Maybe one day [DNF] ✔️

~10~

POV DREAM (omg)
Začalo se stmívat. Cestou do Londýna se ukázalo, že jsme celou dobu jely jinam. Takže v autě už sedím přes deset hodin. George tady mezitím v autě usnul. Vypadá roztomile když spí. Hlavně vypadal roztomile o vánocích a včera. Měl stydlivý výraz se skoro neznatelným úsměvem.

„Dreame?" Ozval se zepředu Wilbur a já odtrhl hlavu od okna.

„Hm?"

„Jak sis užil výlet?" Zeptal se a vjel na dálnici. Vydechl u toho a opřel si hlavu do sedadla.

„Dost dobrý to bylo. Jsem i rád že jsem vás poznal." Řekl jsem mu a uviděl jsem, jak si Tommy prohrábl vlasy.

„Hmm. Jak dlouho se znáš s Georgem?" Otočil se na mě a já pokrčil rameny.

„Tak před výletem jen pár dní." Zasmál jsem se a on lehce vykulil oči.

„Wow. George není ta osoba, která by tohle dělala."

„Co myslíš?" Otočil jsem se na George, který stále spokojeně spal.

„Že nějakého kamaráda zná tak týden a hned ho zve třeba k sobě domů. Já u něj doma byl poprvé po roce našeho přátelství." Zasmál se Tommy a tímhle naše konverzace skončila.

Posunul jsem si nohy dopředu a opřel si hlavu o okýnko. Zavřel jsem oči a užíval si čerstvě opravené díry na dálnici. Auto jelo hladce, takže jsem do pěti minut usnul.

Vzbudilo mě zastavení auta. Lehce jsme otevřel oči a uviděl jsem před námi mcdonald. Pomalu jsme popojížděly pro objednávku.
Celkem bych si dal, ale musel bych jim to potom nějak vrátit.

„Hej Dreame, já vím že nespíš. Dáš si něco?" Poklepal mi na koleno Tommy. Zvednul jsem hlavu a zamyslel se.

„Můžu?"

„Jasně." Zasmál se a čekal na mojí odpověď.

„Eeh. Asi Mcflurry. Je jedno jaký." Usmál jsem se a Wilbur přikývl. Možná je už pozdě na zmrzlinu, ale v autě je teplo.

Tommy mi podal 'jídlo' a já poděkoval. Wilbur zastavil na parkovišti vedle a v autě se rozvoněl fastfood. To způsobilo, že se George probudil.

„Čau ospalče." Se smíchem jsem do něj drcnul a dal si sousto mojí zmrzliny.

„Já chci taky něcoo." Zakňučel a Tommy mu podal hranolky. S radostí si je vzal a začal se ládovat. Už dlouho nic nejedl.

„Kdy budeme doma?" Zeptal se a Wilbur mrknul na navigaci.

„Asi za hodinu a půl."

„No tak to víc." Ozval se Tommy, který držel telefon v rukou. „Koukej."

„Oh."

„Co?" Zeptal se George s plnou pusou.

„Autonehoda. Tahle dálnice bude ucpaná. Musíme oklikou." Wilbur něco nastavoval na navigaci a najednou se tam objevilo pět hodin.
„My ještě pojedeme pět hodin?!" Skoro jsem vyprskl zmrzlinu.

„Ano.... Tyvole to nedám." Vydechl Wilbur a položil hlavu na volant. Už řídil od rána do večera. „Dreame umíš řídit?"

„Noo. Jo. Mam se vystřídat?" Zeptal jsem se ho a on hned otevřel dveře.

Vylezly jsme v podstatě všichni. Protáhl jsem se a Tommy s Wilburem si už sedly do auta.

„Hej Georgi." Chytl jsem ho za rameno.

„Co?" Zeptal se. „Chci spát."

Ušklíbl jsem se, když jsem došel k malému zanedbanému záhonku před autem. Vytáhl jsem pampelišku z hlíny a očistil.

