Maybe one day [DNF] ✔️

~14~

TIME SKIP

POV GEORGE
Už je to pár dní, od toho okamžiku kdy jsem potkal Dreama v kavárně. Momentálně se chystám na tu oslavu jeho kamaráda. Spoléhám na to, že si konečně trochu užiju, nebo tam najdu nějakého kámoše. Vím, že jsem před lidmi lehce uzavřený, ale alkohol mi dost pomáhá. Uvolní mě a já se tolik nebojím nových lidí.

Došel jsem nahoru do skříně a dokořán jí otevřel. Až teď jsem si všiml jak málo oblečení mám...
Postavil jsem se a vydechl. Přesunul jsem se ke skříni a zavřel oči. Začal jsem rukou jezdit v oblasti mikin a jednu náhodně vytáhl. Hodil jsem si jí pod nohy a přesunul ruku do druhé části skříně. Vytáhl jsem spodek a dal ho pod mikinu. Stoupnul jsem si a vyrazil do koupelny. Mám tam jediné zrcadlo v celém domě. Nechápu, proč si nepořídím další.

Hodil jsme oblečení na umyvadlo a svlékl se. Došel jsem si do pokoje ještě rychle pro moje oblíbené triko a dal si na sebe mikinu. Byla čerstvě vypraná, takže jsem nasál vůni mojí pračky. Nechápu co se mi na tom líbí, ale prostě to miluju.

„Kurva." Vydechl jsem, když jsem se podíval na druhou věc, kterou jsem vytáhl ze šatníku. Byly to moje staré šedé tepláky. Nosil jsem je každý den, když mi bylo třeba 20. Rychle jsem se rozeběhl zpět ke skříni a snažil se najít cokoliv jiného. Dal jsem ruku úplně dozadu šatníku a vytáhl černou sukni mojí ségry. Vydechl jsem a hodil jí na postel. Budu jí to muset dovézt. Je to myslím z noci, když tady přespávala kvůli rande.

Znovu jsem se rozeběhl do koupelny a podíval na sušičku. Musel jsem ještě počkat hodinu, než to můžu vyndat, a to za deset minut musím vyrazit. Povzdechl jsem si a nandal si tepláky. Stále mi byly akorát, což se divím, když je to tolik let. Někdy mám pocit, že rostly semnou.
Upravil jsem si vlasy a šel pro základní věci. Všechno jsem narval do kapes od bundy a zamkl dveře.

Opět jsem si vyhledal tu obrovskou vilu v mapách a vyrazil. Nebylo to vlastně tak daleko od mého domu. Do patnácti minut bych tam měl být. Dream mi řekl, že bude čekat přede dveřmi tak uvidíme. V podstatě mohu potom jednoduše odejít.

Přišel jsem do ulice, kde by ten barák už měl být. Uviděl jsem spoustu lidí na chodnících, kteří měly stejný směr jako já. Ten jeho kamarád musí být fakt bohatý.

Došel jsem před opravdu veliký dům. Musel mít tak tři patra a člověk by se ztratil i v koupelně. Barák ani nebyl nějak ozdobený. Myslím si, že maximálně zevnitř něco bude, a to ještě třeba jen jeden balónek. Nevím jestli by měl někdo nervy vlastně zdobit tenhle barák třeba na vánoce. Muselo by to zabrat týdny.

Proplížil jsem se mezi lidmi před terasou a vešel na ní. Bylo tu taky hodně lidí. Musím se co nejdřív něčeho napít, než z těch lidí vybuchnu.
Šel jsem ke dveřím a spatřil Dreama, jak se opírá o zeď hned vedle. Měl černé džíny a bílou košili. Vypadal dobře, to nebudu lhát.

„Ahoj." Postavil jsem se před něj a on se hned usmál. Taky mě pozdravil a chvilku na mě jen koukal.

„Vážně si sem bereš tepláky?" Zasmál se a já protočil oči.

„Nic jiného jsem neměl. Až na sukni. Půjdeme dovnitř? Chtěl bych si něco dát." Už byla tma a já měl hlad.

Vešly jsme honosnými dveřmi do velké předsíně. Byla v ní samotná televize, což jsem absolutně nechápal. „Ty už si tu někdy byl, že se tak vyznáš?" Zeptal jsem se Dreama, když jsme došly za asi minutu do kuchyně.

„Vlastně jo. Co si dáš?" V kuchyni bylo také hodně lidí. Dream všechny odstrčil a otevřel poličku nad lednicí. Vyndal křupky a pak dal na pult misku. Nasypal do ní celé balení, a obal odhodil na zem. „Na." S úsměvem mi to podal a posadil se na linku. Vyskočil jsem vedle něho. „Tak počkej tu. Přinesu ti ještě něco k pití a pak bych tě zavedl za kámošema." Řekl mi a já přikývl. Seskočil z linky a šel pryč z místnosti.

Rozhlížel jsem se tady, jestli tu někoho neznám. Nikdo takový tu nebyl. No i když. Na terase jsem zahlédl jednu holku, která je dost často v kavárně, kam chodím skoro každý den. Jinak každého tu vidím snad poprvé v životě.

Za chvilku se Dream vrátil s vínem. Znovu se šmátral v kuchyni a vyndal dvě sklenky. Ty naplnil a jednu mi podal. Přiťukli jsme si a zasmáli se.

„Tak zamnou." Vzal mi zápěstí a oba jsme dopadly na zem. Celou dobu jsem ho poslušně následoval, dokud jsme nedošly do obýváku. Byla tu opravdu velká pohovka do tvaru L. Před ní stál široký konferenční stolek a na stěně vysela snad největší televize, kterou jsem kdy v životě viděl. Bylo to jako mini kino.
Na pohovce seděla skupinka lidí, kteří se podobaly mému věku. Dream mě donutil se posadit vedle nich, takže typuju že to budou ti jeho kamarádi.

Na jedné straně seděl hnědovlasý brejlatý kluk. Vypadal celkem mile a měl černé triko. Vedle něho byl Sapnap, kterého jsem poznal. Vedle Sapnapa seděl kluk celkem vysoký. Měl hodně světlé vlasy a vcelku velké čelo.

Pak mě tu zarazil další kluk. Vypadal jako kdyby se s ním minimálně desetkrát rozešla přítelkyně a před chvilkou se probudil. K snídani si dal nějaké drogy, a pak vykouřil několik cigaret. Díval se do prázdna s úplně zničeným výrazem. Měl černé vlasy, které jsem neviděl přes adidas čepici.

Vedle něj seděl Karl. Toho jsem taky poznal. Až moc dobře.
A poslední člověk měl takové světle hnědé vlasy. Vypadal jako Krasoň ze Shreka. Tedy alespoň pro mě.

„Oh Dream. Čuss." Všichni se pozdravily a pak na mě spadly všechny pohledy. Sapnap s Karlem se usmáli, ostatní kluci potom taky ale ten depresivní kluk furt ne. Spíš měl pohled, jako kdyby mě chtěl právě teď zabít.

„Tohle je George. Georgi támhle je Bad, Sam, Sapnap, Quackity, Karl a Punz. Neboli Darryl, Sam, Nick, Alex a Luke." Usmál se a já se to všechno snažil zapamatovat. Všichni mě pozdravily a dokonce i ten depresivní. Quackity myslím?

Koukl jsem se na Dreama, který se pyšně usmíval. Jsem rád, že je to zase tenhle Dream. Ten šťastný a usmívající se. Teď jen chci, aby to vydrželo co nejdéle.

Teď jdu psát test xd

- 1050 slov (to jsem dost protáhla 😎)
- Hlasuj kūrvā