Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

vesmír

Vyšla jsem za paytonem kterej seděl na posteli a stále hledal film. Vzala jsem trochu sladkýho jídla protože vím že to do něj narvu. Skočila jsem vedle něj a on se divně zatvářil na jídlo co jsem držela. ,, uvidíš, tohle ti bude chutnat" ,, já už jsem jedl" ,, já vím, pusť tam další díl seriálu na kterej jsme diívali minule" ,, tak joo" payton najel na historii seriálů a pustil náš rozkoukanej seriál. Lehly jsme si oba vedle sebe a já jsem po pěti minutách otevřela sáček s asijskýma sladkostma. ,, tohle musíš ochutnat!" zasmála jsem se když jsem ochutnala právě moji nejnovější a  nejoblíbenější sladkost. ,, ne dobrý" ,, vážně to musíš ochutnat" dala jsem mu to před pusu, nakonec si ukousnul. ,, fujj jak to můžeš jíst" ,, no dovool" bouchla jsem ho jemě do ramene a začala přemýšlet co by mu chutnalo. ,, aa tady" vytáhla jsem jednu sladko kyselou tyčinku s řasama. Dala jsem mu ji opět před pusu a sledovala jeho výraz když si ukousnul. ,, tohle mi vážně chutná, máš tam ještě?" ,, jasně, tady" podala jsem mu celej sáček a každej jsme si jedl to co nám chutnalo.

Nakonec payton snědl celej sáček sladko kyselích řas a já měla pocit výtěztví. Vypnuli jsme televizi a s paytonem jsme seděli naproti sobě. Nemuseli jsme nic říkat jenom jsme na sebe koukali a oba jsme se tomu druhýmu dívali na rty. Byl to krasnej pocit nachvíli utéct od všch cigaret, drog, chlastu a problému. Najednou jsme byly jako ve vesmíru, bez tíže...

Spolu jsme byly nerozlučitelní, oba jsme cítily že k sobě patříme al stále spolu nechodíme protože oba víme že to k tomu nepotřebujeme aby jsme byly štastní. Je nám dobře když je ticho a my vedle sebe jenom sedíme a vznášíme se vesmírem. Takový to je, všechny ty problémy tu najednou nejsou, je tu jenom to hezký. žádný nepotřebný, nudný a tíživý věci. Jenom my dva

Nejradši by jsme jen tak chodily všude vedle sebe za ruce a nikomu nic nemuseli vysvětlovat, jenomže lidi se ptají. Nechtěli by jsme jim říct ne, ale ani jo prostě se máme rádi a držíme se za ruce, je k tomu snad potřeba s někým přímo chodit? nebo si ho dokonce brát? Proč ty dva lidi spolu nemužou být protože chtějí, proč si nemůžou dávat polibky anižby se lidi ptaly zda spolu chodí?..

Ráno jsme s paytonem vztaly a na stole jsme už měli udělanou snídani. Po dojezení jsme si šly udělat ranní higienu a já jsem si to mířila hned do paytonovi sříně. Byla mi najednou zima tak jsem si půjčila mikinu. Byla velká a krásně voněla. Ihned jsem se do ní zahrabala a potom jsme s paytonem sedli na postel a zase nevěděli co dělat. ,, mám nápad!" ,, jakej?" ,, zahraj mi na kytaru" ,, nee jsem dlouho nehrál" ,, prosím" ,, dobře" usmála jsem si na něj a on vzal kytaru do ruky a začal ji ladit. Nejdřív jenom hrál nějký skladby a akordy ale nakonec začal i zpívat a já měla strašnou chut mu dát pusu. Když dozpíval usmívala jsem se od ucha k uchu ale viděla jsem že je nervózní tak jsem mu odnesla kytaru a sedla si na něj. Dívala jsem se mu na rty. Payton to asi pochopil a začal se přibližovat. Naše rty se spojily a tím mi opět ukázal že my dva k sobě patříme. Najednou zase všechno bylo pryč. Naši chvilku samozdřejmě muselo vyrušit klepání a já jsem si sedla vedle paytona. ,, ano" dovnitř vešla joane s ůsměvem na tváři.,, slyšela jsem tě znovu zpívat, jsem na tebe pyšná" ,, mami nech toho neni mi to příjemný" ,, jo promiň" joane zase odešla. Na jednu stranu mi ji bylo líto ale zase chápu paytona, ale je to roztomily když máma chválí svýho syna i když paytonovi to předemnou asi nebylo příjemný. ,, tak co budem dělat?" ,, netuším" ,, můžem jít vyvenčit psy" ,, hm tak jo" oblekli jsme se a vzali jsme si jejich dva psy co zůstali doma, se zbytkem jela někam faith.