Maybe one day [DNF] ✔️

~35~

Doporučená songa yooo:
Girl of My Dreams od Guti
(Actually celkem vibe na takový ty 3am noci, kdy čumíš do blba xd)

POV GEORGE

Nanesu si kaši na vidličku, kterou si strčím do úst. Pomalu žvýkám a očkem sleduju Dreama, který sedí vedle mě. Je zabraný do toho, aby ukrojil kus jeho masa a nevšímá si mě.

Vrátil se domů asi před půl hodinou. Hned šel vařit večeři, a já předstíral, že se koukám na televizi. Seriál byl pro mě v podstatě jen hluk v pozadí, protože jsem přemýšlel o tom, co mu mám vlastně říct. Nejspíše jsem nechtěně objevil jeho nejutajovanější tajemství.

Když jsem tak o tom přemýšlel, tak mi všechno najednou do sebe zapadá. Větral, protože nechtěl, aby to v jeho pokoji zapáchalo. Stěžoval si na nevolnost a bolení hlavy, což je taky možné. A pak to krvácení z nosu tomu dodává ten poslední puclík do skládačky.

„Dreame?"

„Hm?" Zahučel ještě s jídlem v puse. Natáhl se pro sklenici vody, a já v hlavě začal vyšilovat.

„Víš jak ehh... tě v poslední době bolí hlava, krvácí ti nos a tak?" Vydechl jsem. „Nechtěl by si zajít k doktorovi nebo něco takového?"

„Nevidím potřebu." Řekl bez emocí a pokračoval dál v jídle.

„Bojím se o tebe." Kousl jsem se do rtu a přehraboval se vidličkou v kaši. Vůbec nic jsem nesnědl.

„Neboj Georgi. Jsem v pohodě." Stále se na mě nepodíval a znovu jedl.

„Jsi si jistej?"

„Jo."

Má to cenu? Snažím se teď jen dokopat k tomu, aby mi to řekl sám. Chci aby mi řekl sám do očí, že je v pohodě, že to má pod kontrolou, a že si uvědomuje všechna rizika. Vím, že celkově nějaké drogy nejsou neškodné. Pomůžou vám vyřešit nějaké psychické problémy, ale to se taky může pěkně podělat a toho se právě bojím.

Cítím ten nervózní pocit v břiše, jako kdybych měl jít na zkoušení před tabuli ve škole. V hlavě mi poletuje nespočet otázek, na které mi může odpovědět jen ten jeden člověk vedle mě, ale jak si mohu být jistý, že mi odpoví?

Možná to až moc řeším. Bez tak znovu nad tím moc přemýšlím, a v hlavě si představuju zbytečně dramatické scénáře.

„Haló Georgi." Před obličejem se mi mihne ruka. Probudí mě z myšlenek, a já uvidím vedle sebe šklebícího se Dreama. „Nechceš se jít ještě jen tak projít?"

„Um... ne, vlastně ne. Potřebuju ti něco říct." Zadržel jsem dech.

„Jo jasně. Tak počkej odnesu talíře." Políbil mě na nos, a odešel s nádobím do kuchyně. Povzdechl jsem si, a klepal prsty do stolu. Bude na mě naštvaný?

„No tak co chceš?" Dream se vedle mě do minuty posadil.

„No eh," jak mam začít? „když jsem dneska uklízel dům, tak jsem ve tvém pokoji našel určité... věci."

Dream se potichu zasmál. „Jaké?" V jeho výrazu je jisté pobavení, ale v jeho očích vidím, že šílí, protože ví..

„Našel jsem tvojí zasranou marihuanu Dreame."

V ten moment Dream vedle mě zamrzne úplně. Odvrátí pohled do dálky. Mlčí.

Ozve se až po dlouhé minutě. „O čem to mluvíš?"

„Nejsem blbej Dreame. Klidně pro to ještě dojdu-" ve stoupání ze židle mě zastaví jeho ruka. Přitiskne mě zpět na židli, ale on stále zírá někam jinam než na mě.

„Georgi já-" začne, ale já ho přeruším.

„Jak dlouho tam vlastně je? Měsíc? Půlrok?"

„Georgi-"

„Nemůžu ti uvěřit Dreame." Stálé něco říkám.

„G-"

„Jsem na tebe tak naštvaný. Jak si to vůbec utajil? Kde si to sehnal?"

„Kurva. Drž hubu!" Zařve a seřve pěst. Ztrácím slov. „Nikdy ses o tom neměl dozvědět." Pokládá lokty na stůl a položí si obličej do dlaní.

„Takže jako si chtěl tady hulit bez mého vědomí?" Bouchnu do stolu. On jen mlčí, a stále si skrývá tvář. „Nemam na to." Pronesu a zvednu se ze židle. Chci vyjít do schodů, ale uslyším vzlyk.

Zastavím se a otočím. „Dreame?" Přiblížím se k němu a zaplaví mě vlna viny, když si uvědomím, že brečí. „Hej hej hej v klidu." Hned se znovu posadím a přemýšlím co udělat. Nakonec mu začnu hladit vlasy. Pomalu zvedá hlavu. Konečně se dívá na mě.

„J-Já nechtěl jsem na tebe řvát." Lehce se mu klepe spodní ret. Slzy se mu kutálejí po opálených tvářích. „Prostě nevím Georgi. Nejde přestat."

Přisunu si židli blíž, a on mě obejme. Pláče mi do ramene, a já se cítím zle za to, že jsem na něj před chvílí mluvil tak toxicky. Mohl jsem to vyřešit v klidu, jen jsem debil.

„Je toho víc?" Zeptám se potichu. Jeho mlčení mi dá odpověď. „Můžu zavolat třeba do nějaké léčebny nebo tak něco."

„N-ne já to zvládnu." Popotahuje, a já stisknu jeho ruku.

„Promiň že jsem tak naléhal." Zabořím nos do jeho vlasů a vydechnu. „Jen nechci, aby ti něco bylo." Víc se ke mně přitiskne. Trochu se nad tím pousměju a podívám se na hodiny. Ukazují, že je přesně šest večer.

omg so crazy... sry že teď bude horší vydávání, ale ten čas teď plyne až moc rychle, a nestíhám lmao.

Taky jsem tuhle mrdnutou kapitolu psala tak 10x, protože se mi prostě nelíbila 💀. Nejde to napsat prostě.

- 840 slov (víc fakt nedám)
- HLASUJ PLS 😘