Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

uklízení

Nevyšla jsem ze svýho pokoje už asi dva dny a ani mě nikdo odsuď nedostane, nic jsem tu neuklidila jenom ležím v posteli a koukám na seriály nebo sedím v okně. Naštěstí koupelnu tu mám, nevím co bych jinak dělala. Telefon jsem rozbila o zeď a pak ho vyhodila z okna ven. Kluci mi začali psát zprávy že za všechno můžu já a že to já jim ty drogy dala protože jsem prej narušená. nenávidím je, nenávidím všechny. Mám vztek i na paytona a riley za to že si to vzali a co je k tomu vedlo to už netuším, možná jsem to byla já možná ne. Uprostřed dívání na seriál mi někdo zaklepal na dveře a skusil vzít za kliku.
,, naserte si všichni!" zařvala jsem a dál koukala na seriál ale když klepání nepřestalo tak mě to nasralo a já vybouchla. ,, kurva! řekla jsem ať všichni táhnete do prdele! nechci s nikým mluvit jasný?!" ,, to jsem já" ,, kdo já kurva" ,, charli" prudce jsem odemla a otevřela až se charli lekla. hned jsem ji vtáhla do objetí. Když mě taky obejmula roztekly se mi slzy. Protože jsem si uvědomila že naposled kdy jsem s riley mluvila když jsem ji poslala do prdele a nechala ji stát na chodbě. ,, t/j to nevadí já vím že máš vztek já to mám stejně, jsem taky doma a když jsi mi nebrala mobil a já neměla čílo na nikoho jinýho od vás zašla jsem ale tvoje mamka mi řekla že neví jestli mě sem pustíš ale já jsem ráda že jsi mě sem pustila." ,, hmm, ono je to prostě těžký když se moji dva nejlepší kamrádi málem zabijou a ostatní to svádí na mě" ,, já ne" ,, jediná"  ,, máš tu svinčík já to uklidím" ,, ne dobrý" ,, to není dobrý, nebudeš tu takle bydlet" ,, ale jo" ,, t/j já chápu že tě to zničilo ale mě taky, sice míň protože já se s riley zase tolik nebavila i když ona byla vážně fajn hodná holka ale to není důvod proč neuklízet" ,, je" ,, tak si lehni já to uklidím" ,, já bych se cítila trapně" oporovala jsem protože přece nenechám moji kámošku mi uklízet pokoj mezi tím co já budud ležet. Zvedla jsem se a začali jsme to uklízet. ,, jedla jsi něco?" ,, ne" ,, jsem si to myslela, tak tady máš" charli mi podala mekáč a já na nej koukala dost s odporem. ,, nechci" ,, já to tu nechám však ty dostaneš chuť" charli se pousmála.

Charli tu byla do večera a pak jela domu. Seděla jsem v pokoji a koukala na uklizenej pokoj, hned jsem se v něm cítila líp a dostala chu na ten mekáč ale cítila jsem se strašně blbě protože já budud jíst když moji dva kamrádi leží v bezvědomí v nemocnici. Vzala jsem si nakonec to jídlo a zakousla jsem se do jedné hanolky. PO pul hodině jsem snědla většinu ale už jsem nemohla, pácla jsem sebou na postel a civěla do stropu. Nechápala jsem proč by to někdo dělal. Chvíli jsem chodila popokoji a pak jsem uslyšela jak někdo tůká na dveře a ihned jsem se zastavila a přemýšlela jetsli mám říct jo nebo ne. Nkonec jsem se odvážila ale sedla si na postel a řekla jo. Otevřely se dveře a vnich stála mamka, vinnie, regii a táta. ,, jenom jeden" do místnosti vešel vinnie a sedl si ke mě. Mamka zavřela dveře a nejspíš cekala za nimi. ,, t/j víme že jsi tamten mobil hodila z okna tak tady máš novej, chtěli jsme se zeptat jak se cítíš" ,, hm žeby na hovno ale je to už asi trochu lepší" ,, jsem rád" vinnie riztáhnul ruce a já chvíli váhala ale pak mu do objetí skočila a pevně ho obejmula a začali mi znovu kapat slzy. ,, jsem ráda že tě mám za bráchu" ,, to já taky t/j" vinnie mě obejmul a potom odešel. Seděla jsem na posteli a koukala na krabičku s telefonem, přemýšlela jsem jetsli ji mám otevřít nebo ne ale nakonec jsem ji otevřela a zapnula.

V noci jsem zase nespala a začal mi zvonit telefon, podívala jsem se na něj a tam bylo neznámé číslo. Zvedla jsem to a ihned se do telefonu ozval hlas který jsem poznávala. Byla to jane, zněla vesele. ,, joane pomaleji" ,, jo promiň t/j, payton se začal probouzet, přijedeš?" ,,Já nevím jak je noc" ,, hele my tam teprve jedeme tak tě můžem vzít" ,, dobře " ,, za dvacet minut před tvým barákem" ,, dobře díky" ,, nemáš zač" típla jsem hovor a rychle a potichu si oblékla nějaký věci a učesala si vlasy. Hodila jsem na sebe bundu a šla potichu po schodech ven. Napsala jsem lísteček kdybych se nestihla vrátit. Obula jsem se a šla čekat ven. Koukla jsem na mobil a měla by tu bát za 6 minut. Jak jsem říkala zachvíli tu byla a já si sedla na zadní sedačku, ve předu seděla joane a chris a v zadu já s faith. ,, ahoj" pozdravila jsem všechny a oni mě. ,, ahoj t/j, můžem," ,, jo" vy jeli jsme a já sledovala lampy které ozařovali chodníky. Zchvíli jsem poznala že budeme blízko nemocnice. Hned jak jsme tak dorazily šly jsme k paytonovi na pokoj. Už koukal a usmíval se na svoji rodinu když ale viděl mě tak ho usměv přešel. ,, payi co je" zeptala se ustaraně jeho mamka. On ze mě nespouštěl oči a bylo vidět že mě tu nechce. kdyby mohl mluvit učitě by mě vyhna, i když nevím proč. ,, payi t/j za tebou chodila vždycky když mohla a bála se o tebe tak na ni nekoukej tak zle" jeho máma ho pohladila po hřebtu ruky a já to taky chtěla udělat jenomže jsem věděla že payton o to nestojí. Nemohla jsem tam sedět a oči se mi zalily slzama a já se zvedla a odešla z pokoje kde payton ležel. sedla jsem si na chodbu a zastavila doktora který tam měl namířeno. ,, kdy bude moct mluvit?" ,, možná už zítra, pokud se mu povede dobře ale co já vím tak měl mluvit už teď" ,, aha děkuji" doktor odešel a já seděla na chodbě a měla jsem složenou hlavu v dlaních..