Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

hotel

Probudila jsem se, měla jsem sen. Možná vím kde je payton s riley, musím to zkusit. Bylo 5 ráno a já jsem na sebe běžela hodit nějaký oblečení. Chvátala jsem a tak mi některé vypadlo na zem, nevěnovala jsem tomu vubec pozornost protože jsem stále myslela na ten sen. Viděla jsem tam payton a riley, oba byly mrtví. Viděla jsem je v jednom z hotelových pokojů, brali drogy a ty zapíjeli tvrdým alkoholem. Po zapnutí kalhot jsem šla zavolat joane že mě musí odvézt na místo kde by mohly být. Bylo slyšet že je joane hodně nevyspalá ale i tak rychle vztala. Šla jsem ji naproti a když už u mě byla nasedla jsem a snažila jsem se ji navigovat podle toho co si pamatuju. Okolo toho hotelu jsme už párkrát jeli, jnže si nepamatuju jak se jmenovalo to město kde je. Leji jsme a obě vyhlíželi nějakej hotel.

,, je to tenhle?" ukázala joane na starší hotel kterej měl trochu oprýskanou omítku. ,, ne tamten vypadal jinak",, jak?" ,, já ho nedokážu popsat ale kdybych ho viděla tak si vzpomenu." po zbytek celé cety bylo ticho a obě jsme vyhlíželi hotel. Joane zastavila na benzínce, natankovala. Šľa jsem s ní a koupila jsem si kafe a snídani. Joane si vzala jenom kafe. Odešly jsme a já jsem cítila že tam opravdu jsou. Byl to nepříjemný pocit unitř mě. Seděla jsem v autě a když jsme přejížděli přez dlouhý most nachvíli jsem vypnula a přemýšlela jan nad tím co když v tom pokoji nebudou? bude na mě joane naštvaná nebo ne?
Nevěděla jsem co si mám sama myslet a jen doufala že jsou naživu. vyhlíželi jsme stále hotel ale po dvou hodinách sezení v autě mě už vyhlížení hotelu opravdu nebavilo, to ani ajne ale nesměli jsme to vzdát. ,, hele te musíme zabočit do týhle ulice, vím že tudy jsme vždycky jezdily za teteou možná ten hotel bude tam" ,, dobře" joane zabočila a když jsem se zrovna protohovala zdálo se mi že jsme okolo nějakého hotelu projeli. ,, počkej! zacouvej trochu jestli za námi nikdo nejede." joane se koukla do zrcátka a silnice byla prázdná. Začala couvat a mě se zasdtavil dech. ,, co?" ,, je to ono"

S joane jsme vystoupily a vstoupily do hotelu. Přišli jsme k recepční ,, je tu prosím někde ubytovaný Payton Moormeier nebo Riley.. jaký má příjmení sakra" zamyslela se Joane která se ptala. ,, Hubatka" ,, bohužel nikdo pod takovým jménem tu není a jak vypadali?" ,, kluk s delšími vlasy, hubený, vysoký, hnědé oči a holka světlé vlasy, hubená, menší a hnědé oči" popsala oba joane. ,, ano ty tu jsou ubytovali se tu před třemi dni, pokoj číslo 145" ,, děkuji" šly jsme k výtahu a jeli do prvního patra. Procházeli jsme chodbou a koukaly na čísla. 120..125...130...135...140.....145 tady jsem se zastavila. joane která šla za mnou mě došla a já jsem začala klepat na dveře. Nikdo neotevíral ani nebylo slyšet že by tam někdo byl ale prý tu jsou. Zavolalai jsme na policii, oni dojeli do patnácti minut a my je zavedli k pokoji kde by měli být. Po třetím silném zaklepaní si policie vyžádala od recepční odemknutí jejich pokoje. Přišla recepční se svazkem klíčů a začala odemykat dveře. Policie dovnitř stoupila a já jsem v otevřených dveřích viděla oba dva na gauči u stolu plnýho alkoholu a drog. Policie ihned zavolala zachranku. Ani nevím jak dlouho jim to trvalo chtěla jsem jít dovnitř ale policie mě tam nepustilakvůli důkazům. Záchranáři přijeli a oboum nahmatávali tep. Jeden ze záchranářů zakýval hlavou a oba je naložily na vozítka. Obě sjme brečeli a já nemohla uvěřit že to opravdu udělal. Záchranář mě nachvíli k paytonovi pustil. ,, tak sji to nakonec udělal" skapávali mi slzy když jsem koukala na paytonovo zavřené oči. ,, takhle to zkončit nemělo" chytila jsem jeho ruku a koukala na jeho kapsu ze které mu trčel nějaký papír. zrovna přicházel záchranář a tak jsem papír chovala. Oni paytona s riley odvezli a policie v pokoji zůstala. Vyšla jsem z hotelu ven a koukala na odjíždějící sanitku. ,, řekla bych ti toho tolik, řekla bych ti jak mi na tobě záleží ale ty už to neuslyšíš" skonila jsem hlavu a vytáhla ten papír. Už na začátku jsem zjistial že byl pro mě.

Ahoj t/j, vím co jsem udělal
za život blbostí a kolikrát ty
jsi mi pomáhala je zvládnout.
Věděl jsem proč ses v kempu
naštvala ale to proč jsem za
tebou nešel, to už netuším.
Jenom ti chci říct že mi na
tobě hrozně záleží a přeju
ti hodně krásných zážitků,
i když je spolu asi zezažijeme.
Miluju tě a omlouvám se

                                  Payton