Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

dylane..

uběhlo pár dní.. Payton je doma, riley a addison taky. V naší partě už jsem zbyla jenom já, payton, riley a addison. Kluci řekli že po tomhle nechtěj dopadnout stejně, dylan dokonce změnil školu po tom co nicka odvezli policajti a teď se řeší jak bude potrestanej, jetsli půjde jenom do psaťáku nebo do vězení.

Payton je právě doma a já za ním jedu protože mi psal že se necítí nějak dobře, psal mi už všeho má plný zuby a já se bojím že si něco udělá. Ihned jak jsem za nim přijela pozdravila jsem jeho mámu a tátu. Šla za ním do pokoje a viděla pár rozbitých věcí. ,, payi.." došla jsem k němu a obejmula ho.
,, co se děje payi?" ,, dylan" ,, co je s dylanem?" ,, chtěl se zabít.." payitonovi začali kapat slzy protože vím že ho měl rád a i teď spolu občas chodí ven.
,, on- prostě nezvládal nový prostředí na škole, začali ho šikanovat a já nevím co s ním teď je" ,, tak pak za ním pojedem" vtáhla jsem paye do objetí a poslouchala jeho rychle bycí srdce, nemohla jsem už říct nic hezkýho protože sama jsem byla už dost na dně kvůli všemu co se během pár dní odehrálo a všech těch pohledů lidí který se na mě dívaj jakobych za to všechno mohla já. S payem jsme se objímali dlouho. Zavolala jsem riley jak je to s dylanem protože ji na něm záleželo a i oni spolu chodily ven. Jediná charli se s jacksonem rozešla. Riley v telefonu se rozklepala a já jenom slyšela bouchnutí telefonu, mobil ji spanul a já uslyšela strašný pláč. ,, riley kde jsi" zádnou odpověď jsem nedostala a větu dokola opakovala. ,, payi já mám o ni strach"
,, jedem, mám svoje auto ale nikdy jsem s nim moc nejezdil ale papíry mám" ,, dobře" sešly jsme schody. ,, musíme jéct" bez emocí se payton vydal ke dveřím. ,, bude v pořádku, slibuju" joane se vyděšeně podívala co cheme jít udělat a šla ke dveřím ze kterých na nás koukala. Payton sedl do červeného auta a já za ním. Viděla jsem ve dveřích jak joane za námi běží jenomže my už jsme dávno odjížděli pryč.

Payton jel strašně rychle a já jsem se až bála. Psala jsem riley kde je ale neodpisovala. Vsadím se že ale určitě doma jenom přece už je tma. Payton jel městem který bylo osvícený a čím dál víc jsme nabírali rychlosti a já  iděla v paytonových očích jak se soustředí ale zároveň ten hněv a smutek kterej ho nutil přidávat. Jeli jsme už 150 a já měla husí kůži, ačkoliv z nějakého důvodu jsem mu věřila. Payton dojel před riley barák a koukl na mě. Já to pochopila a běžela k domu, zazvonila jsem. Otevřela mi její máma a já ji rychle pozdravila a běžela k riley do pokoje protože jsem slyšela pláč až dolu do jejich obýváku. Když jsem chtěla otevřít bylo zamčeno. ,, riley to jsem já t/j" riley ihned odemkla a skočila mi okolo krku. ,, mě to tak strašně mrzí, poj jedeme za ním do nemocnice" ,, dobře, jedeme" riley se snažila si utřít oči a vysmarkat se ale přesto měla všude řasenku a rty měla napuchlé stejně tak i oči. Riley se rozloučila s mámou a běželi jsme k paytonovi do auta. Riley si sedla do zadu a my už jsme jeli. Payton stále držel rychlost a bylo vidět na riley že má trochu strach, jak rychle dýchá a přidržuje se. Za chvíli jsme byly v nemocnici a běželi jsme k recepci. ,, bohužel je ještě na sále, zabodl si nůž do břicha" sedly jsme se v čekárně kde byly už i dylanovo rodiče, a já utišovalal riley která byla naprosto špatná. Nemohla jsem se na ni takhle dívat.

Po dvou hodinách přišel doktor a šel rovnou za námi ,, je nám líto ale pan Hartman zemřel" oznámil nám doktor a já věděla že už teď je všechno hodně v prdeli. ,, vy si děláte srandu, on žije!!" ječela riley na celou čekárnu a já pro ni rychle sáhla ale ona mě odstrčila. ,, omlouvám se ale bohužel to pravda je" riley se chtěla rozeběhnout proti doktorovi ale payton a já jsem riley chytily. Riley začala hodně brečet a já jsem ji vtáhla do objetí. Riley mi brečela na rameni a s paytonem jsme ji odvedly ven. Na paytonovi bylo vidět jak by chtěl brečet ale předevšema nechce, riley ho prý nikdy brečet neviděla, já jo.
Riley chtěla bejt sama tak jsme ji vysadily u ní doma a řekli jejím rodičům aby se za žádnou cenu nezamkla ale aby měla soukromí ale aby ji pravidelně chodily kotrolovat když nechce být s námi. S payem jsme odjeli domu a payton za námi bouchnul dveřma a utekl k němu do pokoje. ,, je v pohodě?"
,, popravdě, je to hodně v hajzlu" běžela jsem za ním do pokoje. Payton začal všechno rozbíjet a v jednu chvíli rozbil zrcadlo který se rozlítlo na několik kousků a řízlo mě do obličeje a nohy. Když to payton viděl hned ke mě přiběh a začal mi pomáhat zastavovat krev ale jemu samotnýmu tekla spousta krve. Vzala jsem ho za ruku a šla s ním do koupelny. ,, začni si ošetřovat rány já to zvládnu sama." vzala jsem si ručník a vyndala kousek střepu co se mi zadral do nohy.. Na obličeji to bylo spíš povrchový. ,, krva moje noha je tak na 4 stehy" ,, moje ruka asi na víc" zavoalala jsem na joane aby nám pomohla zastavit krev z mojí nohy. ,, jedeme ihned o nemocnice" ,, já tam už nechci" suknul sebou payton. ,, já řekla jedem"