Bez tíže // payton moormeier// dokončeno

Pokračuji

Začalo úterý a mě ten den skazila hend jedna věc. Z okan jsem videla že prší, super budu zase vypadat po cestě do školy. Připravila jsem se ale nemohla jsem najít deštník. Super! Musela jsem si tedy chvatnout do školy.

,, ahoj charli",, ahoj" pozdravil jsem Charli co okolo mě procházela. Musela jsem už na hodinu a tak jsem šla do třídy, riley seděla na svým místě a bavila se s tím novým klukem. ,, ahoj" ,, ahoj riley, co je novýho" ,, hmm asi nic až na to že támhle ti idioti maj blbý keci že jsme v jiný partě" ,, ahaaa" sedla jsem si vedle toho kluka se kterým musím teď sedět a povídala si ještě s riley, pak začala hodina. O ni se nic moc nedělo a já usnínala. Na jednu chvíli jsem usnula a moje hlava spadla na toho kluka, myslím že se jmenuje Marvin. ,, ježiš promiň" ,, v pohodě" a dál jsem se snažila vnímat hodinu ale moje únava mi to nedovolila, napila jsem se mýho pití a přetrpěla zbytek hodiny. ,, riley pojď jdeme za partou" táhla jsem riley o přestávce k naší nový a lepší parte ,, ahoj lidi" pozdravila jsem naráz s riley. ,, kde je payton" ,, nevím nepřišel do školy" odpověděla mi addi a charli už na mě poznala že mám strach ,, t/j on budev pořádku" ,, nic se nesmí podcenit" a během pár sekund jsem byla v tahu, slyšela jsem jak za mnou běží riley ,, t/j vždy nemáš auto" ,, nepotřebuju zavolám si taxi, čus" vzala jsem bundu a běžela ven. Venku jsem si zavolala taxi a přičekání si napsala omluvenku na zbytek dne. Taxi tam byl během deseti minut a já mu řekla ať si chvátne, nevěděla jsem co se děje teď ale radši ať jsem tam v čas než pozdě. Pán mi zastavil u jeho baráku a já zaplatila, došela jsem ke dveřím a skusila je otevřít, bylo odemčeno a tak mi došlo že nekdo bude doma. DOšla jsem do obýváku ale tam nikdo nebyl a tak jsem šla skusit paytonův pokoje, a ano ležel tam schoulený v klubíčku ,, paytone, co ti je" ,, t/j co tu proboha děláš?" ,, nebyl jsi ve škole tak jsem se jela na tebe podívat, měla jsem strach a vidím že ti je špatně, jedl jsi něco?" ,, ne" ,, jak dlouho?" ,, jsem u nějakého doktora nebo co?" ,, jestli nebudeš jíst tak tě zachvíli odveze záchranka ty pako" Přinesla jsem mu prášek proti bolesti is vodou a když jsem se vrátila payton vipadal ještě hůř. Položila jsem prášek na stůl a dala jsem mu ruku na čelo, měl horečku. Doběhla jsem pro teploměr, payton mě navedl kde všechno maj. Pak jsem mu zvḿěřila teplotu a měl 39. Musela jsem jěště skočit pro prášek na zmírnění horečky. Dala jsem mu prášek a šla udělat jídlo na který měl chut, popravdě neměl chuť na nic ale já stejně našla jídlo který by mu nevadilo a tolik se nehnusilo. Po tom co jsem mu připravila jidlo a donesla mu ho, vipadal už líp. ,, tady máš a všehno to sníš" ,, dobře" payton neodporoval a jídlo naházel do sebe, podala jsem mu skeničku s pitím aby to mohl zapít a pak odnesla talíř a umyla ho. Když jsem se vrátila payton spal a tak jsem zase si šla sednou do obýváku kde jsem byla na mobilu

Seděla jsem tam asi půl hodiny a pak jsem uslyšela jakoby někdo chtěl odemknout, pak ale ten někdo zjistil že vlastně odemčeno je a vešel dovnitř, byla to paytonova máma ,, dobrý den" ,, ahoj t/J co tu děláš a tykej mi" , dobře, payton bel ve škole a-" ,, cože a nevíš kde je?" ,, kdybych to nevěděla tak tu takhle vklidu nesedím, payton spí" ,, jakto?" ,, přišla jsem a bylo odemčeno a payton ležel v klubíčku na jeho posteli, měl horečku a dlouho nejedl, dala jsem mu prášky a uvařila rychlé jídlo, teď spí" ,, t/j ty jsi tak hodná, kolikrát o tobě mluvil" usmála jsem se. ,, dáš si čaj, kafe nebo něco?" ,, kafe, děkuju" udělala nám kaávu a sedly jsme si vy obýváku a povídali si. ,, t/j můžeš klidně jít domu jestli cheš, já se o něj postarám" ,, ne, já chvi vidět jak na tom je ale jestli nechcete abych tu b-" ,, ani to neříkej, já jsem ráda že tu jsi a pomáháš paytonovi, nikdy s eo něj nikdo takhle nezajímal"  ,, tak jsewm ráda že mám tu čest být druhá" ,, jak druhá" ,, myslím že vy jste se o něj starala od mala dost" ,, no úplně od mala ne.." ,, teď vás nechápu" ,, no payton je adoptovaný, vzali jsme si ho když mu bylo asi 10 let. Jeho pravý rodičeho zneužívali a mlatily, zažil si opravdový peklo a kvůli tomu má sklony k sebepoškozování" ,, ježiš to mi je líto" nahnalo mi to slzy do oči a já se rozbrečela. Joane mě obejmula a podala mi papírový kapesník.

Po hodině jsem slyšela jak někdo jde po schodech a bylo mi jasné že je to payton ,, jé t/j ty tu ještě jsi?" ,, jo chtěla jsem vědět jak ti je" ,, pomohlo to, břicho mě nebolí a horečku mi to srazilo jenom mě trochu škrábe v krku" ,, jsem ráda, vypadal jsi vážně příšerně" ,, dík no" ,, já to nemyslela zle" zasmáli jsme se a payton si sednul vedle mě, já jsem si o něj opřela hlavu a všichni jsme si spolu povídali, já jsem pak už musela jít a tak jsem se se všema rozloučila a šla.