Maybe one day [DNF] ✔️

~11~

POV GEORGE
Už je to tři týdny od konce našeho výletu a můj život se zase vrátil do starých kolejí. Každý všední den jsem v práci a o víkendech nedělám v podstatě nic. Jsem jen na telefonu nebo něco zahraju s Dreamem. Za tu dobu jsem ho vlastně osobně potkal jen dvakrát. Jednou jsme se potkaly v kavárně a podruhé to bylo hned den po té cestě autem. Zapomněl jsem si u něj doma nabíječku na telefon.

Teď tu jsem na cestě do práce. Už zbývá jen pár metrů, a budu tady zase skoro celý den.

Pozdravil jsem paní Jacobsovou, která mi dala do rukou teplé kafe. Poděkoval jsem a sednul si za počítač. Zrovna v tu chvíli se ozval zvonek ode dveří. Podíval jsem se a uviděl tam vnuka paní Jacobsové. Karl.

„Ahoj." Pozdravil jsem ho a on mi zamával. Podal mi knížku a pak někam odběhl. Po asi minutě se vrátil s románem.

„Emm. Ty jsi George viď?" Promluvil na mě Karl.

„Jo proč?"

„Nejsi kamarád Dreama? Claye?" Ukázal na mě prstem a já přikývl. „Ah. Dost se o tobě zmiňuje." Zasmál se a já se usmál.

„A jak?" Vyhrkl jsem otázku z úst. Hned jsem to chtěl odvolat.

„Že jsi prý milý, hodný, hezký, roztomilý a tak." Mrknul na mě a já mu dal knihu do rukou. Nic jsem mu neřekl a on odešel. Fakt o mě takhle povídá před kamarády?

Po několika minutách jsem znovu slyšel dveře. Podíval jsem se do dveří a uviděl paní Smithovou. Nesla zase svojí těžkou tašku.

„Tentokrát dřív jo?" Do místnosti vtrhla paní Jacobsová.

„Tentokrát jo." Obě se zasmáli a ona přede mě položila tašku. Všechny knížky jsem vyndal. Myslím si, že jsou všechny nedotčené.

Ty dvě si začaly povídat o nějakých ženských věcech. Většinou mě nezajímají. Odposlouchávám jen drby, a stížnosti na jejich děti. Někdy se snažím zadržovat smích. Třeba jednou vedly rozhovor o sousedství Smithové. Řekla, že její soused je zloděj. Ale to je naprostá blbost. Vedle ní bydlí rodina Noveschoschových. Všichni pracují u policie, až na nejmladšího syna.

„Paní Jacobsová." Přerušil jsem jejich rozhovor a dal před ní knihy. Ona přikývla a šla je vrátit do knihoven. Paní Smithová hned odešla zpět do dětského oddělení. Po pravdě... nechtěl bych být její dítě. Každou noc by mi strkala knihy pod nos a já bych jí jen neměl rád. Určitě musí věřit na horoskopy, a řídí se podle těch divných textů v časopisech. Podle mě její děti ani z toho nejsou moc rádi. Občas je potkávám v kavárně. Je tam s dvěma syny. Jeden sedí naproti mamce u stolu a dívá se ven přes okno s prosebným pohledem. Druhý je v rohu v dětském koutku. Hraje si tam s autíčky a jezdí s nimi po stěnách. Jednou jsem dokonce seděl vedle něho, a on mi jezdil autíčkem po stehně. Bylo to roztomilý.

Paní Smithová přede mě dala znovu knížky. Přišlo mi, že jich je víc než posledně.

„Nepůjčujte si je zbytečně?" Zeptal jsem se jí uvelebil se na židli.

„Noo... musím k tomu Toníka nějak donutit." Mam chuť jí říct do očí, že i když jsem jejich domov nikdy zevnitř neviděl, tak vím, že to toho Toníka opravdu nebaví.
Pomalu jsem přikývl a dal se do práce.

Paní Smithová odešla a já šel do malé kuchyňky uklidit hrníček od kafe. Vrátil jsem se a uviděl. Sapnapa?
Povídal si s paní Jacobsovou a jakmile si mě všiml, tak zamnou přišel.

