1 království 2 králové (KarlNap)

17. Kapitolka

POV Nick:
Ráno jsem se vzbudil a uvědomil si co je dneska za den. Vystřelil jsem z postele rychle se oblékl a šel na snídani, byl jsem šťastný a matka se mě zeptala ,,a co že si dneska tak šťastný synku,, ,, víš mami já se už těším na tu zítřejší svatbu,, ,,to jsem ráda a užijte si ten dnešní výlet,, ,, jasně mami neboj,, dojedli jsme a opět jsme se domluvili že se sejdeme u stájí. Já se šel převléct do oblečení na koně a rychle jsem běžel do stáje. Už jsem tam viděl Claru a opět si vzala bílého koně a já hnědého. Vyjeli jsme, ale tentokrát jsem jel první jak, bcs jsem znal cestu. Cestou jsme se zastavili na louce, Clara si tam natrhala dost květin a mohli jsme jed dál. Věděl jsem že kousek od zámku je místo kde jsme s Karlem přespávali ve stanech zajel jsem co nejblíže, ale stejně jsme museli kousek pěšky. Došli jsme na tu louku kde je spousta květin, hub a rostlin. Natrhal jsem ty co si trhal Karl posledně. Clara jen obdivovala tu přírodu, když v tom jsme slyšeli že se za námi něco hýbe. Pomalu jsme se otočili a viděli divoké prase, začal jsem se extrémně bát. Já bych klidně vylezl na strom, ale nemůžu tady Claru nechat samu s tím prasetem. Rozhodl jsem se, že Claře pomůžu na strom a když to já nestihnu, tak se budu muset bránit jinak, rychle jsem ji vysadil na strom. Když jsem se otočil viděl jsem jak se prase rozebíhá směrem ke mě. Neměl jsem šanci se tak rychle dostat na strom takže jsem jen doufal, když už bylo u mě rozhodl jsem se na poslední chvíli chytit dvou náhodných větví a zvednout nohy, prase narazilo hlavou do stromu a já si na něho stoupl a rychle vyšplhal na strom. Prase za chvíli odešlo a mi mohli slézt ,,to bylo o fous,, řekla Clara ,,jo to bylo,, řekl jsem ještě trochu vyděšeně. Potichu jsme se rozhodli slézt a jít směrem k našim koním. Někde v dálce jsme potom ještě viděla jelena, ale to jsme už nevnímali a radši nasedali na koně. Jeli jsme klidným a pomalým tempem, při tom jsme si povídali o našem životě ,, když si byla malá, stalo se to něco čemu se dodneška směješ?,, ,,Jo a kolik, ale jedno co si pamatuju úplně je, že jsem šla po naší zahradě a najednou zakopla a vyvýšeninu a spadla rovnou do naší malé kašny,, domluvila a zasmála se ,,to je dobrý, mě se určitě taky něco stalo, ale bohužel si na nic takového nepamatuju,, ,, to je škoda,, řekla smutně. Chvíli jsme se ještě povídali a najednou byly před zámkem. Pomohl jsem Claře z koně a zavedl ji do stájí, tam jsem si prohlédl všechny koně a zjistil, že Karl nikam nejel. ,, Takže teď půjdeme prohledat místa, kde by se Karl mohl nacházet,, ,, dobře půjdu za tebou,, šli jsme po zahradě, prohlédli jsme celou zahradu, ale Karl nikde. Rozhodli jsme se teda, že půjdeme dovnitř do zámku tady jsme se nemuseli bát, že si nás někdo všimne. Nebyly jsme u nás tak jsme šli normálně a ani jsme se nedrželi za ruce. Šli jsme nejdřív za Willem do pokoje jestli neví kde je Karl. ,, Ahoj Wille nevíš kde je Karl?,, ,,Co ty tady děláš Nicku a co je to za princeznu?,, ,,To je princezna Clara, kterou si mám zítra brát,, ,,a ty to jdeš oznámit Karlovi? To si teda dobrej, on je celé dny zavřený v pokoji, maluje si obrázky tebe a jeho a čte si to tvojí knihu a ty uděláš tohle?,, Zařval na mě Will ,,n-ne Wille poslouchej mě chvíli,, ,,tak fajn ale pochni,, ,, prostě