Maybe one day [DNF] ✔️

~12~

POV DREAM
Když George zamkl, tak zamnou přišel. Vyzvedl mě na postel a sedl si na ní. Pomalu si mojí hlavu položil do klína a hladil mi vlasy.

„Dej si čas." Dělal mi na hlavě kudrlinky a uklidňoval mě.

Po chvilce jsem jen popotahoval a díval se na světlou komodu přede mnou. Je na ní fotka mojí rodiny a nějaký kaktus s mrtvým květem.

„Už je to lepší?" Ozval se nade mnou George. Otočil jsem se, abych na něj viděl. Pomalu jsem přikývl a očistil si slané tváře. Chvilku jsem se na něj jen díval. Světlo z mého okna mu zářilo na polovinu tváře. Lehce se na mě usmál a pohladil mě po líci. Zavřel jsem oči a zaměřoval se na ten pocit. Georgovy štíhlé prsty přejížděly po mé opálené kůži jako stébla trávy.

„Já... uh." Chtěl jsem něco říct, ale George mě přerušil.

„Nemusíš nic říkat když nechceš." Znovu se na mě usmál.

„Ale já chci." Řekl jsem mu s tichým hlasem. On se usmál ještě víc a jednu ruku odtáhl od mých vlasů. Místo toho vzal mojí ruku, a propletl prsty. Až teď jsem si všiml jejich velikostního rozdílu. „Já nevím jak to říct vlastně." Začal jsem a stále se na něj díval.

„Tak to zkus nějak vysvětlil." Nikdy jsem tenhle tón hlasu u něj neviděl. Je uklidňující ale zároveň motivující.

„Já nevím."

„Nemusíš-"

„Ale já chci." Okřikl jsem ho a znovu začal slzet. Odvrátil jsem pohled od něj znovu na komodu. Tak citlivý jsem.

„Chci ti prostě toho tolik říct ale- ale já nevím jak." Náš stisk zesílil. George si mě sesadil z klína a já se posadil vedle něho. Dal ruku na můj pas a druhou rukou mi shodil hlavu na jeho rameno. Pak mi znovu vzal ruku do své.

„Je to v pořádku Clayi. Všechno." Zašeptal a já se k němu více přitiskl.

Po několika minutách jsem hlasitě vydechl. George polekaně zvedl hlavu a já se lehce zasmál.

„Už je to lepší jo?" Zeptal se George veselým tónem. Povzdechl jsem si a přikývl. Zvednul jsem hlavu a podíval se na něj. „Nemám tu dneska třeba přespat nebo něco?" Usmál se a já ztuhl.

Potřebuju to... ale já nechci.

„Ne." Řekl jsem bez emocí. Georgova tvář lehce zesmutněla a kývl.

„Mám odejít?"

„Jo." Ne.
Sklopil pohled a já cítil pomalu přibližující se vinu. Ve dveřích se na ně naposledy otočil a usmál se. Poté zavřel a odešel.

Uslyšel jsem zavření hlavních dveří a svalil se na postel. Měl jsem chuť řvát do polštáře. Jako malý jsem to vždy udělal, když jsem něco pokazil, a cítil jsem se provinile.

Moje dveře se znovu otevřely. Líně jsem zvedl hlavu a uviděl Nicka.

„Co je?" Zamumlal jsem a znovu praštil hlavou do polštáře. Měl bych si už převléknout postel.

„Jídlo je dole. Pojď." Řekl a pak odešel.

Trvalo mi asi pět minut, než jsem konečně vstal z postele. Vyšel jsem z pokoje a šel ke stolu. Naposledy jsem jedl nějak ráno.
Na stole jsem uviděl řízek s kaší. Usmál jsem se a sedl si vedle Nicka.

On dojedl a ještě na mě chvilku koukal.
„Nechceš se... koukat na film semnou?" Zeptal se a já přikývl. Radostně vystřelil ze židle a skočil na gauč. Poklepal na místo vedle sebe a já se zasmál. Rád semnou sledoval filmy.

POV GEORGE
Došel jsem domů a vyrazil do kuchyně. Vytáhl jsem z lednice zbytek polívky a dal jí na talíř. Odnesl jsem to do mikrovlnky a nastavil jí na dvě minuty.
U čekání jsem se opřel o linku a přemýšlel o dnešním dnu. Protože nejprve to s tím Karlem, pak najednou příjde Sapnap s tím, že má Dream nějaký problém, a pak ani on neví, co s tím má dělat.

Řekl že mi chce toho tolik povědět, ale neví jak. Jak to myslel?

Mikrovlnka zapípala a já si vytáhl polévku. Pomalu jsem jí donesl ke stolu a posadil se. Co asi teď dělá Dream? Pomohl jsem mu vůbec? Udělal jsem mou návštěvou něco? Nezhoršil jsem to? Lžíce teplého vývaru mi rozehřála krk. Co se mu vlastně stalo? Na výletu se choval úplně normálně. Jedině že by mu někdo z rodiny zemřel? Rozešla se s ním přítelkyně? Vlastně se i o žádné nezmiňoval a smrt v rodině by mi alespoň řekl.
Neví jak to vysvětlil. Co by to bylo tak těžkého? Rozchod jde vysvětlil, nějaký omyl jde vysvětlil.
Nechci aby se trápil. Nechci ho vidět takhle plakat přímo přede mnou. Přímo v mém náručí. Nechci aby takhle strávil každý den.
Chci aby byl šťastný. Chci aby se probudil do nového dne, jako do toho nejlepšího. Chci aby se stále smál a usmíval. Chci aby se z toho co nejrychleji dostal. Chci mu pomoct jakýmkoli způsobem.
Prostě ho nechci vidět takhle...

Uklidil jsem talíř do dřezu a vyrazil do postele. Vzal jsem telefon a koukal na Dreamův kontakt. Proč si vlastně myslím, že mu můžu nějak pomoct? Má spoustu lidí kolem sebe. Možná si mě sice oblíbil jako kamaráda dost rychle, ale stále tu má třeba Sapnapa. Zná se s ním od dětství a dokonce spolu bydlí.
Ale proč by chtěl mluvit semnou, a ne s nim? Přišel ke mně do práce kvůli tomu. Nemá náhodou i víc lidí, které zná mnohem déle? Proč by byl ochoten mluvit jen semnou a ne s někým jiným?

Odložil jsem telefon na noční stolek a vzal notebook. Zapnul jsem si na něm netflix a pustil si další díl mého seriálu. U něho jsem následně i usnul.

Kámo sorry jestli je tahle kapitola taková huh, protože já jsem úplně na sračky z toho silvestra 😭

- 935 slov
- Hlasuj
- šťastnej novej rok :]