Maybe one day [DNF] ✔️

~24~

Právě jsem vypočítala že tahle fanfikce má přesně 25 154 slov a průměrně by vám tohle zabralo přečíst 2,4 hodin 😳

Btw doporučená songy:
The Wisp Sings od Winted Aid (spíš tuhle)
Friends od Chass Atlantic
Ani nevim proč je sem dávám xd

POV GEORGE

„Co ty na to? Vyrazily bychom někam na hezké místo." Zasmál se Dream a zabořil hlavu do mého krku. Jeho vlasy mě začaly šimrat po dolní čelisti a bradě. Cítil jsem hlavně jeho rty, a to mě dostalo do rozpaků.

„J-já budu muset jít." Vyhrkl jsem, a hned se postavil na nohy. Dream nasadil dost zmatený výraz. „Ahoj-" Zavřel jsem za sebou dveře od jeho pokoje a rozeběhl se dolů po schodech. Rychle jsem si ozul boty a práskl hlavními dveřmi.

Doslova jsem běžel asi celých deset minut domů. Za tu dobu, byla moje hlava úplně prázdná ale teď? Je plná posledních asi třiceti minut. Je to jako kdyby to ovládalo mou mysl. Každá věc v mém domě s tím nějak souvisela.

Došel jsem do pokoje, a rozhodl se trochu zrelaxovat. Šel jsem do koupelny, a tam začal napouštět vanu. Přidal jsem tam bublinky a opřel se o umyvadlo.

Proč jsem vlastně odešel? Bál jsem se.

Co jsem mu před tou chvilkou řekl? Že ho kurva miluju.

Co mi on před tím řekl? Že mě taky miluje.

Co jsem udělal jako srab? Odešel jsem. Bože jsem hroznej.

Vana už byla akorát, tak jsem vypl kohoutek. Svlékl jsem se a oblečení hodil na zem. Pomalu jsem vlezl do teplé vody. Uvelebil jsem se a znovu se ponořil do svých myšlenek.

Jaké by to bylo být jeho přítel? Každý den bych usínal a vstával v jeho náručí? Jaké je to vlastně chodit s klukem? Jaká by byla svatba? Jak by to vzala moje rodina? Odsoudila by mě? Jakej by byl názor společnosti, kdybychom se políbili na veřejnosti?

Jsem vlastně gay? Celý život jsem chodil jen s holkama, ale je pravda, že jsem se párkrát díval i po chlapech. Na prvním rande mojí poslední přítelkyně, mě dost zaujal jeden číšník. Měl  hnědé vlasy, ale vepředu bílé. Měl hezké rysy, a kráčel od stolu ke stolu velmi elegantně. Pak to si taky pamatuji, jak jsem byl pár dnů po rozchodu vztahu venku, a tam seděl pěkný kluk s vlasy jako ptačí hnízdo a hnědými jako dřevo. Dokonce jsem byl tak před pěti lety na jednom 'rande' s klukem...

Ale lišily se od Dreama. Každý z nich měl nějaké nedostatky, jako třeba až nezdravě velkou chamtivost a tak, ale Dream opravdu ne. Jako kdyby jeho tvář vytvořil řecký bůh, a dělal na tom celý život. Jeho celé tělo je jako socha z porcelánu, která se povedla až nevěřícně pěkně.

POV 3. OSOBA (nvm jestli to je 3. lol)

Dream, od té doby co George práskl dveřmi, se nepohnul ani o centimetr. Přemýšlel o tom, jestli neudělal něco špatně. Jestli na něj moc tlačil, mluvil moc rychle, dělal ukvapené věci...

„Jsem doma!" Ozvalo se barákem a Dream hned vstal. Rozeběhl se dolů po schodech a uviděl jeho spolubydlícího v kuchyni. „Jak to šlo s G-" ani nestihl dopovědět větu, a Dream ho svíral v náručí. Začal mu plakat do ramene, kam si položil hlavu. „Ah notak. Co se stalo?" Sapnap se pomalu přesunul k barovým stoličkám. Dream se na jednu posadil a on si tu svou přisunul blíž k němu. Vyskočil a objal staršího chlapce kolem ramen. Tím mu naznačil, aby mluvil.

„J-Já mu vše řekl, a on taky a-ale." Dream se natáhl pro ubrousek vedle něj. „P-Pak jsem ho svíral v náručí, a on jen tak odešel." Utřel si slzy do posmrkaného ubrousku, a mnul si ho v rukou.

„Jak jako odešel?"

„Prostě se sebral a práskl dveřmi." Vyjekl blonďák a praštil hlavou o kuchyňskou linku. Plakal do studeného materiálu, a ucítil Sapnapovi ruce, jak ho začaly hladit po vlasech.

„Pššt. Bude to v pohodě-"

„Ale co kurva jsme!? Neříkej mi že jsme jen přátelé. Nedává to žádnej smysl!" Dream teď doslova řval. Jeho vzlyky se rozléhaly po domě, a dobře postavěné stěny odrazovaly ten zvuk zpět do jeho uší. Třásl se mu spodní ret, a nemohl ze sebe vypustit žádné slovo. Na lince pod jeho obličejem, se začala tvořit kaluž slz.

„Dreame." Brunet vůbec nevěděl jak reagovat. Utěšování nepomáhalo, a takhle se nechoval hodně dlouho. Mohl jen tedy poslouchat smutné vzlyky jeho přítele. Občas sem tam poslouchá jeho šepot.

„Georgi. Pojď sem."

„Clayi podívej se na mě hned teď!" Zavelel najednou Sapnap. Dream s sebou cukl nad leknutím. Hned zvedl svou hlavu, a menší chlapec mu věnoval smutný pohled. Rudé oči, mokré tváře, vlasy na všechny strany. „A teď mě poslouchej. To George je tu ten, kdo udělal chybu."

„Ne Sapnape to já. Moc jsem na něj tlačil-"

„Ne ty ne. Udělal jsi úplně vše, co bylo třeba. To on potom bez známého důvodu odešel. Nechal tě tu, a podívej." Sapnap ani nevěděl, jestli jeho slova dávají smysl. Pokaždé když je nervózní a vystresovaný, tak brblá blbosti, které by nikoho na světě nenapadly.

„Tak co mám dělat." Dream mluvil potichu, ale zároveň dost nahlas na to, aby ho mladší slyšel. Mnul si prsty na rukou a nevědomky se mu třásly nohy.

„Podívej. George není hloupý člověk. Určitě si teď uvědomuje, jakou chybu udělal, a snaží se přijít na to, jak jí napravit."

A to Sapnap mluvil pravdu. George ležel bez pohybu ve vaně a mnul si spánky. Proklínal se za to, že jen tak odešel bez žádného vysvětlení. Každou chvilku civěl na telefon na umyvadle, a čekal tam zprávu od Dreamova spolubydlícího. Jak mu tam přeje aby se zabil, protože je teď Dream úplně v slzách. Plaká do polštáře, a on neví co má dělat.

George ani Dream to nikdy ve vztazích takhle náročné.

Třeba mi s touhle kapitolou pomáhal chábr, se kterym jsem volala na discordu, a skoro celou dobu mě rozptylovával mluvením o olympijských hrách, takže tohle mohlo být napsaný trochu líp xd.

- 941 slov
- Hlasuj a dostaneš DeSeT tIsÍc KoRuN jak humi vole
- běž si pro nějakou chálku kámo. Ať jsi safe :]. (Nezajímá mě fakt, že je 2:27 ok? 💀)