Maybe one day [DNF] ✔️

~39~

9k woohoo fenks
Funfekt: fanfikce má 39 186 slov, takže ti to zabere asi 3,2 hodiny na přečtení

POV GEORGE (stejně jinej pov už asi nebude. Když už tak možná 3. osoba)

„Čau." Zamávám Dreamovi a zavřu dveře od auta. Rozejdu se do knihovny a odhodím batoh ke stolu.

„Dobré ráno Georgi." Usmála se na mě paní Jacobsová a dala mi do rukou kafe. Pozdravil jsem nazpátek a zasedl za počítač.

„Nějaké novinky?" Usrkl jsem si horkého nápoje a ignoroval popálený jazyk.

„Nic." Řekla lehce a začala na mě koukat. „Hele Georgi?"

„Mhm?"

„Nechtěl by sis sehnat jinou práci?" Zeptala se náhle a šla přerovnat knížky na poličce vedle mě.

„Ne, proč? Tohle je snad jediná, která mě nějakým způsobem baví." Usmál jsem se pro tebe.

„Ale poslední měsíc mi příjdeš takový, jak se to řekne." Mlaskla. „Bez energie."

„To je tak zřejmé?" Podíval jsem se na paní Jacobsovou, která stále srovnávala ty knihy.

„Neděje se něco? Kdyžtak ti pomůžu. Za celý můj život, mám tolik zkušeností." Zasmála se a otočila na mě.

„Ne děkuji jen.. Vztah." Řekl jsem a ona soucitně přikývla.

„Kdyžtak jsem vzadu jo?" Usmála se a odešla. Kopl jsem do sebe zbytek kafe a tím nastartoval ráno. Chtěl bych takovouhle babičku, jen bez těch drbů. I když, to dělá každá stará paní.

Dojdu domů pěšky celý unavený. Tak nudno v práci nikdy v životě nebylo, a to jsem tam byl už tolikrát. Moje jediná motivace tohohle dne je ta že konečně po takové době, Dream zašel k nějakému psychiatrovi nebo kdo to je.

Odhodil jsem batoh ke gauči a došel do kuchyně. Nacpal jsem do sebe dvě sušenky a znovu prozvonil Dreama. Spadlo to do prázdné hlasové schránky.

Vydechl jsem a došel se převléknout. Nechal jsem si na sobě jen spodní prádlo, a hodil na sebe župan. Zjistil jsem, že je to to nejvíce pohodlná věc, kterou můžu nosit. (Agree)

Sednu si na gauč a dám nohy na konferenční stolek. Vytáhnu telefon a asi půl hodiny scrolluju na tiktoku.

Do uší se mi dostane zvuk tahání za kliku ode dveří. Vystřelím do stoje a s drobným úsměvem se postavím před Dreama. Ten se na mě podívá a úsměv oplatí.

„Jaký to bylo?" Zeptám se, když si sundavá boty.

„Meh." Zamumlal. „Ušlo to." Stále na něj koukám, a vidím, že viditelně polkl.

„No tak. Rovnou řekni, že si tam prostě nebyl." Řekl jsem a on se na mě přes jeho zarostlé vlasy podíval.

„Jak to myslíš?"

„Že si myslím, že jsi tam ani nebyl." Zopakoval jsem a on odhodil bundu na věšák.

„Byl jsem tam." Přiblíží se ke mně. „Nebo mi už ani o tomhle nevěříš?" Stojí tak jeden krok ode mě a táhne z něj alkohol. Znovu.

„Tak proč si pil?"

„To nechápeš prostě." Zvýšil hlas a znovu se ke mně přiblížil. „Ta ženská mi akorát tak lezla do prdele a ptala se na úplně nesmyslné otázky. Nikdy by mi nepomohla!"

Sevřel se mi žaludek, když ke mně furt šel. Věděl jsem, že tím ustupováním brzy narazím na zeď.

„Dre-"

„Jak by tě tohle mohlo napadnout! Takovej zkurvenej nápad!"

Teď už opravdu řve. Zatlačil mě ke stěně, a mně hrozí, že mi steče první slza po tváři.

„Potřeboval jsem se jen kurva odreagovat. Zlepšit si náladu. To ti tak moc vadí?!"

Moje srdce mi buší v hrudi, a já se ho fakt začínám bát. Zvedne ruku a já pořádně zavřu oči. Třesu se pod ním, a čekám na tu palčivou bolest na tváři.

Ta nakonec přijde...

Zakňučím a třesu se ještě víc. Hlava mi odlítne do strany a unikne mi první slza. Místností se rozlehne hlasitý zvuk tvrdé facky.

Provede mi ještě něco? Po několika vteřinách se odvážím otevřít oči. Dream se stále nade mnou se svou výškou tyčí, a já se pod ním cítím malý slabý a bezmocný

Na tváři má zamračení, ale to hned opadne po tom, co si uvědomí, že se ho bojím.

Zalapá po dechu. „N-ne." Podívá se na svou červenou pravou ruku. „Bože." Chvěje se mu hlas, když se mu podlomí kolena.
„Georgie já- já jsem tak strašnej." Teď vzlyká a opře se o gauč.

Pomalu se moje tělo zklidňuje. I přes stálý strach se odšourám k němu.

„Dreame?" Zaklepu mu na zápěstí, kterým si zakrývá tvář.

„Já jsem tak hroznej přítel." Podívá se na mě. Oči plné viny. Nic neříkám a obejmu ho. Pláče mi do ramene a já mu hladím vlasy. „Nevím proč jsem to udělal." Skoro mu ani nerozumím. Chvěje se mu spodní ret a popotahuje.

„Uklidni se." Zesílím objetí a hlasitě vydechnu.

„Já- nechtěl jsem." Vzlykne a zachumlá si hlavu do mého županu.

Po několika minutách v objetí odejdu do postele. Sám.

málem jsem to nestihla vydat do konce tejdne slay 😘

- 799 slov
- Also, only a small % of people actually hlasujou so hlasuj. It's free and you can always change your mind later.

- chtěla jsem udělat delší kapitolu, ale potřebuju sledovat georgův stream so fuck you 🖕