já ani Clara se nechceme provdat za toho druhého takže jsme se rozhodli, že tajně do našeho království každý přivezeme toho koho si chce vzít, celý dny když jsme v blízkosti našich rodičů se chováme zamilovaně ale ve finále oba řekněme ,ne, ,, když jsem to dořekl Will na mě překvapeně koukal ,,d-dobře tím pádem se omlouvám a Karl bude určitě v pokoji,, ,, díky Wille, ale prosím nikomu to neříkej,, ,,to víš že to nikomu neřeknu,, ,, díky, tak se měj dobře,, ,,ty taky,, dořekl jsem a šel za Karlem. ,,Claro?,, ,,Ano? ,, Tuším jakou bude mít Karl reakci když mě uvidí záleží na tobě jestli to chceš vidět nebo chvíli počkáš tady,, ,, já vás nechám o samotě, jak jsem říkala, nemám to ráda takže zůstanu tady potom pro mě přijďte,, ,, chápu a díky,, ,, nemáš za co,, zaklepal jsem na dveře a ozvalo se tiché smutné , dále, opatrně jsem vešel a viděl hodně smutného Karla jak sedí na posteli a něco si maluje. Jakmile mě viděl okamžitě se ke mě rozeběhl a pevně mě objal u toho se aji rozbrečel ,, já jsem už myslel, že nepřijdeš,, ,, říkal jsem ti, že přijdu a ty víš, že já sliby plním,, dlouho jsme se objímali. Karl byl hodně šťastnej a ani se mu nedivím. Až jsme se od sebe odtrhli tak jsem řekl Karlovi ,,Karle?,, ,, Mhm,, ,, zítra se vdávám,, ,,c-cože,, ,,ano bohužel za princeznu Claru,, ,,a-ale já nechci a-aby ses vdal za ní,, on řekl a rozbrečel se nanovo, ale tentokrát smutkem. ,,Karle, ale to není celá pravda,, on se na mě podíval ,,j-jak není celá pravda,, ,,ono to je tak že ona ani já nechceme svatbu společně a tak jsme se rozhodli, že během dvou dnů přijedeme jejího milyho a tebe, aby potom řekněme ,ne, a nakonec si já vezmu tebe a Clara Connora,, on na mě nevěřícně koukal ,,t-to jako v-vážně?,, ,,Ano Karle jedeš s námi k nám,, ,,s vámi?,, ,,Ano za dveřmi čeká Clara ona mi pomohla, ale já zase pomohl jí, vezmi si něco na sebe, něco v čem se budeš vdávat a jedeme k nám,, ,,tak tohle jsem nečekal,, ,, šup Karle do večeře musíme být doma,, ,, jasně,, Karl se rozešel do nějaké skříně a vzal si s sebou oblek. ,,Super, tak jedem,, ,, jasný,, vyšli jsme a první jsem viděl Claru a když ji viděl Karl přiblížil se ke mě ,,Karle neboj,, zašeptal jsem ,,to je v pohodě Karle, já vím že mě nerad vidíš ale neboj kazit ti to nebudu,, řekla Clara Karl se na ni lehce usmál a šli jsme. Zamířili jsme si to do stájí Clara si vzala bílého a já hnědého koně, Karl šel automaticky pro jeho koně. ,,Karle,, ,, no?,, ,, Nemůžeš jed na svém koni to by bylo moc nápadné, ale pojedeš se mnou,, ,,tak dobře,, řekl a nasedl na koně. Cestou jsme se nikde nezastavovali, spěchali jsme. Přijeli jsme do zámku a já opět odvedl Karla tam kde je Connor. Karl se zarazil ,,a kdo je tohle,, pošeptal a já mu řekl ,,tohle je Connor, ženich Clary,, ,,aha ttj,, Karl mě ještě rychle obejmul a opatrně šel za Connorem. Rychle jsem vyběhl ven a šel s Clarou do zámku, opět jsme se chytli za ruce a šli. Vzal jsem nějaké jídlo a vodu a odnesl je Karlovi a Connorovi. Když jsem otevřel všiml jsem si že Karl spal ,,na dej tohle Karlovi až se vzbudí a ty máš tohle,, dořekl jsem a podal mu jídlo a pití ,, dobře předám,, řekl a já odešel. Šel jsem do svého pokoje, lehl si a usnul. Tak jsme opět u konce, doufám že se líbí a ještě vám řeknu že na vás čeká překvapení, ale nechci nic slibovat. Děkuji za podporu <3

1234 slov