Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

jen Addison

Ráno když jsem se vzbudila celá nevyspalá všichni kromě paytona v místnosti byly. Myslela sem že je třeba jenom v koupelně ale když jsem se namáhavě donutila jít ke koupelně zjistila jsem že není ani tam a tak  jsem se bála kde je a co zase dělá. Vyběhla jsem ven a viděla jsem ho sedět pod stromem s partou kluků který tam kouřily trávu, chlastaly a braly nějaký drogy. Přišla jsem k nim a podívala jsem se vážně na paytona. ,, co zase bereš?" ,, nic jenom trávu jsem měl, kdy jedem domu?" zdál se mi jakoby si na nic ze včera nepamatoval a nebo zase v něčem jel a je mimo. Neměla jsem náladu si povídat s někým kdo zase fetuje, vešla jsem do chatky. Třískla jsem dveřma a ani jsem si neuvědomila že ostatní ještě spaly. ,, děkuju za budíček" ozvala se riley. ,, ty drž hubu a addi promiň nechtěla jsem tě zbudit" pousmála jsem se na ní a šla si najít zbytek svíc pár věcí. ,, proč jseš na mě tak nepříjemná?" zeptala se mě tupě Riley která asi čekala jak budu v pohodě. ,, no nejsem, doufám že máš s paytonem prachy páč já s váma nejedu, jdeš semnou addison nebo tu budeš s nima?" ,, jo jdu s tebou, i když to nechápu" addison si vzala nějaký svoje věci a rychle se šla ještě upravit. ,, počkám na tebe venku" zavřela jsem za sebou dveře a počkala venku. Payton mě zahlídl že už mám svoje věci a přišel za mnou. ,, kam jdeš?" ,, co se tak najednou staráš" vím, teď zním vážně hnusně když ještě před výletem bych se pro něj rozdala. Nemůžu ale koukat na někoho komu se snažím pomoct a on začně zase brát a táhnout to s mojí kámoškou i když já jsem celou tu dobu do něj asi blázen.

Po tom co jsme s addison vypadli z toho podělanýho kempu jsem riley ani paytona ve škole neviděla. Chtěla jsem se někoho na ně zeptata nebo jet po škole a zastavit se u nich ale můj mozek mi říkal že bych to neměla dělat protože mi stejně jenom ubližujou. Celý ty dny teď myslím jen na to že jedinej kdo se semnou teď baví ve škole je addison. A když ta chybí tak jsem tak naprosto sama, všichni ostatní mě maj za tu co způsobuje ostatním problémy, i když já se je jenom snažím řešit tak proč v šichni v mým okolí odcházejí? třeba to tak mám opravdu předurčené že mám být sama, nebo jenom nevědomě všem ubližuju? Opravdu nevím na tohle asi odpověď nenaleznu.

Vinnie doma poznal že teď na tom moc nejsem dobře a docela ho to trápí, slyšela jsem jak o tom mluvil s reggiem že semnou není něco v pohodě ale že se bojí o tom semnou mluvit, prej aby mě to pak netrápilo víc. Přesto o něco později vinnie za mnou přišel a zeptal se co se děje, to bylo když jsem měla otevřený dveře, seděla na zemi u postele a koukala na společnou fotku z raftu toho odpoledne kdy bylo všechno ještě v pořádku. Prostě odpoledne jsme byly jenom 4 emocionálně a některý i drogově narušený lidi co si chtěli někam konečně spolu vyrazit. Ale pak to všechno zkazí taková blbost, ale já bych neodjela kdyby to ráno tam payton byl a omluvil se, kdyby riley alespoň přišla a přiznala že k němu něco cítí, kdyby prostě řekli pravdu proč?

Zbytek dnů jsem váhala mezi tím jetsli za paytonem mám zajet nebo ne, co vlastně mám dělat. Nic o něm nevím, vrátil se vůbec? Cestuje te někde s riley a užívá si drog a chlastu? nebo se vrátil a dal se na léčení zavislosti? nebo alespoň teď leží doma a vyčítá si co udělal? Moje neustálý váhání mě dohání k šílenství. Nasedla jsem do autobusu na kterej jsem naštěští čekala jenom deset minut a pak jela na místo kde payton bydlí. procházela jsem mezi barákama dokud jsem nepřišla před ten jeho. Stála jsem tam a čekala jetsli náhodou neuvidím někoho za oknem, někoho mi mávat. Pak jsem si zpoměla jak jsem paytonovi zachránila život na střeše. Srdce mi začalo tlouct a já jsem zazvonila. nejdřív nikdo neotevíral ale po chvíli co jsem chtěla zvonek zmáčknout znovu se o tevřely dveře a tam stála ubrečená paytonova máma.