„Dreame, co děláš?" Lehce se začervenal, když jsem držel pampelišku před ním. Usmál jsem se jeho náhlé ztuhlosti a zasunul mu ji do vlasů.  Oběhl jsem rychle auto a nasedl na místo řidiče.

Zasmál jsem se, když měl George na tváři stále roztomilý stydlivý úsměv, a upravil jsem si volant. Zkontroloval jsem si zrcátka a vyjel. Pět hodin budu řídit. Takovou dálku jsem v Anglii ještě nejel.

TIME SKIP

Zastavil jsem před mým barákem. Vystoupil jsem a tím všechny v autě probudil.

„Hele já asi vezmu George k sobě. Usnul by před dveřmi." Řekl jsem Wilburovi když vystupoval.

„Klidně." Promnul si oči a já otevřel kufr. Vyndal jsem nám batohy a odložil je na chodník. Otevřel jsem dveře od George a zatřásl s ním. Jen zabručel a znovu usnul.

„Tak zatim ahoj. Dík za výlet." Rozloučil jsem se s klukama a zavřel dveře. Měl jsem George v náručí a odnesl ho ke dveřím. Postavil jsem ho na nohy a on se v polospánku opíral o zeď. Sapnap ještě bude u rodičů v americe, takže bylo zamčeno.

Odemkl jsem a doma položil George na gauč. Došel jsem ven pro batohy a odložil je vedle botníku. George jsem znovu zvedl a odnesl do mojí postele. Já jsem se rozhodl spát na gauči. Šel jsem do Sapnapového pokoje a ukradl mu deku. Do pěti minut jsem byl opět v říši snů.

POV GEORGE
Probudil jsem se v pěkně měkké posteli. Více jsem se uvolnil. Už několik dní jsem spal jen na kameni v prostěradle.
Otevřel jsem oči a hned se posadil. Nebyl jsem u sebe doma.

„Dobré ráno." Ve dveřích se objevila Dreamova hlava s úsměvem.

„Jsem u tebe?" Zeptal jsem se ho a on přikývl. Měl pokoj v podkroví, takže jsem ležel v posteli, která byla pod střešním okně. Měl to tady dost útulný a moderní.

„Udělal jsem snídani. Vstávej." Řekl Dream a odešel. Vstal jsem a měl na sobě stejné oblečení jako včera. Neřešil jsem to a vstoupil na chodbu. Sešel jsem po schodech dolů a obdivoval to tu. Byl tu hlavně pořádek.

Posadil jsem se k světlému dřevěnému stolu a přede mnou přistála míchaná vajíčka. Hned jsem se do nich pustil. Každé ráno jsem snídal nějaké pečivo a bylo čím dál víc a víc tvrdé.
Celou dobu co jsem snídal, tak se na mě Dream díval. Nějak jsem to neřešil a spokojeně si jedl.

„Chutná?" Zeptal se mě Dream.

„Jo. Jen to je celkem slaný." Řekl jsem mu a on se zamračil.

„Tak jsem tam dal něco speciálního no." Zasmál se Dream a já se zašklebil

„No tak. Nechovej se jak malý dítě." Okřikl jsem ho a zvedl se.

Vzal jsem talíř a odnesl jsem ho do dřezu. Vrátil jsem se ke stolu, kde se Dream stále přihlouple smál. Posadil jsem se vedle něho a najednou někdo otevřel dveře. Oba jsme se otočily a v nich stál ten barman z toho klubu. Musel to být Sapnap. Myslím.

„Čau." Dream se zvedl a šel za ním. Taky jsem se zvedl a vzal si batoh, který byl vedle botníku.

„To dojdeš domů?" Zeptal se mě a já přikývl. Nic jsem dál neřekl a odešel ze stále otevřených dveří. Až teď jsem si uvědomil, že mám pampelišku stále ve vlasech.

Už se zeptám teď
Happy ending nebo smutnej?

- 967 slov
- Hlasuj シ
- snad tahle kapitola neni zmatená xd