Jako první zase reagovala roztržitá brunetka.
"To byl podvod! Neudělali to jako jednotlivci!" rozčilovala se.
Hluk mě donutil odtrhnout od Masona oči.
"A kdo řekl, že nemůžete spolupracovat?" otázala se Slečna White, takovým zvláštním tónem.
"Ehm... no..." brunetce došla slova.
Mě také. Byla jsem z toho trochu - hodně - zmatená.
Zlostně si dupla a vrhla na mě a Masona vražedný pohled.
"Ta nás asi nebude mít ráda." uzavřel situaci Mason a obrátil pozornost zpět ke Slečně White.
"Tak, teď zhruba znám vaše možnosti. Začněme s něčím jednodušším." řekla Slečna a elegantním pohybem odnikud vytáhla pár nabroušených nožů.
"Jak jste to-" začalo udiveně pár Mágů, - v podobě udiveného šumění davu - ale neměli čas to ani doříct. Slečna začala hned vysvětlovat.
"Tohle je časoprostorová magie. Lze ji naučit poměrně lehce. Bohužel jí mohou využívat pouze ti, kdo ovládají element vzduch." vysvětlila původ nožů.
"Tyhle nože jsem si nepřivolala proto, abych vás učila časoprostorovou magii. Chci vás naučit, jak se bránit proti nožům, které vrhají Alchymisté. Určitě víte, že to mohou být iluze, nebo naopak jich může být více a mohou být zneviditelněné. Do teď nevíme, jak se normální lidé mohli naučit něco takového s pouhými noži, a tak jsem se rozhodla vás naučit, jak se proti nim bránit, nebo se jim vyhnout." zdůvodnila Slečna.
Davem studentů se prohnala vlna vzrušeného zašumění.
"Časoprostorová magie? Bránění proti Alchymistům? Opravdu to bude fungovat?" nervozita a nedůvěra byla znát všude.
"Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Přijdete o zrak a přesto budete vidět. Musíte se vžít do postavení elementu vzduchu. Musíte cítit každý atom a každou molekulu, která se kolem vás pohybuje. Nikdy nebudete vědět, z které strany se do vás zabodne nůž či jiná zbraň. Vnímejte vzduch a chraňte se!" zvolala Slečna White svým příjemným hlasem a začala na nás vrhat již zmíněné nože. "Chce si vyzkoušet naše reakce. Když bude někdo v nebezpečí, je připravena zasáhnout." vysvetlil klidně Mason a uhnul jednomu noži, který mířil na jeho rameno.
"Ty umíš číst myšlenky?" zeptala jsem se ho překvapeně.
"Ne. Je to jasné z jejího postoje a výrazu. Je soustředěná a vůbec nemíří na smrtelné body." pokračoval bělovlásek.
Pořádně jsem si Profesorku prohlédla. Mason měl pravdu. Zdálo se, že nože musí zasáhnout svůj cíl, ale zatím se všichni všemu vyhnuli. Profesorčiny zatnuté čelisti z usilovného soustředění zbělaly.
"K čemu je tohle cvičení, když se těm nožům můžu vyhnout? Přece je vidím..."
"Taky nad tím přemýšlím." pokýval hlavou.
"Říkal si, že chce zkoušet naše reakce?" napadlo mě.
"Jo. Proč?" nechápal Mason.
"Možná chce zjistit, jestli jsme schopni se některé věci naučit sami." řekla jsem a bez dalšího vysvětlování jsem zavřela oči.
'Přišla jsem o zrak, jsem odkázána na ostatní smysly a magii.' ujasnila jsem si v hlavě a uzamkla jsme v sobě všechny magické elementy kromě vzduchu. Bylo by nanejvýš nepříjemné, kdyby někdo věděl, že používám více element nebo nedej bůh oheň.
Vypustila jsem kolem sebe svůj magií ovládaný vzduch a soustředila jsem na magii Slečny White.
"Někde se ten nůž objeví." šeptala jsem si soustředěně.
Hned jak jsem to dořekla, tak se v poli, které jsem měla pod kontrolou objevily nože. Byly tři a tentokrát mířily na - podle mě - smrtelné body. Hlava, krk a hrudní koš.
Dřepla jsem si, protože všechny letěly na horní část těla, ale ve shonu jsem si nevšimla ostří, které mě mělo zasáhnout, když se vyhnu útoku. Jen tak tak jsem uskočila na stranu a bezpečně jsem se ostří vyhla. Udýchaná z návalu adrenalinu jsem otevřela oči. Musela jsem se sklidnit. Se zrakem se přece jenom cítím jistější.
"Proč tady skáčeš? Vypadáš jako šašek?" zasmál se Mason.
"Cože jsem?" obořila jsem se na něj trochu podrážděně.
"Profesorka se jenom pohne a ty hned zavřeš oči a předvádíš tady cirkus." vysvětlil se smířlivým gestem.
"Na mě letěli čtyři nože a já se jim jenom vyhla." bránila jsem se.
"Cože? Žádné jsem neviděl." znejistěl Mason.
"Byly zneviditelněné!" houkla na vysvětlenou Slečna a dál se věnovala vrhání blýskajících se nožů na ostatní.
"Aha... takže jsem to zase nepochopil..." řekl naštvaně Mason a pevně zavřel oči.
Hned na to uskočil do strany a vrávoravě doskočil.
"Teď jsem ho neviděla zase já." odsekla jsem stále trochu naštvaně.
"Jasně, promiň." vzpamatoval se Mason a usmál se.
Dobrý, teď se mnou pohled na něj nic nedělá...
