a s paytonem jsme oba slezli dolů, ještě se nikdo nesměl přibližovat. Táta držel pistoli aby si to Payton nerozmyslel. ,, děkuju" ,, nemáš zač"
,, vím že lidi jako ty potřebují někoho komu se mohou svěřit a ten člověk jim vždy pomůže takže, kdyby cokoliv piš nebo volej. Tady máš ig a číslo."
,, dobře" usmá se a po obličeji mu stehla poslední slza. Rychle si ji utřel a já ho jetě jednou obejmula. ,, Te k tobě půjde tvoje mamka jo?" ,, nevím" ,, bydlíš s ní a ji na tobě hodně záleží ale jestli si to nepřeješ tak nemusíš je to v pořádku." ,, hmm asi...jo" ,, pojďte k němu pomalím tempem, žádné chvátání jo?" Jeho matka kývla na souhlas a poamlu se k němu se slzama v očích přibližovala. když byly u sebe payton ji sám obejmul a ona mu to vrátila.

,, my už budeme muset jet ale určitě se se uvidíme ve škole viď ? " ,, nevím, však ty t/j víš jak já to mám se šklou" Proboha on zná moje jméno? Hustyy
,, nevadí, v poohodě, hlavně si nic nedělej a kdyžtak piš já klidně přijedu" ,, už jsem v pohodě, děkuju tak se mějte" ,, ahoj" pozdravila jsem ho a s tátou a vinniem jsme nasedly do auta a rozjeli se

táta: T/j nevím kde se v tobě tenhle talent vzal ale byla jsi úžasná
vinnie: no to mi povídej, vždyť ona mu strašně pomohla. Kdyby nás na to neupozornila v autě mohl bejt klidně mrtvej
táta: to jo, kde ses to naučila t/j?
já: jako co?
táta: no tohle všechno, promluvíš si s cizím člověkem kterýho neznáš a dokážeš mu romluvit takovouhle věc
já: nevím byly to slova co mě prostě napadaly a to co vím je že se na lidi při těhle situacích nesmí křičet a chodit rychle, může je to ještě víc rozrušit
vinnie: měla bys tuhle schopnost zvážit je to vážně hustý
já: no jo ale mě je pak takových lidí líto, když slyším co si prožívají, stačil mi Bret
vinnie: jo smutná věc

Bret byl můj nejlepší kamrád už od školky, byvily jsme se a chodily spolu ven, přespávali u sebe ale ani jeden necítil nic k tomu druhému, bylo to dobře. Naprostí kamrádi se vším všudy ale Bret měl od 11 sklony k sebepoškozování. Několikrát jsem mu to rozmluvila, občas si něco udělal a já z toho byla špatná. Dávala jsem si za vinu že jsem tam nebyla a nemohla mu pomoct. Jednoho dne když jsem přespávala u Breta mi oznámil že jeho pes zemřel, někdo ho na zahradě rozřezal. Nebyl to hezkej pohled a já se Bretovi snažila pomoct, když jsme šly spát Bret mě ujistil že je s tím naprosto v pořádku. V tu dobu nám bylo oboum 13 a já tomu nevěnovala takovou pozornost. Ráno jsem se probudila kvůli strašnému křiku co vycházel z koupelny, nevěděla jsem o co jde. Podle hlasu jsem poznala že křičí jeho máma a tak jsem se celá ospalá šla podívat do koupelny. Jeho máma mě tam nechtěla pustit a zamknula mě v jeho pokoji. šla někomu zavolat ale nedošlo ji že Bret měl vždy náhradí klíč v pokoji. Odemkla jsem si a šla se opatrně podívat do koupelny. Na zemi ležel pes a vedle něj rozřezanej Bret.

bylo mi z toho dlouho špatně a nechodila jsem do školy. Měla jsem každý den noční můry a ty mě provázejí dodnes. Naše rodina spolupracovala s policii a já vždy poslouchala za rohem. U některých věcí nechtěli abych byla ale já je přesto vždy musela vědět. I přez to že jsem věděla že mi bude ještě hůř chtěla jsem pomáhat ale to už bylo marný. Ten den co jsem u něj spala jsem jednu chvíli byla sama v pokoji. Bret se šel podívat kvůli čemu se jeho rodiče hádají. Jediné co si pamatuju bylo že se do hádky zapojil i Bret ale zavřeli si dveře a já neměla šanci to slyšet. Nechtěla jsem do tohodle vstupovat protože jsem měla pocit že je to jejich rodiná věc. Kdybych byla vlezlejší tak bret stále žije, já se nemusela odstěhovat a všechno by bylo jinak. Sice bych neměla svoji dobrou kamarádku Riley ale Bret byl o mnohem lepší, kéžbych to všechno mohla vrátit.

Zbytek cesty bylo ticho a já si přehrávala v hlavě celou tu strašnou hrůzu v hlavně ,, nemysly na to" vyrušil mě vinnie ,, když to nejde" ,, já vím ale zkus myslet positivně, jak jsi zachránila tomu klukovi dneska život" snažil se mě rozveselit vinnie ,, no jo ale co když mu jednou prostě nepomůžu prtože to nepozám, jako dřív s Bretem" ,, t/j za to ty nemůžeš on byl hodně narušenej člověk" ,, říkej radši nemocnej jo? to slovo mi vadí protože nebyl postiženej"
,, promiň" omluvil je vinnie a já už chtěla tohle všechno ukončit a tak jsem si nasadila sluchátka a koukala z okna či neuvidím zase nějakýho kluka na střeše s pistolí uhlavy.