„Ahoj Georgi." Pozdravil mě a já se jen usmál.

„Potřebuju si s tebou promluvit."

„Emmm... jasně. Chceš kafe?" Zeptal jsem se a on přikývl. Zavedl jsem ho do zadní místnosti a nechal vařit vodu.

„Tak? Mluv." Posadily jsme se na gauč a poslouchaly hluk konvice.

„No takže. Je to ohledně Dreama." Začal a vydechl. „Víš. Od tý doby co jste se vrátili z výletu, tak moc nemluvil. A teď poslední týden ani nevycházel z pokoje."

„Nechápu." Vstal jsem a za chvilku přinesl Sapnapovi kávu. Poděkoval a usrkl si.

„Nepustí mě k sobě a vyjde jen pro jídlo. Chtěl jsem ho vzít třeba do kina, ale on to odmítl." Znovu si usrkl kávy.

„A proč to říkáš mně?" Zeptal jsem se ho a on vydechl.

„Nechoval se nějak jinak na tom výletu? Neudělal mu tam někdo něco? Takhle se naposledy choval, když mu zemřela babička." Podíval se mi do očí a já pokrčil rameny.

„Choval se úplně normálně. Zkoušel sis s ním promluvit?"

„No chtěl jsem- ale on nechtěl." Sklopil pohled a já si povzdechl. V ten moment se na mě znovu podíval. „Nechceš to zkusit ty?"

„Co?"

„Promluvit s ním. Podle toho co o tobě povídá, by to mohlo být dobrý." Usmál se na mě a já pokrčil rameny. „Dneska po práci bych tě vyzvedl."

„Jo klidně." Zachechtal jsem se a šel uklidit už prázdný hrníček od kávy. Rozloučily jsme se a já se vrátil ke práci.

Když jsem seděl v Sapnapovém autě, cítil jsem se nervózně. Nevím proč, ale prostě jsem měl ten divný pocit v břiše. Takový ten pocit třeba před testem do školy.

„Jsme tady." Řekl Sapnap po pár minutách. Odpoutal jsem se a vystoupil z auta. Vydechl jsem a následoval Sapnapa. Dveře od jejich baráku se otevřely, a já si odložil bundu.

„Rovnou tam asi běž. Dům musíš znát." Usmál se na mě Sapnap a já kývl.

Vyšel jsem schody nahoru a objevil se před Dreamovým pokojem. Vydechl jsem a zaklepal na dveře.

„Co je Nicku?" Ozvalo se z druhé strany a najednou se vedle mě objevil Sapnap.

„Říkej mu Clayi. Cítí se s tím víc v pohodě v takovýhlech situacích." Zašeptal a vydal se do vlastního pokoje.

„To jsem já Clayi." Znovu jsem zaklepal a chvilku se nic nedělo.

„C-Co tu děláš?" Zeptal se Dream a já slyšel, jak je blíž ke dveřím.
„Sapn- Nick mi řekl, že jsi teď celé dny v pokoji. Poprosil mě, jestli bych si s tebou mohl promluvit." Uslyšel jsem nějaké mumlání. Otevřely se dveře a v nich stál Dream. Oblečení měl pomačkané a vlasy rozcuchané. Kruhy pod očima byly znát.
Vešel jsem k němu do pokoje a bylo tu celkem čisto. Až na to že tu byla jedna velká hromada oblečení, a přeplnění odpadkový koš.

POV DREAM
George se rozhlížel po mém pokoji. Snažil jsem se zadržet moje slzy. Jsem tak přecitlivělý.
Podíval se na mě a mile se usmál. Otočil jsem se k posteli a slzy mi začaly stékat po tvářích. Začal jsem si ustlávat postel, abych se na něj nemusel dívat.

Nezvládl jsem to...

Klekl jsem si na kolena a hlavu zabořil do matrace. Brečel jsem do prostěradla, jako malé děcko.

„Clayi. Co se děje." George přišel zamnou a dřepnul si vedle mě. Když už jsem pár minut nic nedělal, tak se zvedl. Uslyšel jsem zvuk zámku.

Kámo co mu je? Hmm nevím xd

- 1108 slov
- Hlasuj 🧜🏼‍♀️